Reklama

Reklama

Řeka čaruje

  • angličtina The River Is Performing Magic (více)
Komedie / Poetický / Mysteriózní
Československo, 1945, 96 min (Alternativní 90 min)

Režie:

Václav Krška

Scénář:

Václav Krška, Jaroslav Beránek, Josef Toman (divadelní hra)

Hrají:

František Hanus, Růžena Šlemrová, Jindřich Plachta, Svatopluk Beneš, Helena Bušová, Jaroslav Marvan, Jarmila Smejkalová, Gustav Hilmar (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Zestárlý pražský podnikatel a člen bezpočtu dozorčích rad Leopold Kohák (František Hanus) požívá značnou úctu svého okolí. Málokdo tuší, že veškerý majetek vyženil a že o všem ve skutečnosti rozhoduje jeho panovačná žena (Růžena Šlemrová). Leopold se utápí v nečinnosti a jeho jedinou radostí jsou vzpomínky na dávného kamaráda Lebedu (Jaroslav Marvan) a především na rodnou Sázavu, kde vyrůstal. Jednoho dne mu však dojde trpělivost. Předstírá nervové zhroucení a naoko odjede do zahraničních lázní. Ve skutečnosti však vyrazí do rodného kraje. A stane se malý zázrak: po koupeli v Sázavě začne Leopold mládnout. Navíc ho vykutálený tulák Štverylka (Jindřich Plachta) připraví o všechno noblesní oblečení. Ze starého unaveného Leopolda se tak pomalu opět stává tentýž člověk, kterým kdysi skutečně byl: okouzlující mladík Poldík... (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

Autogram 

všechny recenze uživatele

Rieka čarovala a vyčarovala neuveriteľný filmový zmätok, ktorý je ale práve tým čarovný. Ako sa hrdina ku svojej matróne dostal, ako si stačí oholiť bradu a ako sa všetko takto mohlo vyvinúť, na pochopenie toho treba možno trochu veselej trávy alebo alkoholu. Ale kombinácia žánrov poetický a mysteriózny to vysvetľuje, ospravedlňuje, a som rád, že takýto až nezdravo optimistický príbeh som si mohol pozrieť. Pre povojnové obdobie to mohlo byť veľmi žiadaným artiklom. ()

