Mise na Mars

Nepochopitelně nevyrovnaný film. Nesourodá a neslučitelná směsice Kubricka a Špílberga. Začíná to jako Špílberg (gardenparty s několika ultradementními dialogy), pak brutální střih na zemský orbit, film k mé radosti postupně kubrickuje (let na Mars, let kosmonautů otevřeným prostorem), aby pak přes umírněného Špílberga (vztyčování americké vlajky na Marsu) totálně vyšpílbergoval v samotném závěru, který je svou upatlanou a mazlavou slizkostí ještě špílbergovštější než samotný Špílberg. Plačící Marťan, jímavá cajdákovitá hudba, snůška patetických keců... měl jsem co dělat, abych se hnusem nepoblil, tak odporné to bylo. Lepší strašná sci-fi než žádná, takže se sebezapřením dám tři hvězdy za výpravu, efekty a za tu kubrickovštinu. (28.12.2013)

Mise na Mars mohla dopadnout mnohem lépe. Bohužel je nasáknuta mnoha chybami. Zejména mi vadila přílišná sentimentalita příběhu, která kazí atmosféru. Dalším kiksem je scénář, který je chvílemi nechutně dovysvětlující a doslovný. Takové boty jako:,,Víš, nechtěl jsem aby to dopadlo takhle, ale po tom co tvá žena onemocněla a ty ses o ní staral…“ patří do telenovel a ne do ambiciózních kinofilmů. Někdy selhává i režie, například scéna, kdy se astronauti prochází po kosmické lodi, působí křečovitě a uměle. Nečekané je pro mě i absolutní selhání pana skladatele Ennia Morriconeho, který zde složil tuctové sentimentální melodie, které se, v lehce obměněných podobách linou ze všech filmů v nichž vlaje americká vlajka. Film zachraňuje od úplného propadu do bahna jen pár trikových scén. (18.02.2007)

Nechápu to, že v Americe vznikly dva filmy na podobné téma ve stejném roce a oba svým způsobem dokázali tak u diváků pohořet. Tím druhým myslím Rudou planetu. Alespoň je poté větší chuť porovnávat a srovnávat mezi sebou filmy, které k sobě mají blíže než samotní astronauti na orbitě, protože co jiné divákovi zbývá, když ví, že ani jeden film, ač na to měl, nemůže být opravdu dokonalé sci-fi z prostředí, které zase tolik zfilmované není. Mise na Mars, dle mého názoru je přeci jenom na vyšším stupňi než jeho bratříček. Hlavně za to může filmový štáb v čele s režisérským jménem Brian De Palma. Od toho se čekalo opravdu dost a já se musím přiznat, že hodně jsem překvapivě dostal. Zajímavý příběh, který se nijak nerozvíjí, ale na konci závěrečná pointa rozvrátí celý film naprosto neuvěřitelným způsobem, možná stejně jako celkový názor diváka na samotný film. K tomu hudba od Ennia Moriccone, která je až moc fantastická. Sice do filmu zapadá, ale chvílemi už z toho všeho jde mráz po zádech. Celkově snaha, se kterou Brian De Palma šel do tohoto projektu se mu nevyplatila. Sice se ve filmu objeví slušná várka hereckých kvalit, závěrečná pointa také stojí za to vidět, ale i tak to bude film, na který se zapomene a když ne, tak se bude připomínat hlavně díky velké propojitosti s Rudou planetou --- Celá staletí jsme hledali původ života na Zemi. Hledali jsme na špatné planetě. (12.08.2007)

Zezačátku solidně vypadající inteligentní scifi s prvky dramatu se postupem času mění v rádoby fylozofickou blbinu, které nepomůže ani relativně slibně vypadající vizuál, vysoce kvalitní herci a napínavost děje. Čím více se blížíme k cíli, tím větší nesmysl tento počin je. Začne to monumentálním zvedáním vlajky, pokračuje to přeživším ztroskotancem a mocný finiš můžeme vidět v podobě tváře a faktu, že "oni jsou my a my jsme oni". Demence. De Palma úplně mimo, aneb takhle to vypada, když si někdo pustí fantazii na špacír a nedrží se toho, co umí nejlépe. (01.10.2007)

Bože, mě se to tak líbilo? Možná to bylo tím prostředím, nevím...fakt nevím...Brian de Palma? Gary Sinise? Tim Robbins? Já prostě nemám výhrad, snad až na dvě, kdy se s prvními záběry na Marsu vkrádal pocit umělosti a potom při hudbě Ennia Morriconeho, který se snad vykrádal, poslední dobou mi připadá, že všechno skládá podle podobného mustru (jeho hudba zde mi připomněla Misi a Věc - při scéně "Stav nouze.") (10.08.2004)