PhoenixSwan

V 80.letech si ani nepředstavovali jaké následky bude mít nemoc zvaná AIDS. Dávalo se to za vinu homosexuálům, protože byli "jiní" a nebyli "normální". Dnes už víme, že na následky zemřelo několik desítek miliónů lidí. Homosexuálové, heterosexuálové, děti, jak řekla postava ve filmu "Virus si nevybírá."The Normal Heart je docela upřímné drama jen bych ubrala těch citových výlevů, kterých bylo na můj vkus přehršel a některé docela dlouhé a ubíjející. Na druhou stranu herecké výkony bych vychválila až do nebes. Jen mě mrzí, že Jonathan Groff neměl více prostoru a Mark Ruffalo mi připadal, že se za chvíli promění v zelenou obludu, řvoucí "Hulk ničit!".

Popsat snímek jako syrové drama by bylo nedostatečné, jelikož zde jsou emoce totálně na bodu mrazu. Kuře v mrazáku má víc emocí než celý film. Nenechte se mýlit, na plátně žádné nenajdete, ale v divákovi se střídá jedna emoce za druhou. Jezdíte na horské dráze a nevíte kterou si máte vybrat. Je vám zle, chce se vám brečet, nadávat a vojákům chcete ufiknout č*ráky. Lidstvo se nehodlá nikdy poučit a jakmile někomu dáte zbraň a moc do jeho rukou, je zle. Přijdou týpci s egem jako mrakodrap a s myšlenkou jaký mají koule. Přitom jsou ubozí a nedosahují důležitosti slupky na kompostu. Neuvěřitelné jak se lidé k sobě umí chovat. Nemusí být ani válka a všichni jsou na sebe jako zvířata. Noci s nepřítelem, které nechci v životě zažít a už ani vidět.

Velký potenciál částečně potopený ve zbrklosti, nedotaženosti a hlavně laciném konci. Nebýt těchto nedostatků mířil by snímek do podobných kvalitních výšin jako například britský queer snímek Weekend či německý Freier Fall. Dokázal si vybudovat atmosféru, hlavně při scénách mezi Mateuszem Banasiukem a Bartoszem Gelnerem lítaly jiskry takovým způsobem, že jsem se bála, aby něco nechytlo. Láska dokáže pozvednout tak, že plujete, ale stejně rychle dokáže člověka utopit.

Dvanáct let života všech zúčastněných, jak na plátně, tak i v reálném životě. Když Linklater začal psát tuhle historii, netušil kolik úsilí ho bude natáčení stát. Stejně tak jako netuší malé dítě nic o životě. Mason je nám představován od malého nic netušícího škvrněte, až po dospělého vysokoškoláka teprve uvědomujícího si v čem vlastně život spočívá. Vyletět z hnízda a starat se sama o sebe, místo toho být pořád nalepený na mamince. Boyhood je obrazová biografie, ve kterém se leskne kousek historického momentu ve světě filmu. Něco takového píše jen sám život.

- Splnit si sny, o kterých si myslíme, že jsou pro nás to nejlepší. Koníčky a vášně, jsou vše, náplň celých dní. Pak ale přijde cit, o němž čtete v knihách, vidíte na plátně, slyšíte v písních. Záhada jménem láska. Vezmete do rukou přesýpací hodiny, otočíte vzhůru nohama a najednou tančíte zcela jiné představení. Představení, které má budoucnost... - Pohled do zákulisí baletu a života baletky Vicky. Nevědět rok výroby, nepoznám, že snímku táhne pomalu na sedmdesát. The Red Shoes mají v sobě démonický náboj, táhnoucí se po celou dobu trvání. A hlavně duši, že člověk klidně přetrpí nudnější začáteční hodinku.

Aspoň člověk vidí co do sebe všechno cpe za sra*ky. Tak si sjíždím postupně všechny díly Pekla Romana Vaňka a mám sto chutí jít vyházet ledničku a skříňky v kuchyni. Ono nakupovat v Tescu za docela levnej peníz je jedna věc, ale pomalu se zabíjet věc druhá. Ještě že aspoň ovoce a zeleninu máme na zahradě a maso bereme i od řezníka. No ale stejně... Dozvídám se hodně zajímavých a užitečných informací. Sem tam dokonce i dobrý receptík - samozřejmě ne ty z mimibazaru (ten díl neměl chybu). Dobrý nápad pane Vaňku.

"Sedím za volantem, poslouchám hlasy, ale nedokážu je vyslyšet. Slyším jen svůj vnitřní hlas, že dělám správnou věc. Musím! Ostatní to nepochopí, ale nedopustím, aby se mu stalo to samé co mě. O všechno se postarám, všechno dobře dopadne." Tom Hardy ve své one man show, kterou bych zařadila jako jednu z jeho nejlepší rolí. Jeho hra s hlasem a emocemi nedají mnohým filmovým divákům spát. Vidím jeho ustaraný obličej se slzami v očích a říkám si, co bych dělala v jeho situaci? Co bych dělala v situaci jeho manželky? Co bych dělala na místě Bethan? Zachovala bych se stejně, hůř či líp? Jednoduchý film, ale přitom tak složitý a hodný zamyšlení.

Pominu-li velice špatný, uši drásající, scénář. Nejvíc - na přes držku- "zamáčknu si slzu", nekonečné a hrozné emotivní projevy. Přehrávající hubu, kozy a zadek Megan Fox. Zbude mi velké zmutované nic. Říkám si, že by aspoň ty želvy mohly stát za hodinu a půl mého života. Ona ta nostalgie dělá také svoje, ale bohužel přišlo jen velké zklamání. Občasná rádoby vtipná hláška vyšla jen do prázdna a bojové scény byly jen k uzívání hodné. Vliv Michaela Baye je velice očividný.

Jdu po dlouhé době do kina s očekáváním dalšího Nolanovského megafilmu. Po dvou hodinách usilovného mačkání přítelovy ruky, stejně tak vysilujícího zamačkávání proudu slz (což se mi stejně nepovedlo) a zatlačena do sedačky si uvědomím, že jsem svědkem nejen dalšího megafilmu pánů Nolanů, ale také jednoho z nejlepších sci-fi snímků vůbec. Děsivé ticho střídající ohlušující hudba mistra Hanse Zimmera, dějové zvraty vhodné k zamyšlení, herci nejvyššího kalibru a jeden z dalších úžasných kino zážitků - to je prostě Christopher Nolan, který mě nepřestává překvapovat. Nevím co na nás všechno ještě chystá, ale nemůžu se dočkat, až mě zase donutí hodiny po skončení titulků přemýšlet nad životem svým a osudem celého lidstva.

Těžké hledat slova k dokumentu o tak velkém člověku, jakým bezpochyby Freddie Mercury byl. Dal světě nesmrtelnou hudbu, která tu bude, i když už mi nebudeme (jak bylo řečeno v dokumentu). Která ovlivnila a bude ovlivňovat generace, fascinovat, dávat naději, energii a chuť podupávat si do rytmu. Stejně tak dal hudebnímu světu nádherné písně a tím nový rozměr hudby společně s dámou Montserrat Caballé. Jeho sebevědomé rozhovory, energické vystoupení a bohužel i smutné oči v posledních letech života, provází diváky po celou dobu dokumentu. Freddie je král! "If there's a God in the sky looking down. What can he think of what we've done..To the world that He created"