Mackin 

všechny recenze uživatele

Pro hlavního hrdinu představuje řeka Sázava symbol svobody, volnosti a uvědomění, že on nepatří do společensky vyššího světa, jemuž vládne přetvářka, namyšlenost a pohrdání ostatními. Příběhově velice naivní až pohádkově vyznívající film, který spojuje poetičnost zpracování s humorem typické prvorepublikové veselohry. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Úspěšná stejnojmenná rozhlasová hra Josefa Tomana (1899 - 1977), spisovatele, básníka a dramatika v jedné osobě, poskytla Václavu Krškovi na sklonku války ideální příležitost pro vznik mimořádně citlivého a křehkého filmového díla. Krška, odjakživa ovlivněný jihočeským krajem, svým rodištěm, a Fráňou Šrámkem, velkým literárním vzorem, mohl teprve prostřednictvím tohoto filmového příběhu rozehrát celou škálu básnivých impresí, jež souzněly s jeho vnitřním zaměřením. Film, obměňující dávný epický vzorec o zázračném elixíru mládí, přitakává - oproti Ohnivému létu - až vitalisticky rozjásaně přirozeným životním principům, které nachází v přimknutí k přírodě, k lásce, k práci. Film s výsměšnou, ale nebolestivou karikaturností tepe materializovaný svět maloměšťáků, jeho chlubnou předstíravost a citovou prázdnotu. Mládí je synonymem toužení, směřování, vzletu. Je životním postojem, není limitováno biologickým věkem. Leopold Kohák v podání Františka Hanuse je v určitém ohledu ryze komediální typ, zdravý člověk s venkovským jádrem, selfmademan spoutaný otěžemi majetku, uvědomující si svou žalostnou životní bilanci. Teprve pod vlivem magického fluida čisté a dravé řeky následuje proměna v roztouženého a poctivého chlapce, tedy v člověka, jakým byl kdysi, v mládí. Čaromocný symbol řeky je v Krškově filmu vysloven s upřímností, prostotou a zarážející přímočarostí. Typicky "krškovská" meditace nad "věčným mládím v nás" dochází svého vrcholu právě v příběhu Leopolda Koháka, v příbězích lidí uvězněných v masce někoho jiného, než ve skutečnosti jsou nebo byli. V hodnocení hereckých výkonů nelze samozřejmě přehlédnout vynikajícího Františka Hanuse, jakéhosi milovníka na předělu, ztvárňujícího s neobvyklou citovostí titulního hrdinu, procházejícího zajímavými psychologickými proměnami. Klasickou masku maloměstského patricijství na sebe navlékla tradičně Růžena Šlemrová, která svou snobskou diktátorku dotáhla téměř k odstrašujícímu exempláři lidské lhostejnosti. Čtverylka v podání Jindřicha Plachty představuje vděčnou figurku lidových šejdířů a pábitelů, táhnoucích se od kramářských písní až k narativním poetikám a k jejich napodobitelům; skvěle obsazené zůstávají i další postavy, byť namnoze epizodní, jakou je například Marvanův robustní statkář, vnášející patřičný vzruch do škrobeného prostředí společenských salonů. Nejblíže Krškovi zůstává patrně poloha Rovenského vynikající Řeky - jemně odstíněnými valéry lidských citů a obdivuhodným postižením přírodního rámce. Ale Rovenského hrdinové jsou jednoznační, nekomplikovaní, naproti tomu se Krška pokoušel o maximální nejednoznačnost a stylizovanost. Člověka chápe jako individualitu, která nese hluboké vnitřní tajemství. Jeho odkrývání má být smyslem umění. Tedy žádné "jarní vody" evokující zanikající vidinu čisté minulosti, kterou nelze nikdy vrátit. Tady prostě řeka čaruje. Stačí jen chtít a věřit. ()

rt12 

všechny recenze uživatele

Krška měl pro tyhle novodobě - romantické filmy čuch. Je to o znovurození člověka, o sebeúctě a lásce k životu. Přesto, že moc pana Hanuše nemusím, tady doslova zazářil. Za zmínku stojí i výkony ostatních herců, zejména nedoceněné Růženy Šlemrové, která hrát uměla. 3,5 * velmi slušný průměr. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Celkem zajímavý poetický československý film, který má poněkud pomalé tempo, což mu poněkud ubližuje, ale jinak je to film fakt dobrý. Je dobře natočený, dobře zahraný, záběry jsou opravdu poetické, dokonce když je Leopold u vody, člověk se u toho záběru cítí, jako by u té vody sám byl (což se mi u černobílého filmu něco takového stalo snad poprvé), takže se jedná o opravdu dobrý film, který sice na 5* fakt není, ale na 4* určitě. A aby těch prvenství nebylo málo, tohle je taky první film, který končí SPOILER pohřbem hlavního hrdiny, který je kladný a přitom je to happy end KONEC SPOILERU. 4* ()

Galerie (8)

Zajímavosti (6)

  • Pražské premiéře předcházelo uvedení filmu ve třiceti venkovských kinech na Vánoce 1945. (lausik)
  • Václav Krška začal snímek natáčet ještě v době okupace u společnosti National. Jeho práce byla záměrně pozdržována a film měl premiéru až v roce 1946. (Teres)
  • Film se stal druhým českých snímkem uvedeným po osvobození v roce 1945 a v pražských premiérových kinech se udržel na programu dvanáct týdnů. Do srpna 1976 jej navštívilo 4 807 856 diváků. (Zdroj: Boskovice Festival)

Reklama

Reklama