Něžné kuře

francouzská kriminální komedie tradiční, ve štýlu 70. let, jaké jsme vídali v televizi. Kriminální zápletka má v příběhu stejnou důležitost jako vyvíjející se vztah mezi komisařkou Lisou Tanquerelleovou (Annie Girardot) a její staronovou láskou profesorem Antoinem Lemercierem (Philippe Noiret). Lisa nechce Antoinovi říct, že je vyšetřovatelkou. Anoine je tímto faktem šokován, protože obraz nové Lisy mu nesedí do jeho romantických představ. Lisa mezitím odhalí, že všechny vraždy politiků se točí kolem krásné dívky Christine Vallier (Catherine Alric). Policejní šéf neustojí politický a mediální tlak kvůli 3 vraždám a Lise odebere případ. Inspektor Beretti (Guy Marchand) se ujímá vyšetřování, ale ne nadlouho. Je to jeden z těch komediálních filmů, které česká televize s oblibou opakovala. Annie Girardot a Philippe Noiret jsou tady v plné síle a je radost sledovat jejich dialogy. Lisa má roztomilou rodinu a věrné kolegy, Antoine (Toník) zase svoje zájmy a kamarády. V roce 1980 režisér de Broca natočil s hlavními postavami pokračování nazvané ´Ukradli torzo Jupitera´, tentokrát situované do Řecka. (29.07.2014)

Ženská emancipace v té podobě - zdaleka ještě ne dokonalé - jak ji známe dnes, začíná zhruba před 30-40 lety spontánním vzplanutím osmašedesátého roku. V jiné podobě ji odráží anglický seriál DEMPSEY A MAKESPEACOVÁ jak to dokládá i připojený bonusový pozdější vzpomínkový komentář Glynis Barberové. Pestrý mix spolužákovské nostalgie, jiskření vlastně protikladných profesí, skutečného těžkého případu i sarkastického nadhledu s jasnou převahou ženského prvku, ztělesněného dnes již zesnulou skvělou Annie Girardotovou, ale také neméně dobrým Philippem Noiretem, není sice zcela prost určitých vad na kráse; to však postřehneme teprve tehdy, blížíme-li se k jádru příběhu i autorského záměru. Odpověď na otázku, zda běží více o zábavu nebo naopak o převahu "velkého umění" odlehčeného chápavým úsměvem, ponechává autor, věrný jazyku své doby, na každém divákovi. Jedno je jisté: s touto komedií se nebudeme nudit ani vteřinu. (23.05.2011)

Nejsem zmateným profesorem řečtiny a ještě nikdy mne na křižovatce nesrazila žádná ze školních lásek. Já bych samozřejmě na Sorbonně vyučoval rád, protože bych chtěl také někdy zažít tak silné jiskření, které sršelo mezi profesorem Lemercierem a komisařkou Tanquerelleovou. Oproti tomu ta detektivka nestála za moc, ale naštěstí to nijak zvlášť nevadí, protože vraždy politiků vytvářely dostatek prostoru pro konverzační manévry mezi hlavními hrdiny. Bohužel se do filmu vloudila i řada pitomostí, z nichž největší je závěrečná uspávací honička, ale to neznamená, že bych se přitom nedokázal slušně pobavit. (12.03.2013)

Lehká romantická komedie se proplétá se vcelku brutálním a krvavým kriminálním případem. Lehkost ale i přes všechny nože v zádech hraje prim, do černých vtípků ale de Broca nezabředá.  Jiskření mezi hyperaktivní komisařkou a trochu natvrdlým profesorem řečtiny příjemně nabíjí dobrou náladou, aby taky ne, když  nabíječkami jsou Girardotová a Noiret.  Vtípky jsou pak až na výjimky úsměvné, ale zase stále přítomné a zubil jsem se tak prakticky celou stopáž. Nejlepší je pak doslova zběsilá finální honička v autech , která  hravě strčí do kapsy i Bullitův případ.   Brzy si budu muset připomenout i druhý díl. (30.11.2022)

Chvíľami romantická komédia pre pamätníkov, chvíľami akčná kriminálka, chvíľami giallo ako od Argenta, vzápätí zase komédia. Ono to nakoniec ale predsa len funguje, je to taký veľký príjemný nervózny guláš. Noiret má sakra nervy, Girardot sakra kuráž a vrah je....uvidíte. Nežné kura má dve línie, jednu romantickú a druhú pátranie po vrahovi a podľa môjho názoru sa tak trochu bijú navzájom o svoju pozornosť. Najmä preto, že žiadna z nich nie je poriadne rozpracovaná. Ale ako hovorím, nakoniec to funguje. Treba prirátať ešte otázky emancipácie a mužského šovinizmu a bordel vo francúzskej politike. Čiže znova ako hovorím, je to guláš. (10.02.2015)