Sarkastic

Atmosférické, teskné, niterné, smutné. Mimo jiné také líčící dobu a její politické, společenské a filmařské projevy. Dokonale pasující hudba. Vadí mi (a možná jenom mně) ovšem fakt, že je to hrané, divák nevidí skutečné aktéry, emoce zrovna tak (a otec není syn), proto pouze silné 4*.

Velmi podrobně vylíčený vztah matky a dcery podle Bergmana. Téma, které možná mnohé odradí, ale já tušil, že mě tímto filmem režisér zaujme a klaplo to. Výborně vykreslená psychologie a charaktery postav, výtečné herecké výkony obou představitelek a emoce, které by se daly ždímat po litrech (myšleno v kladném slova smyslu). Monologů Ullmanové bylo více (resp. to byl jeden dlouhý a přerušovaný), ale byly tam pasáže, kdy jsem i já měl skoro na krajíčku, jak mě dokázala svým naprosto uvěřitelným herectvím strhnout/zasáhnout. Akorát je škoda, že emoční vrchol přišel trochu dříve/předčasně a pak fakt, že režisér znovu využil adresování divákovi, které mám třeba v Allenových komediích rád, ale u Bergmana mi to prostě nesedí. Slabší 4*.

Mladej synek to nemá vůbec lehký. Fotřík nemůže vydejchat, že mu jeho sémě kapánek přerostlo přes hlavu, a tak ho honí s klackem (kterej si ani nedokáže podržet sám) snad po celý Africe (na posilněnou pak ještě bumbá, šňupe a kouří s dalšíma stejně švihlejma kumpánama). Harantova matka, která má ke svýmu bejvalýmu amantovi poněkud zvláštní vztah, pošle synáčka za slepým strécem a sype si popel na hlavu…teda lije mlíko, no. Naštěstí není její klučina žádnej přizdisráč a kouzla (ani manželka jinýho chlápka) mu nejsou cizí. Schyluje se k epickýmu souboji… To jsem poněkud buransky zlehčil a shrnul velmi zvláštní příběh z Mali, který má svoje tempo, vlastní pravidla a filosofii. Není zrovna snadné do něj proniknout a hlavní hrdina, kterému by divák měl zřejmě fandit, taky není zrovna největší sympaťák. Ale nenudil jsem se, když nic jiného, tak se alespoň těšil na další Niankorovy magické kousky a hlavně jsem byl zvědavý na konečně střetnutí. Některé věci byly prostě mimo moje chápání a domnívám se, že každý nezasvěcený měl s některými věcmi problém (+ navíc nepobírám, kam potom zmizel a co tam vůbec dělal ten druhý strýc?). Hodnotím průměrem a berte ho v tomto případě raději s rezervou.

Hodně netypický Bergman, jehož zázemí a osobní situace tu lze cítit opravdu hodně (ostatně nebýt přítomnosti jeho dvorní herečky a nevědět, že se dívám na film od něj, těžko bych si Hadí vejce spojil právě s jeho jménem). Německo 20. a hlavně 30. let (poněkud předčasné řádění oddílů SA v Berlíně jako předzvěst toho, co opravdu ve skutečnosti za necelých 10 let do tohoto města dorazilo) mě jak knižně, tak filmově velmi zajímá, a ta atmosféra výše zmíněného období se Bergmanovi podařila myslím pěkně vystihnout. Problém jsem měl vlastně jenom s hlavním hrdinou, jehož chování mě neskutečně iritovalo. Naštěstí jsem se nakonec dočkal Pointy, která mi to víceméně osvětlila (vůbec se mi závěr spolu náhledem na budoucnost opravdu hodně líbil). Když o tom tak přemýšlím, tak konec vlastně tuhle podívanou dokázal sám o sobě dostat do 4* výšin (z kterých film mírně sráží již zmíněný nesympatický hlavní hrdina, a to i přes to jisté ospravedlnění + některé poněkud zvláštní scény-kupříkladu ta neskutečně bizarní v bordelu, která mi k Bergmanovi ani trochu nepasuje). Celkově tedy slabší 4*.

Hodně intenzivní, emotivní, niterné, hořké, ale zároveň opojné, a s výjimkou sexuální části schůzky v kavárně (kampak si všichni ostatní odběhli?) to celé působilo naprosto přirozeně (chtělo by se říct až realisticky). Za celé 3 hodiny jsem nenašel moment, kdybych se nudil (i scény, ve kterých se zdánlivě nic neděje, mají svůj smysl, protože výborně korespondují s hrdinčiným životem). Avšak ta hlavní, co mě odrovnala, byla představitelka Adele. To byl prostě nádherný herecký koncert, při kterém jsem jí věřil každé gesto, výraz a nemusela nutně něco říkat nebo brečet, abych dokázal docela přesně vytušit, co v daný moment cítí (a že toho bylo). Přitom by člověk řekl, že to je taková obyčejná holka od vedle (nemyšleno zle)…. ale hlavně kvůli ní se moje hodnocení vyšplhalo na 5*.

