Václav Krška

Režisér Václav Krška se narodil 7. října 1900 v Písku jako jediný syn řezníka a hostinského, který ale brzy zemřel. Začal se studiem písecké reálky a po provdání své matky za bohatého mlynáře a statkáře Josefa Martínka se s ní přestěhoval do Heřmani. Po smrti otčíma roku 1927 sám spravoval celý mlýn a po smrti matky v roce 1937 ho pronajal a prodal. Následně žil střídavě v Písku a v Praze.

Už od dětství ho zajímalo loutkové divadlo. Jako student vedl v Heřmani ochotnický kroužek, kam zval i známé herce (např. Eduarda Kohouta), aktivně se účastnil veřejného života, psal básně, povídky a také romány. Nejdříve tíhnul k spisovatelské činnosti a jako velký romantik a lyrik miloval dílo a styl spisovatele a „anarchistického buřiče“ Fráni Šrámka, se kterým se přátelil a nechával si od něj posuzovat svá vlastní nová díla. Krška je autorem románů „Zapomenutý rok“, „Toužení pod javorem“ a „Hlas nejvroucnější“ z trilogie „Země hovoří“, divadelních her, románů „Odcházeti s podzimem“ a „Klaris a šedesát věrných“.

Díky své ochotnické praxi mohl v nově otevřeném divadle v Písku zdramatizovat román Fráni Šrámka „Stříbrný vítr“ (1939), jenž taktéž současně zpracoval jako filmový scénář. V této době se začal i blíže seznamovat s filmem a podle svého románu „Odcházeti s podzimem“ napsal scénář k filmu OHNIVÉ LÉTO (1939), který s dalším začínajícím kolegou Františkem Čápem i zrežíroval. Následně se do světa filmu dostal hlouběji díky psaním scénářů pro Františka Čápa (NOČNÍ MOTÝL) a pro sebe (KLUCI NA ŘECE, ŘEKA ČARUJE, MLADÁ LÉTA, MĚSÍC NAD ŘEKOU, STŘÍBRNÝ VÍTR, POUPĚ či JARNÍ VODY).

Svůj zájem však stále více směřoval k filmové režii. Jako režisér byl Václav Krška v českém filmu ojedinělým zjevem. Právem se mu říká „Básník filmového obrazu“. Ve svých snímcích projevoval neuvěřitelný smysl pro lyričnost, básnický výraz, poetiku a stylizaci. Opíral se o špičkové české hudební skladatele (Jiří Srnka), kameramany (Ferdinand Pečenka) a nejlepší české herce, které často obsazoval i do malých a početných epizodních rolí (Zdeněk Štěpánek, Růžena Šlemrová, Zdeňka Baldová, Eduard Kohout, Eduard Cupák, Ela Šárková, Helena Krtičková, Karel Höger, Jiří Plachý, Vladimír Ráž, Saša Rašilov, František Smolík, Jiří Dohnal, František Kreuzmann, Jaroslav Vojta, Jarmila Kurandová, Dana Medřická, Radovan Lukavský, Svatopluk Beneš, Jana Rybářová, Bedřich Vrbský a desítky dalších).

Pět let po svém režijní debutu s Jiřím Slavíčkem režíroval poetickou komedii KLUCI NA ŘECE (1944). A jako samostatný režisér na konci protektorátu natočil příběh ŘEKA ČARUJE (1945) o starém Leopoldu Kohákovi, kterýžto po návratu ke své milované Sázavě opět omládne. Film však byl nasazen do kin až po osvobození. Po válce natočil psychologické drama AŽ SE VRÁTÍŠ… (1947) a začal se věnovat k dlouho opomíjenému žánru životopisných filmů, jejichž úroveň pozvedl na co nejvyšší úroveň. O houslistovi Josefu Slavíkovi realizoval film HOUSLE A SEN (1946), revoluční události roku 1848 svěřil do fresky REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), život Josefa Božka zachytil v POSLU ÚSVITU (1950), malíře Mikoláše Alše zpracoval v MIKOLÁŠI ALŠOVI (1951), krušné litomyšlské kantorství mladého Aloise Jiráska a svoji tvář (jako kastelán) zachoval v MLADÝCH LÉTECH (1952) a Bedřicha Smetanu ve filmu Z MÉHO ŽIVOTA (1955). K režisérským vrcholům Václava Kršky patřily 50. léta a jím maximálně lyrické a dokonale zfilmované Šrámkova stěžejní díla MĚSÍC NAD ŘEKOU (1953) a STŘÍBRNÝ VÍTR (1954).

V československo – bulharské koprodukci stvořil pohádkové příběhy LEGENDA O LÁSCE a LABAKAN (1956). V Praze pak odvážné zfilmování opery Bedřicha Smetany DALIBOR (1956). V druhé polovině 50. let Krška vplul do odlišných žánrů v dramatech ZDE JSOU LVI (1958), CESTA ZPÁTKY (1958) a OSENÍ (1960). Po fiasku filmu ZDE JSOU LVI pracoval ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů a točil současná dramata (KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE, MÍSTO V HOUFU, DÍVKA SE TŘEMI VELBLOUDY) a komedie (KOMEDIE S KLIKOU a POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY). Filmografii uzavřel dramatem JARNÍ VODY (1968).

Jako režisér spolupracoval i s televizí (POLKA JEDE DO SVĚTA, ODCHÁZETI S PODZIMEM, POUPĚ a POPEL). Kromě cen na světovém festivalu v Benátkách získal Krška Národní (1940, 1949) a Státní (1952) cenu, Uměleckou prémii (1953) a titul Zasloužilého umělce (1967). Režisér spisovatel a scenárista Václav Krška zemřel 17. listopadu 1969 v Praze ve věku šedesáti devíti let.

Jaroslav "krib" Lopour