PhoenixSwan

Život je běh na dlouhou trať, kterou nikdy nemůžeme vyhrát. Soupeři nám podráží nohy nebo zakopneme o vlastní nohu, ale přesto většina z nás zase vstane a běží dál. Na konci nečeká trofej, ale rakev. Pohledný Sieger byl dobrý běžec, ale na trati ho potkala překážka kterou nečekal - Marc. Snímek přesně vystihuje, že povětšinou nebojujeme s jinými lidmi, ale sami se sebou. Se svými city, překážkami, budoucností, minulostí, myšlenkami a v neposlední řadě se srdcem.

-- V jednu chvíli se mu koukáš do očí a vidíš ten plamen, který křičí toužebné vzdechy. Podíváš se znovu a vidíš jiného člověka, který se na tebe sotva podívá. Vždyť je to přece pořád ten samý muž. Událost, která se stala změnila nás oba dva. Máme vše co jsme si kdy přály, až na jednu věc. Na tu podstatnou věc, který nás celou dobu spojovala. Vášeň a chtíč se proměnil v ubíjející stereotyp. Copak takhle může někdo žít? Milovali jsme se a křičela jsem "Zachraň mě." Stejnou větu křičím stále, ale utíkám při tom, od tebe, od sebe, od světa. -- Ponurá a špinavá Francie se zarývá pod kůži, stejně jako atmosféra nasáklá neutuchající touhou, nechutí a utrpením. Postavy s nepřítomným pohledem. In Secret přesně takový jaký jsem ho chtěla.

"Nejmodernější počítačové triky." Píše se na DVD ve stánku s DVD za 20 Kč. Asylum opět perlí v podání "mega stupid piraní" sesmolené někde v prográmku stáhnutém na internetu. Vhodné možná tak pro kulisu k vaření a na zasmání.

Carmen vykozující se na palubě, zatím co její kamarádka slouží pod hladinou jako sváča dvouhlavé zmutované obludě (plus je, že to aspoň vypadá jako žralok). Stupidní studentíci, ve složení "Ten namakanej hezoun.", "Hysterka na profackování.", "Borka co je prostě borka." a ti ostatní. Nejlepší je hysterčit ve vodě kvůli žralokovi, když tři kroky za sebou (nejen) tu pevninu máte. Bravo!

Když se sejde Sly, Statham, Li, Lundgtren, Willis, Rourke, Arny a dva frestleři v jednom filmu, je jasné, že zboří všechny své nepřátele a to i se stavbami. Souboje končící krutou smrtí, při kterých diváka bolí končetiny, jenž právě odpadly na plátně. Ohňostroje pomalu jako na Si(y)lvestra. Pomačkané xichty našich bojovníků, jako sáček od svačiny. Hlášky a odkazy na důležité filmy zúčastněných. Vše dohromady je nepostradatelné pro snímek plný postradatelných. Obaly s jejich muskulaturou jsou už jen součástí starých zažloutlých sbírek ve sklepě a "hrdiny" dnešní mládeže se staly...vlastně ani nevím kdo.. jisté je, že čas nezastavíš. Terminátor i RockyRambo se snaží utrhnout ještě kousíček té zažloutlé slávy.

Přehrávám si v hlavě jednotlivé scény a snažím se v hloubce zjistit, co tím chtěl básník říct. Snímek je černobílý obrazově, ale hlavně pocitově. Monthomery Clift přišel na scénu s kamennou vážnou tváří, kterou má divák víc jak půl filmu. Problém je, že mu není co vytknout, ale stejně tak nemůže člověk nijak pět ódy. Až na těch pár velice silných scén, které dá se říct rozhodují o osudu celého projektu. Obsazení velkými jmény, ale především osobnostmi, které snímku dodávali trochu té "barevnosti".

-Ta nemilosrdná válka. Namačkáni v úkrytu jako hromada sardinek. Ztrácela jsem se ve tvých očích a uklidňujícím hlasu. Kdo by řekl, že most Waterloo bude náš osud. Poznal jsi na mých očích vše, umlčel jsi mě polibkem, protože jsi mě miloval. Celým svým srdcem. Stojím opět na našem mostě a mé myšlenky směřují jen k sobě. Světla se míhají kolem a já v sobě nedokážu uhasit žal, který jsem ti způsobila a mě způsobuje takové trápení. Odpustil by jsi mi, ale já nedokážu odpustit sama sobě. - Můžete namítat, že se jedná o další srdceryvný doják z americké výrobny. Podíváte-li se blíž, zjistíte, že má v sobě duši. Má charisma, stejně jako Robert Taylor a krásu jakou oplývala Vivien Leigh. Vžijte se do srdci tanečnice a plukovníka za 2. světové války v Londýně. Postavit se na Waterloo Bridge, nechat se unášet osudem.

„Don't You Forget About Me. Don't Don't Don't Don't. Don't You. Forget About Me“ Jednoho sobotního rána, které je postrachem všech školáků - jít do školy, se setkala partička. Genius, sportovec, blázen, princezna a vyvrhel ráno odstartovali své slovní přestřelky a náboje jim vydržely až do úplného konce. Snímek The Breakfast Club mě donutil přemýšlet nad jednou věcí. Čím to je, že teen komedie 80.let dokázaly zabavit? Je to dobou? Když srovnám dnešní teen filmy s těmi 80kovými... Partičky se více méně skládají ze stejných charakterů, ale na rozdíl od dnešních snímků, je tam nechcete všechny postřílet. Láska, výtržnosti, blbnutí - všechno podáváno s takovou lehkostí, že se přistihnete, jak se usmíváte jak měsíček na hnoji. P.S.:Judd Nelson, rebel s dobrým srdcem, zabíjel svými hláškami.

Dobří hoši a jejich povedené životy, s milující rodinou, poctivou prací a klidnými dny. Kdo by nechtěl být gangsterem? Obzvlášť malý americký kluk, odchovaný Brooklynským podsvětím jenž nepotřeboval kapesné. Nebyl jsi měsíc ve škole? Bez problému se všechno vyřeší popřípadě nenápadně odstraní. Martin Scorsese si vyhrál v plné parádě s gangstery, které nelze nemilovat. Rovnováha mezi hlavními a vedlejšími postavami je více než dokonalá, ale malý velký rapl Joe Pesci svým velkým vzrůstem zastíní všechny.

Dostala jsem pravý opak než většina zde hodnotících uživatelů. Mnohem víc než v předešlých dílech. Ze začátku se samozřejmě divák trochu vyděsí, vzhledem k událostem na plátně, ale posléze přijde nálož nekončící akce a hlášek. Přece by Sly nedovolil, aby to šlo do sraček. Expendables 3 oplývali samými plusy i bonusy, kterých se v předešlých dílech nedočkáte. Jednak nejlepší záporák v podání Mela Gibsona a druhak Tonda Banderasů se rozjel nevídaným způsobem. Jsem mile překvapena, že si drží laťku kvality, kterou akčňáky podobného ražení mohou mít. Na vypnutí, zasmání a pokochání se bojovými scénami naprosto ideální.