PhoenixSwan

"Já ani o kořeny nestojím. Chci být volná." Byla krásná, vtipná a v životě šla za svým srdcem. Taková byla slavná Ingrid Bergman. Její záběry dětí a rodiny celkově dojímají, stejně tak jako její život.

Zde již několikrát zmiňovaná zodpovědnost je největším strachem většiny lidí. Nejlépe nic neřešit a utéct před vším neznámo kam. Osud je však nemilosrdný za každých okolností a vždy má připravenou nějakou tu ironii v rukávu. The Rain People je zajímavě a neotřele natočená road movie s nesympatickou hlavní herečkou a netradičním Jamesem Caanem. Obávám se ale, že na něj za chvíli úplně zapomenu.

Pokud budete chtít vidět tv film s absolutně nevyužitým potenciálem, zapněte si Rockyho Marciana. Neporažený šampión, by se zasloužil lepší životopisný film, ale tohle laciné zpracování přisuzuji malému rozpočtu. Jon Favreau si touto rolí místečko na výsluní nevysloužil, ale aspoň zde lze obdivovat jeho vysportovanou postavu. Nebýt posledních dvaceti minut a George C. Scotta, který i jako vetchý stařec rozdával svoje charisma, půjdu s hodnocením ještě níž.

Možná budu vypadat jako ignorant, ale George Carlin mě zatím svým stand-upem nepřesvědčil. Jsem fanouškem Louise C.K. a myslím, že u něj zatím i zůstanu. U George se mi líbila energie a nadšení, ale párkrát se pousmát mi vážně nestačí.

"Love... shall we deny it when it visits us... shall we not take what we are given." - Díváš se na mě a já nemůžu uvěřit, že jsi tu semnou. Šeptáš mi do ucha ta nádherná slova a přitom si užíváme jeden druhého. Kam se to všechno podělo, když si odešel pryč?- Melancholie a poetika převedená na filmové plátno. Pro empatika a přecitlivělého cíťu je The New World epos, který těžce lze překonat. Emoce, které Terrence Malick skryl do každého záběru jsou nepopsatelné a ráda se ke snímku stále vracím, abych dané emoce mohla prožívat společně s hlavními hrdiny. "You flow through me, like a river." Když Vás film pohltí, za chvíli se přistihnete, že obraz sledujete jen po očku, ale hlavní jsou emoce, které ve Vás vyvolá.

Sedím v kině se smutkem v duši, kdy stále vstřebávám ztrátu Heatha Ledgera, mého nejoblíbenějšího herce a věřte, že to nebylo nic lehkého pro emocionální děcko, kterým jsem byla a stále v hloubi duše jsem. Dvě hodiny a půl utečou jako nic a v kině je stále hrobové ticho. Všichni čekají na konec závěrečných titulků a snaží se vstřebat právě prožitý zážitek. Teprve teď se zvedají a začne se rozléhat kinosálem šepot. "Výborně Heathe!" - zní mi v hlavě a zvedám se také. Nemohu uvěřit, že je to již skoro 12 let, kdy jsem v kinosále seděla se svojí kamarádkou. Přijde mi to jako včera, ale opak je pravdou. Čas neprosně letí, ale Christopher Nolan natočil nadčasový snímek, ze kterého Vám v hlavě nepřestane znít hudba Hanse Zimmera a Jamese Newtona Howarda a někde v hlavě již známé "Why so serious?"... Nechte se pohltit šílenstvím. "How about a magic trick?"

Mé soukromé zamyšlení nad lidským životem, který vlastně nemá žádnou váhu a jen se plahočíte po silnici, která nikam nevede a okolo není nic jiného než pustina. Jen trochu odbočit a zažít krasné emoce? Nepřipadá v úvahu, vrať se zpátky do reality a pokračuj ve své vyhrazené cestě. Idaho má svojí duši a bohužel (nebo snad bohu dík?) patří k filmům, který si na první pohled zamilujete a nebo ho odsoudíte. Právě ona duše jej dělá neobyčejným a je třeba mít oči i srdce otevřené dokořán. Tenká hranice mezi láskou a přátelstvím a neotřelost z něj dělá můj nejoblíbenější film. "Well, I don't know. I mean. I mean, for me, I could love someone even if I, you know, wasn't paid for it. I love you, and... you don't pay me."

-Stojím v dobytčím voze jen spoře oděná a kolem mě se mačká nespočet dalších. Cítím strašný chlad, který se rozlézá po celém těle a není zde žádná útěcha, jen strach přítomný v každém kousku z nás.- Zeptám se Vás, umíte si představit zažít něco takového? Přečetla jsem spoustu knížek napsané přeživšími, viděla jsem spousty dokumentů a filmů, které o nich vypráví a neumím si představit ani chvíli jejich utrpení. Steven Spielberg nastavil vysokou filmovou laťku, která se velice těžce překonává. Obdivuhodné je Stevenovo celkové vykreslení filmu, kdy nic není jen černobílé a vše má svůj rub a líc. "Klaďas" filmu Oskar Schindler má své temné stránky, stejně tak "zvíře" Amon Göth dokáže ukázat svojí lidskou stránku, ale nakonec vše zapadne zpátky do svých kolejí. Ke snímku se každý rok vracím a vždy jsou mé emoce při závěrečných titulcích silné jako když jsem jej viděla poprvé. "Whoever saves one life, saves the world entire."

Psal se rok 2013 a i já jsem se ponořila do tajů svých předků. Měla jsem k nim blízko už i dříve, ale k činům jsem se odhodlala až po pár dílech právě Tajemství rodu. Genealogie je dřina, ale výsledek stojí za všechny hodiny proseděné u starých dokumentů, fotek, matrik, sčítacích listů, školních záznamů, kronik a tisíce dalších listin. S přestávkami se genealogii věnuji sedm let a znám své předky do 17. století. Teprve až poznáte své předky, dojde Vám kým jste. Tajemství rodu má své slabší díly, ale laiky zaujme ,co vše se lze o předcích dozvědět a možná se i vy pustíte do pátrání po vlastní historii. Jen dejte pozor, někdy se o ní dozvíte i to, co by jste radši vědět nechtěli.

"Mě se to stát nemůže!" říkáte si hned při vchodu do kinosálu, když táhnete ten největší kýbl Coca Coly a popcornu. Já si naopak potichu sedám a tiše sleduji šepot kolem sebe. Říkám si, že opak je pravdou, každý balancujeme nad propastí, od které nás odděluje jen tenká hranice. Hranice mezi duševní chorobou a přežíváním. Doslovná šílenost, přehlcenost a uspěchanost dnešní doby napomáhá hranici jen ztenčovat. Joker láká na podívanou mezi realitou a šílenstvím, ale spíše je to trýznivé mačkání všech orgánů v těle, kdy poté mlčky odcházíte z kina s nedojedeným občerstvením, protože Vás na to přejde chuť. Joaquin Phoenix zraje herecky jako víno a dokázala bych i říci, že díky němu je film takový jaký je. Nelehký úkol zhostit se postavy, která není ve filmovém světě žádnou novinkou, není zrovna jednoduché. Ale každá je zahraná jedinečně a velice osobitě. V tomhle případě jde o precizní vdechnutí života šílenosti, jako takové. Joker mě dokázal vtáhnout do děje a přemýšlet nad ním několik dní. Teprve po závěrečných titulcích je na místě si položit otázku "Opravdu se mi to stát nemůže?"