novoten

Nobody else got to live our days. Poslední díl jakékoli éry mě pokaždé přivádí to těžké nostalgie a na ambicích nebo příběhu mi záleží vždy až ve druhé řadě, to přiznávám. Chris Chibnall ve svém posledním velkém finále není ani přes pár vousatých cameo roliček tak rekapitulující, jako byli jeho předchůdci. Není ani tak filozofující, je jen smutný. Ano, je tu úhlavní nepřítel, který si tanečkem a grimasami krade každou scénu, je tu spousta výpravné sci-fi i pro tuto éru příznačného rodinného objímání. Ale je tu spousta stesku a touhy, aby věci mohly být jinak a aby nemusely končit. Psal jsem to už několikrát, napíšu to zase. Jodie Whittaker byla úžasná, nedoceněná a pro mě opravdu srdcová. Nemyslím, že se ještě někdy vrátí, ale z každého jejího výrazu čišelo, jak má roli ráda a jak v ní nechává úplně všechno. I proto jsem na konci Moci Doktorovy uronil pár překvapených slz, protože i s vědomím toho, co se chystá jako začátek další kapitoly, jsem se s ní loučit vážně nechtěl.

Dle hodnocení druhá nejhorší epizoda celého seriálu a zdaleka nejvíce odsuzovaný speciál, který v sobě nemá speciálního nic, ani opodstatnění, proč vyšel právě na velikonoční svátky, ale přesto mám pro něj slabost. Snad protože je to pirátské dobrodružství, kterých nikdy není dost, snad protože mě na tomto světě bavila jeho chatrná pravidla, snad pro humor, který se nebojí v rozhodující chvíli trochu to napětí shodit. A třeba jen protože Mořští ďáblové vypluli na moje narozeniny. Something's missing. No ship, Sherlock!

Daleks do not store stuff. Bylo by více než zvláštní, kdyby byl koncept časové smyčky v whoniversu něčím novým. A také že není. Přesto funguje jako nečekané osvěžení i na minimálním prostoru, s příjemně kulometným tempem, pořádnou várkou zvratů a hlavně s Tardis v důležité roli. I v klaustrofobicky se vyvíjející zápletce je Doctorka lidumilným motivátorem, co nejde pro milé slovo daleko, byť je při tom tentokrát trochu doslovná. Je to ze strany scénáře sázka na jistotu? Ano. Dojímá mě to? Rozhodně.