Star Trek IX: Vzpoura

Další Star Treková pohádka pro děti a mládež. Některé telenovelické dialogy byly vskutku děsivé, vše navíc podbarveno úlisně slizkou cajdákovitou hudbou. Picardův flirt s přepudrovanou, zmalovanou a vyčesanou emzáckou duchovní vůdkyní jehovisticky idealistické planetární kolonie byl kulervoucí. A opět zpracování některých scén takovým způsobem, jako by se to točilo o dvě dekády dříve, anebo coby TV inscenace. Po relativně zdařilé dvojce nechápu. Ale jako film před spaním, když nemáte žádný jiný zrovna po ruce a máte smířlivou náladu, to celkem lze. (02.03.2013)

Ne, já si na tuhle posádku prostě nezvyknu. Připomnělo mi to díly "Stargate", které jsem zrovna neměl moc rád. Je to místy docela zábavné, jsou zde zajímavé vztahy a vývoj postav - Jonathan Frakes se oholí! - ale celkově mě to prostě tolik nebaví jako filmy se starou posádkou. V tom je prostě nějaká nostalgie, nedá se nic dělat. (13.04.2015)

Další námět pro pětačtyřiceti minutovou epizodu seriálu rozplizle natažený na celovečení stopáž, která se snaží spoléhat na starou známou posádku nové generace (která docela překvapivě boduje zábavnými scénami, jako je zpěv při leteckém souboji) a pár podivně se tvářících osob disponujících vyměnitelnými tvářemi, jejichž vůdce je příkladným archetypem klasického padoucha a tak je zajímavý jen tím, že vypadá jako zmuchlaný kus látky. Tenhle star trek dojíždí na tom že titulní vzpourání nemá se vzpourou společného nic (kdyby tu byla opravdu přítomna rebelie enterprise proti federaci, bylo by to MNOHEM zajímavější) a je tu zbytečně moc zcela nudné a sterilní akce, která dost pomáhá tomu, že finále je zajímavé asi jako prasklá žárovka. (21.10.2014)

Další příjemné překvapení, s chytrým scénářem a přesně tím filozofickým, ale ne zas příliš, podtextem, jaký mívaly sem tam původní série. Návrat k původní tradici, společně s dobře dávkovaným napětím, osobně jsem byl spokojen, i když ne natolik jako u osmého filmu. "Zkoumáte vesmír. My jsme zjistili, že jediný okamžik v čase může být sám o sobě vesmír. Plný mocných sil. Většina lidí si přítomnost ani neuvědomuje." O tom celý film je. Abychom si dokázali vážit vzácných okamžiků. (21.02.2012)

Já už vím, co mi na tom nesedí. Nejhorší ale je, že jsem si kvůli tomu na plno uvědomil, že vlastně Star Trek nemám moc rád. Tedy, abych byl fér, Novou generaci. Ale je to zvláštní, jako dítě jsem seriál TNG skoro miloval, čert ví, co bych na něj říkal dneska. Dneska si jen dodělávám ty filmové resty okolo Star Treku a nestačím se divit, jak mě charakterová plochost všech postav irituje. Na té Enterprise není nikdo zajímavý, všechno je sluníčkové, každý má rád každého...prostě nuda. Pak je tu prototyp záporňáka, stejně tak typický jakože zrádce. Nic, co by zasluhovalo pozornosti. Co se týče příběhu, opět je to jedno ze základních témat žánru, čili nic nového. Jen byl zajímavý ten detail onoho nerůstu vousů u Pickarda. Nepochopil jsem pak ten bujarý růst vlasů u Worfa, na který bylo ještě tak silně upozorněno. Poměrně slušně zajímavé byly ty hrátky s holografickými projekcemi. Pěkná byla i vizuální stránka, jak co se týče efektů tak i exteriérů (když si jen vzpomenu na "exteriéry" začátku Star Treku v roce 1966, tak je to velmi vtipné srovnání). Závěrečná znělka Jerryho Goldsmithe taky záhřala u srdíčka, to ona umí, zbytek hudby byl naprostý standard....jo a ještě jedna zásadní věc; nikdy jsem neměl rád Startrekovské zpracování teleportace :-) a vůbec, scénáristé sci-fi sérií mají tak strašně ulehčenou úlohu ve vymýšlení, jak tentokrát zachránit hlavního hrdinu v bezvýchodné situaci, až to hezké není! (11.04.2009)