Poslední růže od Casanovy

Vzpomínám si, jak mě tenhle film kdysi těžce zklamal. Čekala jsem totiž, neinformovaná, nějakou možná i krapet lechtivou romantiku. No, ono je to spíš o knihovníkovi než o milovníkovi. I z dnešního pohledu se mi nejvíc líbily ty scény, kde se Giacomovi zdají jeho dávné milenky. Jinak je to taková konverzační TV inscenace. (07.12.2013)

Je to taková jemně lechtivá komedie zabalená do mnohomluvných konverzací, které jsou ale přitom na jedno brdo. Příběh o tom, jak mladá vévodkyně Valdštejnová za souhlasu svého manžela zkouší, co je pravdy na Casanovově svůdcovském umění a podlehne až tomu, co Casanova nadiktuje do dopisu Františku Adamu Valdštejnovi... Film by postrádal prakticky všechno, kdyby nebylo výborných výkonů Felixe le Breux, Mileny Dvorské a Bohuše Záhorského. Málem jsem nepoznal Libuši Havelkovou. (11.10.2014)

Mám slabost pro rudé růže. Očekávala jsem, že budu na obrazovce sledovat něco úplně jiného. Ty scény na začátku to mu nasvědčovaly. Proto jsem si říkala, že to bude celkem dost odvážné. Nicméně, Casanova byl šarmantní a charismatický i jako starý a unavený muž pobývající na Duchcově. Ani jsem netušila, že Felix le Breux má takovou roli na svém kontě. Tohle fakt byla jeho jediná hlavní role? Ano, Felix le Breux byl jako Casanova velmi osobitý. Asi mi hlavě bud do konce života naskakovat právě jako Casanova. (19.10.2017)

"Zavolejte publikum, ať vypíská starého šaška" Nevím jak jiní, ale já tvůrce této poměrně roztomilé milostné komedie, rozhodně vypískávat nemíním. Dialogy pro hlavní aktéry ( Felix le Breux, Milena Dvorská) jsou napsány na výtečnou, Krškova režie má v sobě odpovídající mírně nostalgický nádech  (viz zejména pasáže, kdy se  Casanovovi "zjevují" jeho dávné milenky a vedou s ním zajímavé promluvy) a odpovídající (rokokovou) atmosféru tomu dodává skvělá hudba Václava Trojana. Hlavní motiv (píseň pro dostaveníčko) svým stylizovaným charakterem umně připomíná hudbu W. A. Mozarta. (26.03.2024)

Co růže, ale jmelí...! Omluvte, Giacomo, neoriginální pokus o vtip z české kotliny. Opravdu je to jen žert, protože ač růže nepatří mezi moje nejoblíbenější květiny, tak i ta poslední od vás voní mnohem víc než orchidej z rukou někoho, kdo se neumí těšit z krás života. A vy tohle moc dobře víte, že? Inu, zase se vám to podařilo, protože vaše zraky dohlédnou pod utažené korzety i moderní kostýmky a vaše uši proniknou za všechna hrdá slova a odhalí jednoduchou pravdu: že jsme pořád stejné a bez ohledu na století, v němž žijeme, toužíme bojovat, vzdávat se, dávat a dostávat stejně jako kdykoli předtím. Tu poslední růži od vás budu s úctou opatrovat. Jsem si jistá, že neuvadne. (30.11.2007)