PhoenixSwan

Dětská láska, dětské sny... Nic jiného neexistovalo, jen on a ona, sami ve svém světě. V jejich světě byli král a královna, aby jim nikdo nemohl ubližovat a mohli zůstat navždy spolu. Byli si v životě navzájem vším co měli. Když je realita příliš krutá na to, aby v ní člověk vydržel, vytvoří si svůj imaginární svět, ve kterém je šťastný, necítí bolest a je v něm jen s lidmi které miluje. Znám to, až moc dobře. Film je plný emocí, přetéká jimi, od první minuty filmu až do té poslední. Překrásný příběh o spojení dvou lidí, dvou duší, dvou srdcí, kteří dýchali jen pro sebe. Opět je na tvorbě vidět, že v tom má prsty žena. Překrásné záběry střídají dech beroucí monology a srdcervoucí dialogy. Nejkrásnější, ale zůstávají scény beze slov. Herci nemusí mluvit a vy na jejich očích poznáte co si myslí a co cítí. Herecké obsazení bylo šťastnou volbou a myslím si, že paní režisérka umí natočit romantiku, tragickou romantiku, která mě dokázala rozbrečet, stejně jako její druhý film, který jsem viděla, Melodie mého srdce.

Bohémský život, láska a hudba. Tohle všechno je ve snímku plné barev, Paříže a skvělých hereckých koncertů. Filmem vládnou předělávky a kombinace známých písniček, takže si můžete i s postavami zazpívat. Lehký humor střídá srdcervoucí dialogy a následují dech beroucí míhající se barvy tanečnic a tanečníků. V tom všem vzniká láska dvou lidí. Krásné modrooké kurtizány po které každý touží a sympatického spisovatele, který se usměje a všechny holky roztají. Po chvíli jsem přestala vnímat svět kolem sebe a byla jsem v Paříži a sledovala dechberoucí příběh, tanec plný vášně a šílenství. Při sledování zapomenete na nějaký trapný šedý reálný svět a kocháte se krásným barevným světem. Člověk není kompletní dokud nepozná lásku, a i když ji pozná, neexistuje žádná záruka, že jí bude mít celý život a ani nikdo nezaručí, že budeme s člověkem kterého milujeme. V tom případě je láska kruté a těžké břemeno, co si poneseme v sobě až do našeho soudného dne. Stačí sledovat nebe, když pláče a v srdci plném žalu plakat s ním.

Okouzlující mladá dáma Hilde Knef neměla na růžích ustláno. Napřed Hitler, pak rusáci a v neposlední řadě si nesla cejch v podobě německé národnosti. Chtěla všechno nebo nic. Možná proto vypadal její život tak jak vypadal. Jedno se ji musí nechat, uměla si pěkně omotat chlapy kolem prstu. Co se týče samotného filmu. Je natočený velice poutavým způsobem, pořád se něco děje a dokáže diváka upoutat na obrazovku. Herecké obsazení je sympatické, na Němce až moc. Hlavně mužská část ansámblu. Ze začátku jsem měla potíže s představitelkou hlavní role Heike Makatsch, ale nakonec s ní divák sympatizuje také.

Jen bláhový si může myslet, že podobné milostné scénáře dokáže napsat jen přecitlivělý hollywoodský scénárista. Stejně dobře to dokáže namalovat život, chcete-li osud. Za tu dobu čekání se několikrát člověk vzdá, ale dokáže stále věřit že jednou.... Vyplatí se čekat. Jen si nemůžeme být nikdy jisti happy endem. To scénáristovi jménem Život Osudový moc nejde, ale prý na tom usilovně pracuje. An Affair to Remember se mi nejvíc líbila lehkost podání a hlavně ze začátku brnkání na humornou notu. Odpuštění od hollywoodských zvyků mu jen prospělo, i když si samozřejmě občas něco hollywoodského neodpustili.

