JASON_X

A na tohle jsem se já trouba tolik těšil. Popkulturní ptákovina s neskutečně otravně užvaněnými a uřvanými asociály z vybydleného paneláku, pronásledovanými digitálními pavouky a jedním násilnickým rasistou. Stará dobrá Arachnophobia. A hysterické finále ze sklepa už pro mě bylo takřka nekoukatelné (a neposlouchatelné). Navíc první třetina filmu ani nepřipomíná horror, jako spíš sociální drama z přistěhovalecké čtvrti. Ti vypatlaní Francouzi jsou snad nějakým zvráceným způsobem na ta svoje africká ghetta pyšní a připadají si asi hrozně šmrncovně a cool, že jsou tak světoví a multikulturní. A ještě se snaží divákovi namluvit, že na oněch bezútěšných sídlištních periferiích spolu všichni včetně bílých žijí šťastně jako jedna velká rodina. Merde.

Nemyslím, že pár vcelku záživných minut děje stálo za těch zbývajících ca osmdesát. Rozvláčná, užvaněná, teatrálně afektovaná šaráda v americkém stylu. Chlápek se zajímavým arménským příjmením i vizáží v hlavní roli má sice slušné charisma, ale to celý film neutáhne, když scénář je zoufale slabý, režie nenápaditá a příběh vystavěný tak, aby primárně oslovil diváky všelijakých retardovaných televizních talk shows. Ale nepochybuju, že mnozí středoproudaři budou filmem dobře divácky uspokojeni. A mimochodem to hollywoodsky trapné ztotožňování gnostického božího jména Abraxas se Satanem mi dalo vzpomenout na jednu pasáž z Hesseho Demiana, která mi kdysi mocně utkvěla v paměti a kterou jsem si po dlouhých letech opět rád oživil: „Pták se klube z vejce. Vejce je svět. Kdo se chce zrodit, musí svět zničit. Pták odlétá k bohu. Jméno boha je Abraxas."

Rozjezd je skvostný, první dva příběhy s žánrově klasickým dějem jsou ryzí pětihvězdy. A já vůbec nechápu, proč má někdo zapotřebí k takovým výborným plnotučným zombiárnám přihodit vzápětí nějaké rádoby vtipné idiocie (3 a 4). A ani příběh pátý, scénáristicky sice nejpropracovanější, ale divácky nevstřícný (příšerná ruční kamera), tu promarněnou šanci na nadprůměrně zdařilý biják už bohužel nezachrání (5-5-1-0-3).

Očekával jsem syrové alpské existenciální drama a dostal sentimentální středoproudovou laskavou hřejivost o tom, že ten náš lidský animální živůtek je tak nádherný a zázračný, až by z té vší krásy člověk nejradši plakal, ačkoliv třeba celé to naše pozemské plahočení stojí úplně za hovno a co se v něm může podělat, se často i podělá. Nic pro pesimisty, tedy realisty. Třetí kvůli družce, které se to líbilo, a taky objektivně za nějaké ty alpské scenérie a několik přeci jenom zajímavých scén.

Nepochybuju, že zúčastnění herci i neherci většiny příběhů si při natáčení užili srandy kopec. Já se sice taky občas pousmál, ale že bych se nějak nadšeně nahlas chlámal, tak to vůbec ne. Horrorové komedie a parodie mám sice rád, ale poloamatérské kvazihorrorové ztřeštěnosti mě moc neberou. Nicméně oceňuju nadšenectví tvůrců a zábavné gore, třeba v příběhu o zombiebijci Džýzysovi, nebo v závěrečné rubačce z pláže.

Že by se zázrakem objevil pramínek čerstvé vody v zatuchlé stojaté bažině "found footage"? Ale kdeže. Postavy se sice zprvu jeví docela zajímavě, příběh se naoko zajímavě rozjíždí... aby pak vše samozřejmě skončilo tak jako obvykle v tomhle blbém žánru - skákajícím obrazem, dementním chováním postav, jejich hysterickým ječením a běháním po domě. Plus "strašící" figuríny a trocha krvavých cákanců, hlavně na fotkách. Nuda.

Že se prý údajně po telenovele Twilight stala divná a unylá buchta Stewart idolem teenagerů, mi vždycky přišlo naprosto absurdní. Ale jako asociální a nervově labilní lesba je typově i herecky uvěřitelná. Stejně jako její osvalená vyšinutá kámoška. A broukofilní psychodaddy Ed Harris je přímo k sežrání, svým zjevem i fluidem. Jen závěr filmu mi zrovna nesedl, myslím tím onen odklon od klasického krimithrilleru k lehce artové stylizaci a afektovanosti. Každopádně po vynikající prvotině jde o další nadprůměrně zajímavý a osobitý film a těším se, s čím přijde pí rejžová příště.

Mohl bych opsat můj komentář k jedničce, takže ho zhruba zopakuju: vizuálně pohledné, trikově opulentní, výpravné, epické, tedy divácky mě velmi uspokojující akční scífko, nemám příliš důvodů remcat. Infantilita i patos na snesitelné úrovni, takže výrazně mě opět krkal snad jen onen trapný netflixovský protibělošský rasismus - šest statečných barevných proti armádě bílých hajzlů v čele s nordickým superhajzlem Calverou v ohozu důstojníka SS. Ale na další případné díly se určitě rád mrknu.

Bytostně nesnáším nervní a vyzoomovanou ruční kameru. Stejně tak nesnáším i hysterický střih, který ji často provází. A taky mě nebaví, když hlavní "hrdina" dostává neustále přes držku, neb se to prudce neslučuje s mou představou virtuálního archetypálního hrdiny, ať už filmového či comicsového. Ale našemu hrdinovi možná pomůže, spojí-li síly s indickými tranďáky (hidžry) a pokusí se s jejich pomocí nejenom pomstít svou zavražděnou matku, ale i utnout hlavu hydře vzmáhajícího se politického klerofašismu, personifikovaného tu vrahounským policejním náčelníkem a zlovolným hinduistickým guruem... Hm, takhle to zní asi jako strašlivá sračka, viďte, ale není to nakonec taková hrůza. Indické prostředí je fajn, Patel taky, příběh je víceméně slušný, akce jakbysmet... Takže nezbývá než litovat, že je to celé tak hovadsky natočeno.

Mám rád krimithrillery, ve kterých jsou všelijaké podrazy a zvraty a překvapení a vzájemná podezřívání se a zrazování se, a ve kterých nakonec zvítězí nějaký nenápadný a charakterní maník, který všechny grázly přečůrá a sbalí všechny prachy. A i když má tahle komorní gangsterka ze Severozápadu trochu kostrbatý scénář a ani klíčoví herci nejsou do svých rolích typově příliš vhodní, pozitiva v ní myslím převažují. Třeba taková ta správná venkovsko-gangsterská retro atmoška, která mi připomněla obdobná VHSková béčka z devadesátek. Nebo hodně povedená hudební složka, udržující svou zlověstností diváka v napětí a očekávání. Ale nic naplat, Coeni to fakt nejsou, takže chvílemi zvažovaná čtvrtá hvězda zůstane u mne.