novoten

Poslední dobrodružství chlapce z Neverlandu sice neskončilo tak, jak by si on sám přál, ale děkuju Ortegovi za to, že mě nechal nahlédnout za poslední oponu. Právě v tomto období přišla nečekaně chvíle, kdy jsem u Krále přešel z respektu téměř k uctívání a dodnes si myslím, že při sledování musí roztát každý, kdo si někdy zanotoval jeho libovolnou písničku. A že u They Don´t Care About Us nebo Smooth Criminal běhá mráz po zádech nevídaně. Navíc je hodně těžké se ubránit nadšení, které Michaelova osoba vzbuzuje, obzvlášť ve chvílích kdy frajeři tanečníci, kteří ještě před chvíli s drsným výrazem tančili na pódiu, najednou stojí pod ním a každé gesto svého boha odměňují hlasitým jásotem. Tohle charisma doslova uzemňuje. Jenom na happyend v téhle pohádce o slavném návratu nikdo nečeká. Takže se můžu už jen naposledy rozloučit. Goodbye. God bless you and heal the world.

To nejlepší z prvních dvou sérií obráceno naruby pohledem sérií finálních. Admirál Adama si na režisérské i velitelské stoličce bere jeden náročný úkol za druhým a právě díky této odvaze, nezaměnitelné atmosféře a neutuchajícímu Bearovu soundtracku z toho vychází krásný finální střípek doplňující jedno z posledních prázdných míst monumentální mozaiky.

Sympatické snažení v předem prohraném boji. Udělat totiž v českých podmínkách funkční, vypovídající nebo adekvátně vypadající válečný příběh se může povést jenom jedinečnému projektu, jakým byl Tmavomodrý svět. Proto se nestačím divit, že se Marhoul pustil do tak nevděčného úkolu pomocí divácky lehce nepřátelského scénáře. Přesto zůstávám spokojen. Válečná, přátelská i dusivě bezvýchodná linka fungují parádně, bezradné přešlapování bez děje, které podráží v tuzemské kinematografii často nohy napětí, v tomhle ošemetném prostředí nehrozí, takže kde je zádrhel? V tom, že ona uvěřitelnost je někdy podávaná skrz zbytečně nepochopitelné momenty typu honičky s kohoutem nebo epizodek s prostitutkou. Ve výsledku 70% posílených o dojem nečekaného překvapení.

Spousta řečí o uspokojování základních potřeb, závislosti na Zemi, nádherném moři, nádherných tvorech a pro změnu nádherné matce Zemi. A takhle v deseti "obměnách". Jako celek pak katastrofální stereotyp, nejotravnější dokumentární voiceovery a polopatické vysvětlování toho, že se musíme k přírodě chovat dobře, abychom se mohli mít stejně dobře jako lidé, kteří po generace žijí v pralesích. Respektuji dokumentární tvorbu, respektuji ekologii a koneckonců snad i snaživé filmové agitky. Ale jakmile ze mě začne vypravěč po pár minutách s úsměvem dělat hlupáka, odpouštím mu těžko. 30% za kameru, hudbu a relativní neškodnost.

Katherine září a Gerard si užívá každou svou šťavnatou repliku, ale celá studiová zápletka, pitomé vedlejší postavy a vlastně i to peprné komentování pravdy mi přišly jako zrada proti tomu, co jsem po trailerech čekal a měl jsem co dělat, abych film v tu dobu neodepsal. Paradox je, že ve chvíli, kdy se ubere z plynu, dvojsmysly zmizí a romantika zařadí nejvyšší rychlost, jsem zcela roztál a díky hereckému dramatickému umu hlavní dvojice si poslední půlhodinu i neuvěřitelně užil. Vzhledem k vyšším očekáváním a zarážející nevyrovnanosti jednotlivých scén ale převládá zklamání.

Tykwer se definitivně stává všeumělem, který dokáže neotřele natočit každý žánr, ale tentokrát mu z ruky zobat nemůžu. Průvodce po světě podvodů sice dělá s přehledem, ale zároveň pokaždé, kdy divák dožene scénáristu ve zvratech a podrazech, přidá další kličku a ukáže tak, že tentokrát opravdu zaostávajícím podávat pomocnou ruku nebude. Kladné dojmy tak získává hlavně Clive Owen znovu v roli neúnavného stopaře. V jeho podání je dokonale gradující přestřelka bez přehánění legendární scénou.

Klasická archetypální bitva o záchranu všech je křížena s dokonalým morálně-odpovědným dilematem, Enterprise dostává nejstylovějšího nepřítele kompletní filmové série a celá romulanská zápletka je tak temně podaná, že jsem se nestačil divit tomu, že právě tahle posádka začínala v nevydařených Generations. Nová generace se těžko mohla rozloučit lépe.

"When you're young, everything feels like the end of the world." Když je ve vrcholné formě Zac, Michelle i Leslie Mann a žánr kříží pár klišé s nostalgií silnou jak fanouškovská vlna, nelze odolat. "Jiné" teenagerovské komedie stále umí zahřát.

Mark Waters = ghostbuster. Jinak si nedovedu vysvětlit, že podruhé zatíná romantický drápek do nadpřirozena a zase to funguje. Záchvaty smíchu a upřímné dojetí pravidelně naskládané za sebe, prvotřídně složený soundtrack a McConaughey definitivně vyzrálý do charismatického vtipálka. Překvapení roku a šokovaných 85%

Jakkoli mě prvních pár scén vyděsilo tématikou krásné, bezbranné a ohrožené planety, od chvíle, kdy se děj přesune na Enterprise, je všechno jinak. Frakesova režie nemá stejně jako u Prvního kontaktu chybu a k válečným dilematům přidává i překvapivě výborné vtípky (důsledky účinků planety na posádku se přesně drží na hranici osvěžující inovace a lehké bizarnosti). Obrovskou zásluhu na výsledném dojmu má ale náboj Picardovy postavy. Nechci sice protěžovat starou gardu, ale nejspokojenější jsem byl právě ve chvíli, kdy se kapitán stává téměř až kirkovsky zásadovým i rebelujícím hrdinou. Vadou na kráse je tak snad jen přepálené finále. Těch komplikací při něm bylo až moc a hodně tak zachraňuje vygradované setkání dvou kapitánů. Jinak ale překvapivá spokojenost a poznání, že Jonathan Frakes tuhle filmovou sérii doopravdy zachránil. 75%