"Příliš velká cena za společné štěstí." Krvavá válka mezi rozumem a srdcem. Je těžké říci kdo z nich je vítězem. Zdá se, že vítězí rozum a srdce dostane nemilosrdnou ránu neslučitelnou se životem. Zbývají už jen věty všechny začínající na "Kdyby" a končící povzdechnutím "Kéž by". Potkat se tak v jiném životě, kde bychom spolu mohli být šťastní. Kdyby, kdyby, kéž by. Srdce běduje a naříká, až se nakonec vzdá své funkce. Rezignuje a už necítí pro jistotu nic. Brief Encounter je jeden z nejlepší romantických snímků, které jsem viděla. Prostý, milý, nevinný, naprosto k zulíbání. Nevinný, ale přitom tak neskutečně hluboký, procítěný a dokonalý, že nad tím srdce romantika poskočí a oči se rozpláčou. Pomalé a přitom rychlé seznamování Laury a Aleca. Začínající i končící na nádraží je jeden z nejemotivnější filmových zážitku, které mi byly dopřány. "Na nic jsem nemyslela, jen jsem toužila už nikdy nic necítit, už nikdy nebýt nešťastná."

Kdo něco čeká, ten se ho*na dočká! Mé očekávání nějakého peprného dramatu s erotikou bylo, jak se ukázalo jen mé zbožné přání. Dospívající Stig byl sice sympaťák, ale to je asi tak vše co dokázalo udržet mou pozornost, až do závěrečných titulek. Jinak nuda, šeď, otrava...Pokus o vzrušující hru na schovávanou se dařilo udržet zhruba hodinu, potom už to šlo celé do kopru.

I'm Dom Hemingway, fuck fuckin' fuck, I'm Dom Hemingway, i takhle se dá shrnout film ve kterém si zahrál Jude Law na Bronsona. Ukázal lulínka a párkrát se porval. Nicméně huba mu jela a hlášky z ní padaly stejnou kadencí jako sprostá slova. Law prošel velkou proměnou z něžného a elegantního miláčka na slizkého a nesympatického hromotluka, což se mu prostě musí přičíst k dobru. Ale byla bych radši, kdyby se vrátil k milovníkům, kladným hrdinům a zůstal zlatíčkem. Na role sprostých hajzlů máme jiné experty, že Hardy, McAvoyi?

Zkrocení rozmazlené ženy aneb jak Clark Gable potkal Claudette Colbert. Vznikl z toho nádherný milostný příběh, který letos slaví kulaté 80. narozeniny. Nezestárnul, nezešedivěl, možná mu na tváři přibyla nějaká ta vráska. Zůstal ale stále krásný. It Happened One Night má tři S, které jej dělají neodolatelným. Je svižný, svěží a sexy. Také má vtip, šarm a nezapomenutelného sympaťáka Clarka Gabla. Naprosto vynikající! "Proč jste po ráno tak odporně veselá?"

Zájem o nadpřirozeno je moje prokletí. • 1. série **** - Sam a Dean brázdí ve svém Chevroletu Impala '67 USA a nahání svého tátu, přitom mimoděk pošlou dopekla pár duchů, příšer a šílených lidí. Některé díly jsou o ničem, ale další to napraví. Tak je to po celou sérii. Mimoto vysvětlují vznik některých legend, jako žena v bílém apod. Problém nastává, když nejde o nadpřirozeno, ale o rodinné problémy. Stane se z toho ubulená telenovela. Pořád to ale drží nad vodou nadpřirozeno a výběr perfektní hudby. • 2. série -

Už nemůžeme používat spojení "Jsi tupá kráva!" jako nadávku, jelikož pan Duba nám podle povídky pana Epsteina dokázal, že krávy jsou inteligentní zvířata. Hraní na schovku ovládají lépe, než kdejaké děcko za stromem. Nadruhou stranu se postavili myslivci a vymazaný zelený mozek ze střelnými zbraněmi a neuvěříte jak dlouho a jak těžké je pochytat či zastřelit stádo krav. Kdejaká lesní zvěř jim nesahá ani po kotníky a rozhodně je jednodušší zastřelit srnce, divočáka a zajíce než krávu Belu. Ono to v podstatě stojí za starou Belu. Pro milovníky happy endu se dokonce stane na konci i nevídaný zázrak. No prostě nádhera, jen co si na to vzpomenu mi ukápne slzička.