Co se týče těch stylových serepetiček kolem, divák může takřka chrochtat blahem. To se však bohužel nedá říct o příběhu, jehož téma není tak nosné (jak by se na první pohled mohlo zdát) a sám o sobě místy ztrácí šťávu (i přes svoji mírnou nekorektnost, drzost a občasný humor). Naštěstí je tu Maestro Leonardo, který během filmu vyzkouší snad všechny myslitelné herecké polohy (co víc měl ještě předvést, aby konečně dostal zlatého plešouna?) a právě on je ten důvod, proč divák sleduje s neutuchajícím zájmem tuhle 3-hodinovou podívanou i přes sem tam polevující tempo či vyloženě nudnější scénu. Za mě to budou silné 4*.

Formule 1 mi absolutně nic neříkají, a o to více mě překvapilo, že mě film (alespoň v době závodů) dokázal dokonale strhnout. Ty litry napětí a adrenalinu, co mi Howard, Zimmer a spol. v těch chvílích pumpovali do žil, jsem už dlouho u žádného filmu nepocítil. Naštěstí se souboje rivalů přenášely i mimo svět sjetých gum a řevu motorů, dialogové, ale ještě častěji oční výměny obou hrdinů rozhodně stály za to (ostatně hodně výmluvné byly i u Nikiho a jeho ženy). A od začátku do konce jsem věrně fandil Rakušanovi, i když je fakt, že se tvůrcům postupně podařilo sympatie částečně vyvážit, což bylo jedině ku prospěchu věci. Jen ten mírně natahovaný konec mě už tak nenadchl, za něj strhávám půl hvězdy dolů, takže celkově to vidím na slabší plný počet.

Míváte někdy problémy s kyslíkem? To Sandra Bullock alias doktorka Ryan Stone ho má vždycky dostatek (i když naoko ne), a to ať už na akrobatické šplhání a skákání ve vesmíru při zásobě 1% nebo skafandrovou svlíkačku pod vodou tady dole na Zemi... Ne, tak jízlivost asi není úplně na místě, chápu, že tenhle Cuarónův sci-fi svět má svoje vlastní pravidla, ale na druhou stranu se dost odkazuje na ten náš (reálný), takže si o tohle škádlivé rýpnutí docela koleduje (a nemyslím si, že bych byl zase takový hnidopich, když jakože pomíjím ten pro pánské publikum nastrčený doktorčin „úbor“ či zajímavost, že Američance dělá problém číst čínské znaky, zatímco azbuku ovládá s přehledem, u takových detailů jsem se jen pousmál). Avšak dost už bylo popichování, Gravitace vznikla kvůli něčemu jinému. Jednak, aby ohromovala publikum svým podmanivým vizuálem a výbornou technickou stránkou (s čímž souvisí i již ten zmíněný režisérův vlastní svět), a druhak proto, že se má divák zcela ztotožnit s hlavní hrdinkou, maximálně jí fandit a alespoň vzdáleně pociťovat to, co ona (tísnivý, opravdu nepříjemný pocit mixu zoufalství, dusna, bezmoci, závratě a strachu). A nutno přiznat, že právě kvůli tomuhle stojí za to na Gravitaci kouknout. Hodnotím slušnými 4*.

Popravdě řečeno, už dlouho jsem neviděl tahle kvalitní krimi. Je to poctivá filmařina, od nenudícího a pečlivě vystaveného příběhu přes napětí (posílající film chvílemi do žánru thriller), atmosféru (tuším, že na 2 místech mi solidně zamrazilo), vizuální/technickou stránku až po herecké výkony (Gyllenhaal a Jackman jsou parádní ve společných scénách i odděleně). Za slabší bych označil asi jen konec (tím tedy nemyslím „pískání“, to se mi naopak docela líbilo, ale nemám rád, když nedostižný záporák začne „náhle“ dělat chyby jak Brno a ještě u toho vysvětluje svoje pohnutky + mně mírně zklamalo, že jsem ho odhadl na mé jindy bídné poměry dost brzo), takže proto dávám „pouze“ silné 4*.

U Podfukářů jde o toho, zda je divák schopen a ochoten přijmout fakt, že za a) bude po celou dobu klamán b) nemá se tomu bránit. Odhadnout dopředu onu pointu je velmi obtížné, když člověk dostane na začátku malé, nenápadné vodítko, na které je ale chytře nucen pod tíhou silné a dynamické nálože „cool audiovizuálna“ zapomenout, a pak je konstantně klamán ohledně jedné z postav (a jak může tu „logiku“ příběhu kdokoliv zpochybňovat, když „někdo“ jedná před divákem tak, ale ve skutečnosti se chová onak, že; prostě jde o zákeřný a promyšlený podfuk na diváka). Jenže v tom je ten vtip; nechat se klamat, vědět o tom, ale přitom si to užívat. A já nemůžu jít pod slabší, avšak přece jenom ještě 4*, protože mě Podfukáři opravdu hodně bavili (konkrétně z postav se to dařilo nejvíce Harrelsonovu Merrittovi). Akorát se mi moc nelíbí ten nápad s druhým dílem…