Snídaňový klub

Tohle že je realistická sonda mezi dospévající mládež? Mně to připadalo jako nepříliš fungující směs komediální nadsázky a vážných témat dospívání, ovšem velmi naivně podaných. Těžce schizofrenní záležitost, kde se v jedné scéně omladina zhulí a křepčí na chodbách a za chvíli s kamennou vážností řeší své komplexy. Dialogy i herecký projev občas vyvolávaly spíše pobavený nevěřícný úsměv. Tenhle film je buď zakonzervovaný pro mládež 80. let, nebo nejsem ten správný vzorek dospívající mládeže, kterého by tenhle počin oslovil... to taková Summer School (1987), kterou před několika dny na diskuzi doporučoval JohnnyD (tímto mu děkuji) mi byla mnohem sympatičtější a školáci přirozenější. (19.07.2007)

Koukám, že nejsem první, kdo očekával bezstarostnou komedii, dostal přesný opak a skončil v mírném šoku. Několik středoškoláků představujících různé typy a středoškolské kasty si ze sebe nejdřív dělají srandu, pak se duševně obnažují a postupně zjišťují, že spolu mají víc společného, než mysleli (hlavně problémy s rodiči, kteří na ně buď tlačí, nebo je ignorují). Nelson skvělej. (18.01.2011)

Jde o významnější film, který jsem viděl (dobrý námět) s faktoru založených s pěti v životě ztracených lidí (dětí), kteří se snaží nepřipustit k tělu (druhu schválení mezi sebe), ale zároveň najít lepší životní cestu. Příběhy jsou vážné a každý pochopí, že to každý nemá zrovna nejlehčí. Konec je dobrý, ale chtěl bych vidět, co se stane s postavami na druhý den. Chci druhý díl, stejné herce a pod lupou třeba Chechika :) (10.06.2012)

Zcela určitě jeden z nejlepších filmů o středoškolácích. Divadelně rozehrávané dialogy, které divákovi postupně odkrývají kdo je vlastně kdo a zároveň že nikdo není pouze tím za koho se vydává. Režisér John Hughes byl v 80. letech docela pojem. Hudba je geniální, po hříchu se ve filmu vyskytuje pouze sporadicky. Překvapí že Judd Nelson to nedotáhl v kariéře dále. Zážitek 75% (28.03.2015)

Akademie a účelovost z toho jde cítit na sto honů. Přesto, jak jsou ty karty ortodoxně rozdané a hra s nimi tak přímočaře rozehraná, ten filigránský půvab postav a jiskření mezi nimi mě natolik zaujal, že se vůbec nedivím možné kultovnosti díla ve vybraných kruzích :-). No a pak Simple Minds a jejich "Don't You (Forget About Me)"...wow! (27.01.2011)