novoten

Spoilery - Fotbalové scény můžou být natočené sebelépe, ale scénář všechno zazdil. Už od chvíle, kdy byla prozrazena bodová ztráta na Ligu mistrů, mi bylo jasné, že můj milovaný Liverpool nakonec ostrouhá. Navíc scény typu "To je můj syn" nebo "Určitě se díval i teď" bych v takhle přepálené podobě nečekal v seriózně se tvářícím pokusu.

Nepřehledná akce, hloupá klišé, iritující postavy a nulová účast. Když fandím jenom Michelle Rodriguez v klasické poloze "zabiju každého, kdo se se mnou začne hádat" a zabaví mě jediná scéna, je pořádně zle. Andersonova splácaná režie předznamenala sérii, kde jsou první díly paradoxně tím horším.

Nedoceněná jízda bez větších zádrhelů a nudných míst, kde ani předvídatelný příběh a neznámí herci herci vůbec nevadí. Scénář si bere některé detaily z originálu včetně překvapivého camea vy-víte-koho a i když k prvnímu dílu logicky nemůže dosáhnout, rád driftující odbočce trochu zvednu nízké hodnocení.

Schválnostem spícímu kamarádovi se občas nedá nesmát, ale kdyby tvůrci přidali na vtipu místo toho, aby se jako hlavní příběhovou linii pokoušeli zabalit Casablancu do teenagerské variace, byl bych smířlivější.

Od skepse ke zdrcujícím pointám a pocitům. Každá příběhová linka má svůj smysl a svou sílu a v kombinaci s úžasným Nortonem, ze kterého nejednou zamrazí, a s vypiplanou Kayeho kamerou se relativně samoúčelné látky stává právem oslavovaná studie těch nejtemnějších lidských stránek.

Shy znovu dokazuje svou výjimečnost, ale jak se divám, tak diváci, kteří bez rozmyslu píší komentáře typu "a kde je pointa" a přidají k němu odpadové hodnocení, jen ukazují, že je pro ně příliš složité pochopit, že když někdo vytvoří dva napínavé thrillery a přidá k nim šokující závěr, neznamená to, že tomu tak bude i napopáté. Můj oblíbenec znovu ukázal, že ve své specifické tajemnosti nemá konkurenci a stvořil další excelentní dílo, u kterého jsem mu poprvé v kariéře nevěřil. A on mě stejně přesvědčil, že i ze zdánlivě nesourodé kombinace pohádky a horroru se dá udělat úžasný film. Možná Žena není tak komplexní a pocitově naplněná jako po dokonalosti sahající Znamení a Vesnice, ale ze svého vlastního námětu přetaveného do pomalu plynoucího scénáře dokázal Manoj odvyprávět maximum. Zdánlivě kontroverzní volba Paula Giamattiho jako hlavního hrdiny se vyplatí hned v prvních minutách, kdy jsem si Clevelanda pro jeho samotářskou a smutnou postavu zamiloval na první pohled. O zranitelné Story v podání éterické Bryce ani nemluvě. V těchto chvílích mi při vzpomínce na Ženu ve vodě vyvstávají podobné pocity jako při Burtonově Velké rybě nebo jiných velkých vyprávěnkách. Kdo přijme režisérova pravidla, bude nadšen, ale kdo bude chtít vytýkat žánrové přechody, najde si ve filmu tolik chyb, kolik jen bude chtít.

Na to, jak se na amerických evergreenech ze čtyřicátých či padesátých let občas jen těžko hledají mouchy, vidím jich na Kaneovi až překvapivě dost. Přitom po řemeslné stránce nemohu vytknout absolutně nic, protože práce s kamerou je neskutečná a veškeré prolínání či přibližování bere dech. K tomu se musí připočíst úžasné masky, které vydatně pomáhají atmosféře. Přesto mám z Občana pocit mírně nafouknuté bubliny, kde několik výtečných scén zůstává pouze ostrůvky v rozbouřeném moři a do filmu kvůli jeho zbytečné roztříštěnosti nedokážu proniknout tak, abych neměl pocit jisté polovičatosti. Film tak v hlavě zůstává, ale více jako nevšední událost než klenot. Welles se v tomto případě ukázal jako lepší herec než režisér. 70%

Ukázkový způsob, jak skupinu lidí jen silou mysli a sugesce vyděsit na hranici naprostého děsu. Brown nezklamal ani na duchařské notě.

Čekal jsem drsnou cestu odsouzeného dealera za spravedlností a za očištěním svého jména a Spike Lee vypráví spíš o smutném loučení mírně zoufalé existence. Nakonec jsem se víc jak sto minut zklamaně nudil, aby na mě vykoukl úžasný finiš, který zanechává výrazně lepší chuť, než si film možná zaslouží.

Solidní atmosféra i herci, ale ruku v ruce s odpornou závěrečnou čtvrthodinkou jde o zkušenost vpravdě hrůznou.