Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Závodní inženýr Štěrba havaruje na motorce. Lékaři bojují na operačním sále o jeho život, spolupracovníci z Dolu Žofie očekávají s napětím zprávu. Děj se vrací zpět. Před třemi dny přišel za Štěrbou mladý inženýr Vochoč s návrhem na využití zdrojů ze stařin, ale Štěrba to odmítl jako nesmysl. Cítí se sám, žena ho podvádí, oddanou platonickou lásku písařky Vilmy nevidí a dává proto přednost alkoholu. Chová se arogantně a nedokáže své názory vhodně obhájit. Vochoč se přes zákaz rozhodne s několika horníky plán realizovat a fárá do dolu s nimi. Štěrbu navštíví jeho bývalý učitel Hron. Po dlouhé době může osamělý Štěrba s někým upřímně hovořit. Byl kdysi podobně nadšený jako Vochoč a i jeho plán byl podobný. Ve stařinách však došlo k neštěstí, při němž zahynul člověk. Štěrba byl podmíněně odsouzen, vyloučen ze strany a přeložen. Přesto podával nové návrhy. Nikdo mu už však nevěřil, začal pít a odcizil se manželce. Nechce proto, aby si Vochoč také zničil život. Na dole dojde k závalu. Štěrba neohrožené řídí záchranné práce. Chce zastavit horlivého havíře Palivce, aby neštěstí nehlásil, a s motorkou havaruje. Teď už není sám a všichni s ulehčením přijmou Vilminu zprávu, že jejich závodní inženýr bude žít. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (48)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

(2x) To staří Řimané na místa, o kterých nic neznali, psávali nápis ZDE JSOU LVI... Karel Höger v jedné ze svých nejlepších filmových rolích přináší portrét tragického osudu člověka, ve kterém se najednou spojily a vyvrcholily problémy rodinné a pracovní s problémy vnitřními, spojené se závislostí na alkoholu. Strhující příběh s výskytem stejné hraniční situace dvou lidských osudů, kde napětí roste s každou další sklenkou alkoholu, je podáván v několika retrospektivách a překvapivě vyústí do fáze, kde jde nakonec o záchranu života obou lidí, každého jiným způsobem. Jedinečný zážitek z filmu podporuje vedle Högerova výkonu i tajemný vizuál černobílého obraz s jemně nahnědlým virážovaným odstínem a náladovým střídáním rozjasněných a temných záběrů (film noir). Stejně jako neustálé zaostření kamery na kouř z cigaret a špaků, který dotváří poměrně dusnou atmosféru uvnitř vedoucího pracovny nebo zesilňování atmosféry různými zvuky (vrčení motorky, odbíjení hodin, tikání do psacího stroje, hluk z dolního provozu). Nostalgickým odlehčením pak jsou alespoň hudební šlágry z večírku, krásné herečky (Medřická, Smejkalová) a mladá generace na čele se Svatoplukem Matyášem, která (v kontrastu s hlavním hrdinou) doposud nepoznamená žádnou tragedií prožívá z práce zejména ty radostní chvilky. ,,Tak tohle musí Štěrbovi zlomit vaz!" 95% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Překvapivě dobrý film své doby. I když konec padesátých let byl již v naší kinematografii přelomový, začaly se rodit nové a hodnotné věci, takže zas takové překvapení to není. Pár věcí by se tomu dalo vytknout - například to, že hlavním hrdinou je alkoholik, neustále se mluví o alkoholismu a Karel Höger kontinuálně třímá v ruce sklenici/flašku, ale přitom se prakticky celou dobu chová jako rozumně uvažující a střízlivý muž. Kromě jako vždy výborné Dany Medřické bych zdůraznil i Jarmilu Smejkalovou, které je škoda, protože tohle byla jedna z jejích posledních velkých rolí. ()

Reklama

snaked 

všechny recenze uživatele

Oldřich Daněk jako scenárista = paráda. Napodruhé je film ještě lepší, protože člověk si napoprvé jen poskládal zpětně mozaiku. Jinak má pravdu Stanislava Přádná když píše, že některé věci úplně (a zvlášť dnes) nefungují. Retrospektivy s "omlazeným" Štěrbou a voiceovery už jsou trochu v tomhle balení out, Höger taky občas tlačí trochu víc na pilu (musel? no jo, asi se podle scénáře musel snažit udělat ze Štěrby toho chudáka, co se lituje), ale jinak je to stále velice dobrý film. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Překvapivě velmi dobré drama, kde se dlouho nelze pořádně vyznat v hlavním hrdinovi, nalézt k němu cestu a nějak více mu fandit, ale po vysvětlení toho, co se mu vlastně v minulosti stalo, ho divák pochopí a začne s ním plně sympatizovat. Možná je škoda, že tento moment přijde až po cca 50 minutách projekce, proto ty slabší 4*, v každém případě rozhodně stojí za to si na něj počkat, jde jistě o nejlepší část filmu. Jinak mi přišlo docela zábavné, že snad všichni v tomto snímku kouřili jak fabriky :-) „Je toho teď v životě tolik, že není čas zvedat někoho, kdo se neumí zvednout sám. Proto myslím, že je lepší nenechat radši upadnout.“ ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Film mne zpočátku vylekal svou "pětiletkovou" schematičností, dost dlouho mit rvalo, než jsem přivykl. Pak mi začlo docházet, že se tu dívám na zajímavý film, lepšilo se to, a nakonec jsem už byl nadšenej. Karel Hoger se tu jako obvykle ponořil do hloubi duše svého hrdiny. Začínám ho čím dál víc obdivovat. A to nemluvím o Medřické, která se ve filmu jen tak "vochomejtá" kolem Hogera, a přitom je hlavní postavou. Atmosféra proložená kořalkou, kafem a cigárama. Dále též perfektní sonda a kritika socialistického přístupu k člověku i práci, z doby, kdy už se kritizovat i trochu mohlo....90% ()

Galerie (4)

Zajímavosti (6)

  • Zde jsou lvi (Hic sunt leones) je latinský termín, který se používá při objevování neznámého území, které doposud nebylo zmapováno ani zdokumentováno. (sator)
  • Natáčení filmu probíhalo v Příbrami. (SONY_)
  • V roce 1959 proběhl v Banské Bystrici I. festival československého filmu. Původně to měla být přehlídka domácích úspěchů, ale náhlá změna politické situace si místo toho vyžádala kritiku. Krátce před uspořádáním festivalu totiž Sověti prohlásili, že právě úspěšně završili budování socialismu. Ústřední výbor KSČ chtěl hned udělat totéž, ale k tomu se nehodilo uvádět společensko-kritické filmy. Nejvíc byly zkritizovány filmy Tři přání (1958), Zde jsou lvi a Hvězda jede na jih (1958). Zakázány byly ale také filmy Škola otců (1957), Velká samota (1959), Zářijové noci (1957), Štěňata (1957) a Konec jasnovidce (1957). Tvůrci si buď vysloužili několikaletý zákaz filmové práce, anebo svůj prohřešek museli odčinit natočením "pozitivnějších" filmů. Zakázané filmy byly do kin uváděny až po XII. sjezdu KSČ v roce 1962, na němž byli umělci opět vyzváni k "hledání nových cest a tvůrčích postupů". (Stegman)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno