Dny vína a růží

Jack Lemmon v ukázkové nemoci z povolání, která ho plíživě přinutí nosit si práci domů a v zájmu manželského souznění zapojit i Lee Remick - mít obojí však lze jen do okamžiku, než si jeden z dvojice přizná, že víno začíná s děsivou naléhavostí růže zaplavovat... a mně nezbývá, než žasnout nad Edwardsovou režijní syrovostí a Lemmonovým dramatickým výkonem, až jsem v pokušení si myslet, že dnešní herecká elita by musela určité party odehrát před modrým pozadím za elektronické výpomoci, která by jim adekvátně odpohybovala mimiku a doladila abstinenční chroptění. Určeno osobám pohybujícím se v "public relations" a ženám na MD, neplatí pro kvartální pijany :-). (27.04.2013)

Zpočátku úsměvná romantika, postupně však čím dál depresivnější drama stojící na velmi přesvědčivé ústřední dvojici. Výborný film o závislosti a jeho (pro mě překvapivý) konec jenom potvrdil, že zdaleka nejde o obyčejný snímek s nalajnovaným vyústěním. Jen ta péče o dítě trochu drhne, přitom ono samo mohlo být pro příběh využito ještě lépe. Celkově hodnotím 4* a kvituju, že můj oblíbenec Edwards si uměl dobře poradit i s nekomediálním žánrem. (19.05.2013)

Po filme U strážneho anjela je veľmi ťažké objektívne hodnotiť staršie filmy o alkoholikoch, keďže všetky oproti nemu musia nutne pôsobiť veľmi "lajtovo", Ale s ohľadom na roky vzniku musíme oceniť ako Dlhý víkend, tak Dni vína a ruží, ako aj niektoré výborné československé snímky. Edwardsov film má dosť chýb, pôsobí unáhlene, skáčeme rýchlo v čase, niet času premýšľať nad tým, aký dopad mal alkoholizmus rodičov na dieťa, ako to bolo s financiami a podobne. Napriek tomu perfektné herecké výkony, niekoľko výborných momentov a dobová atmosféra robia z filmu klasiku. (24.08.2023)

Blake Edwards sa mi spája predovšetkým s Ružovým panterom, ku ktorému nemám nejak zvlášť vrelý vzťah. Podvedome som teda nečakal nič prevratné, no ako veľmi som sa mýlil... Dni vína a ruží je jeden z mála filmov, ktorý po vzhliadnutí ostane vo mne už navždy. Mám rád opilecký námet a problémy s alkoholom vo filme, možno práve preto, že som si v detstve v rodine prešiel niečím podobným, preto postavy, najmä tie detské, dokážem dokonale pochopiť, v tomto smere ma neoklame absolútne nič. A čo sa týka tohto filmu môžem len potvrdiť, že ide o chirurgicky presnú, dokonalú a desivo reálnu anatómiu moci alkoholu nad človekom, od nevinných začiatkov a prvého potykania si s fľašou až po trpký a smutný koniec (hlavne v prípade jednej postavy). Obaja herci boli fantastickí a absolútne presvedčiví, napr. na Lemonovu scénku v skleníku nezabudnem nikdy, tak deprimujúce až sa mi chcelo zakrývať si oči. Nádherný snímok, film, na ktorý sa nezabúda! (11.05.2016)

Tvůrce "panteří série" či "Snídaně u Tiffanyho" uměl natočit i pořádně syrové drama. Nezvykle otevřený film zaznamenává závislost dvou pijáků (což je neobvyklé, protože tématicky podobné filmy se většinou zaměřují na solitéry) a mapuje jejich manželství až k rozpadu. Edwardsův snímek, využívající záběry s velkou hloubkou ostrosti, začíná jako lehká komedie ve stylu Billyho Wildera, ale směr, kterým se záhy ubere, je v kontextu předešlého dění šokující. Jack Lemmon, známý především jako představitel milých chlapíků z vedlejšího apartmá, se odklonil od svého zavedeného hereckého projevu a vyměnil ho za studii člověka propadlého závislosti. Vzhledem k dalším Lemmonovým filmům lze tento obrat přirovnat k proměně Jimmyho Stewarta ve "Vertigu". 9/10 (11.04.2010)