Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav KrškaKamera:
Miloslav HarvanHrají:
Blanka Bohdanová, Milada Želenská, Vít Olmer, Josef Větrovec, Petr Kostka, Jarmila Švabíková, Vlastimil Harapes, Luba Skořepová, Oldřich Janovský, Zdena Hadrbolcová, Miloš Zavadil, Josef Abrhám (více)Obsahy(1)
Dramatizace secesní povídky Fráni Šrámka "Oklamal" líčí příběh maloměstské krasavice (Blanka Bohdanová), která vystřídala řadu milenců z důstojníků místní posádky. Právě městem probleskne zpráva, že se z nešťastné lásky zastřelil poručík Bártl (Vít Olmer). Zprvu Erna přijímá zprávu cynicky, protože on jediný jí odolával. Poté si ale začne namlouvat, že její vztah k němu a snad i jeho k ní byl ze všech flirtů ten nejhlubší, a stylizuje se do role vdovy… (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Tajemství záletných romancí. Frejíři v negližé. Kavalérie noci. Portrét dámy, do jejíhož závoje zapletly se hrdličky i vrány, který orámovali Goethe s Hitchcockem. Dámy, konfrontované s "letními hosty," které nebylo přáno chlubiti se žalem nad jiskrnou, švarnou náručí. Vítanou modlou, která i mou maličkost uvedla do mdlob. Ševel šavlí, klapot naleštěných bot. Magie modravých očí, s karmínovou skvrnkou na hrudi uniformy, roztříštěná v mnoha ženských srdcích. ()
“Jsem vdova po nesplněné lásce.” Lyrik českého filmu Václav Krška se pustil do dalšího díla svého milovaného autora Fráni Šrámka. Tíživý, smutný a cynický příběh o touze, nesplněných nadějích, iluzích a krutém probuzení. To vše v očích vynikající Blanky Bohdanové. Lehkomyslná kráska se smějícíma se očima si vzhledem v ničem nezadá s nejkrásnějšími hvězdami první republiky, zlé oči, plné cynismu s krutého výsměchu, ženy životem zlomené a zklamané, smutné hrdé oči plné slz ženy, která si namlouvá, že našla smysl života, a nakonec … vyhaslé oči bez naděje, probuzené do reality … Co vše lze vyjádřit očima … "Oklamal mě! On mě oklamal ..." Oklamal on mne nebo jsem oklamala já sebe? Mimořádně ďábelský svůdce Josefa Větrovce. Snad nikdy v životě, a že těch čertů a ďáblů během své kariéry něco ztvárnil, jsem neviděla, že by byl ďáblu až tak podobný… ()
Ponuré drama s výraznou secesní stylizací. Úžasná atmosféra!! Kamera Miloslava Harvana skutečně čaruje! Blanka Bohdanová v roli maloměšťačky Erny, která se peleší s celým armádním mužstvem a přitom žije ve svém vysněném světě, zamilovaná do důstojníka (uhrančivý Vít Olmer), který se hned na začátku příběhu zastřelí do srdce. Potom se jí v myšlenkách zjevuje nejen mrtvý muž, ale i ostatní důstojníci, se kterými měla co do činění. Vezme na sebe úděl vdovy, protože si myslí, že se oficír zastřelil kvůli ní, na hřbitově ji však čeká překvapení, které ji z mylného a vsugerovaného oparu rychle vyvede. Pod vším tímto dojmem iluze hraje melancholická klavírní hudba, jehož autor bohužel v titulcích uveden nebyl. Obsazení Erniných milenců také stojí za povšimnutí - Josef Větrovec, Petr Kostka, Vlastimil Harapes a další. Odcházeti s podzimem je překrásný film plný symbolických odkazů a je důkazem, že v šedesátých létech vznikala nejlepší filmová díla. ()
Slečna cudných myšlenek, která nemá problém je naplnit i v praxi, nás zve do svého světa, ve kterém se stylizuje do...vlastně do toho, co sama uzná za vhodné. Do bezcitné pesimistky, jež mávne rukou nad čímkoli, do lehké dívčiny dostávající, ale i dávající, do rozmazlené holčičky, která jednou nedostala to, co chce, do vášnivé krásky, pro kterou lze i zemřít, ale i do bezradné ženy. Nádherná atmosféra dobové povrchní společnosti s přetvářkou a lpěním na veřejné pověsti. Příběh o Regiments Erna s nevídanou dějovou linií, nádherným slohem, režií a Blankou, která bravurně zvládá všechny polohy zde vypsané. Po filmech Jarní Povětří či Čest a sláva zde opět předvádí svoje kvality. Krška to zvládá na výbornou i bez hudební podpory, stačí mu pár tonů klavíru. Další nenápadný TV film, který s přehledem převálcuje tucty dnešních pokusů. ()
Tvůrčí adaptace krásné Šrámkovy povídky překládá skličující, ba dusící retrospektivní vyprávění – či hrdinčino propadání se – s bouřlivou pointou v dialog s minulými milenci z píseckých kasáren, prokládaný echy minulých rozhovorů – s vojáky a matkou, doslovený srovnatelným roztržením (se). Přestože se mnohé z prózy – atmosféričnost, silná společenská kritika a především hmotnost všech těch druhých (druhých vojáků a druhých lidí) – vytratilo, síla hereččina bezohledného obnažení přikovává diváka k jeho vlastnímu pranýři (k jeho vlastním bilancím) srovnatelnou měrou. Odevzdávala-li se hrdinka Krškova snímku před smrtí toho vyvoleného – nebo vylhaně vyvoleného? – zdejšímu regimentu, až se stala směšnou Regimentsernou, miluje po Bartlově smrti, ovanuta mrazivým stínem mrtvého, svou fikci, která se zdá vykoupit všechno předešlé, nesrozumitelné hřešení vůči maloměstskému salonnímu vychování. A znovu se stává figurkou, nestravitelným soustem v lidských ústech, které v nich roste – a dusí je stále víc každým stiskem zubů. ()
Galerie (1)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Vlastimilu Harapesovi alias Petříkovi propůjčil svůj hlas Josef Abrhám. (TomasSlach)
Reklama