Odcházeti s podzimem

Tajemství záletných romancí. Frejíři v negližé. Kavalérie noci. Portrét dámy, do jejíhož závoje zapletly se hrdličky i vrány, který orámovali Goethe s Hitchcockem. Dámy, konfrontované s "letními hosty," které nebylo přáno chlubiti se žalem nad jiskrnou, švarnou náručí. Vítanou modlou, která i mou maličkost uvedla do mdlob. Ševel šavlí, klapot naleštěných bot. Magie modravých očí, s karmínovou skvrnkou na hrudi uniformy, roztříštěná v mnoha ženských srdcích. (03.03.2020)

“Jsem vdova po nesplněné lásce.” Lyrik českého filmu Václav Krška se pustil do dalšího díla svého milovaného autora Fráni Šrámka. Tíživý, smutný a cynický příběh o touze, nesplněných nadějích, iluzích a krutém probuzení. To vše v očích vynikající Blanky Bohdanové. Lehkomyslná kráska se smějícíma se očima si vzhledem v ničem nezadá s nejkrásnějšími hvězdami první republiky, zlé oči, plné cynismu s krutého výsměchu, ženy životem zlomené a zklamané, smutné hrdé oči plné slz ženy, která si namlouvá, že našla smysl života, a nakonec … vyhaslé oči bez naděje, probuzené do reality … Co vše lze vyjádřit očima … "Oklamal mě! On mě oklamal ..." Oklamal on mne nebo jsem oklamala já sebe? Mimořádně ďábelský svůdce Josefa Větrovce. Snad nikdy v životě, a že těch čertů a ďáblů během své kariéry něco ztvárnil, jsem neviděla, že by byl ďáblu až tak podobný… (19.03.2015)

Ponuré drama s výraznou secesní stylizací. Úžasná atmosféra!! Kamera Miloslava Harvana skutečně čaruje! Blanka Bohdanová v roli maloměšťačky Erny, která se peleší s celým armádním mužstvem a přitom žije ve svém vysněném světě, zamilovaná do důstojníka (uhrančivý Vít Olmer), který se hned na začátku příběhu zastřelí do srdce. Potom se jí v myšlenkách zjevuje nejen mrtvý muž, ale i ostatní důstojníci, se kterými měla co do činění. Vezme na sebe úděl vdovy, protože si myslí, že se oficír zastřelil kvůli ní, na hřbitově ji však čeká překvapení, které ji z mylného a vsugerovaného oparu rychle vyvede. Pod vším tímto dojmem iluze hraje melancholická klavírní hudba, jehož autor bohužel v titulcích uveden nebyl. Obsazení Erniných milenců také stojí za povšimnutí - Josef Větrovec, Petr Kostka, Vlastimil Harapes a další. Odcházeti s podzimem je překrásný film plný symbolických odkazů a je důkazem, že v šedesátých létech vznikala nejlepší filmová díla. (02.03.2020)

Slečna cudných myšlenek, která nemá problém je naplnit i v praxi, nás zve do svého světa, ve kterém se stylizuje do...vlastně do toho, co sama uzná za vhodné. Do bezcitné pesimistky, jež mávne rukou nad čímkoli, do lehké dívčiny dostávající, ale i dávající, do rozmazlené holčičky, která jednou nedostala to, co chce, do vášnivé krásky, pro kterou lze i zemřít, ale i do bezradné ženy. Nádherná atmosféra dobové povrchní společnosti s přetvářkou a lpěním na veřejné pověsti. Příběh o Regiments Erna s nevídanou dějovou linií, nádherným slohem, režií a Blankou, která bravurně zvládá všechny polohy zde vypsané. Po filmech Jarní Povětří či Čest a sláva zde opět předvádí svoje kvality. Krška to zvládá na výbornou i bez hudební podpory, stačí mu pár tonů klavíru. Další nenápadný TV film, který s přehledem převálcuje tucty dnešních pokusů. (25.06.2014)

Tvůrčí adaptace krásné Šrámkovy povídky překládá skličující, ba dusící retrospektivní vyprávění – či hrdinčino propadání se – s bouřlivou pointou v dialog s minulými milenci z píseckých kasáren, prokládaný echy minulých rozhovorů – s vojáky a matkou, doslovený srovnatelným roztržením (se). Přestože se mnohé z prózy – atmosféričnost, silná společenská kritika a především hmotnost všech těch druhých (druhých vojáků a druhých lidí) – vytratilo, síla hereččina bezohledného obnažení přikovává diváka k jeho vlastnímu pranýři (k jeho vlastním bilancím) srovnatelnou měrou. Odevzdávala-li se hrdinka Krškova snímku před smrtí toho vyvoleného – nebo vylhaně vyvoleného? – zdejšímu regimentu, až se stala směšnou Regimentsernou, miluje po Bartlově smrti, ovanuta mrazivým stínem mrtvého, svou fikci, která se zdá vykoupit všechno předešlé, nesrozumitelné hřešení vůči maloměstskému salonnímu vychování. A znovu se stává figurkou, nestravitelným soustem v lidských ústech, které v nich roste – a dusí je stále víc každým stiskem zubů. (07.09.2019)