Arigato

Já nevím, asi únava materiálu, ale Spirála strachu prostě nějak nefunguje. Film se pokouší o rozmanitější příběh a jako detektivka dosahuje tak na průměr. Spíše jen využívá jména Saw k obhájení morbidnějších záběrů a mimo klasický finálový zvrat, který byl mimochodem od nějaké půlky filmu poněkud čitelný, nemá s původní sérií nic moc společného.

Poněkud nevšední námět s vidinou hororu připomínající Texaský masakr. Začátek filmu mě, přes nápadité scény a celkově zajímavou práci s kamerou, vcelku dokázal navnadit. Build-up první poloviny je paradoxně mnohem lepší než následná gradace.

„I feel nothing. Fuck.“ Očekával jsem hutné a emocemi napjaté drama, neboť i jen motivem k tomu měl film poměrně slušně nakročeno. Ten se ale ubírá trochu jiným směrem, než na který jsme zvyklí, což mi ale víceméně vůbec nevadilo. Technická stránka je odvedena skvostně, bohužel jsem se ale přes místy skoro až neuměle napasované promluvy nedokázal plně ztotožnit s velkou částí postav. Tudíž abych řekl pravdu, zpočátku jsem váhal, jak tento snímek hodnotit. Na druhou stranu jsem fandou filmů podobného typu, kde se zkrátka žije okamžikem a Jenna Ortega zde ukázala velice sympatický výkon. Úvodní desetiminutovka mě velmi zaujala a pozdější „úniky z reality“ jsem si nejspíš nedokázal představit lépe.

První díl byl pro mě víceméně tuctovou podívanou, která by mě dozajista oslovila víc, kdybych se nemohl dívat na nic jiného než na těch pár tuctových ideologistických pořadů natočených v době tehdejšího režimu. Nijak tedy neujíždím na vlně nostalgie, jelikož se mě premiéra jedničky ještě nějakých těch pár let netýkala, ale i přesto se mi tenhle film neuvěřitelně líbil. Příběh je tentokrát zajímavější, byť je většina filmu poněkud předvídatelná, nicméně finální akce je excelentně zpracovaná a závěrem si člověk nemohl být stoprocentně jist. Příjemně strávené 2 hodinky v kině.

„You desire not to be free, but to make a window in the wall of your prison.“ Devátá epizoda hezky odráží fakt, že zkáza rodu Targaryenů může nastat jedině zevnitř.

„Reaper's calling my name... This is the end of the line for me. But not for you. Fast is what you do, remember?“ Hodně intenzivní díl. Spolu s druhým dle mého nejlepší. Vizuál měl zde takový nádech klasického devadesátkového cyberpunk anime. Emoce všech postav na maximu podtrhnuté dokonalým soundtrackem. Tato epizoda ukázala, co všechno seriál umí.

Pokud považuji druhý díl za nejsilnější, tak třetí díl pro mě bude bohužel nejslabší. Na to jak se mi líbila Amanda v předchozím díle, tak mě tady neskutečně štvala. Nesplnitelné pasti, zcela protichůdné jednání a ten vcelku nešťastný závěr, byť je tedy objasněn v dalších dílech... I druhá dějová linka pro mě nebyla žádnou slávou. Nabízí sice zajímavý námět, ten je ale zcela přehlušen místy až otravnou nerozhodností hlavního hrdiny.

Vybrat nejoblíbenější díl ze série Saw, bude to bez diskuze dvojka. Skvělá atmosféra, stejně jako v předchozím díle, avšak tady mě děj prostě chytil ve větší míře. Jigsaw je ještě větší mistr manipulátor a s naprosto ledovým klidem dohání detektiva Matthewse k šílenství. A závěru nechybí, pro Saw typický, nečekaný zvrat, který se mi líbil o poznání více. No a hledání „jehly v kupce sena“ pro mě patrně i dosud zůstává svým způsobem nejnepříjemnějším zážitkem všech filmů této série.

„I want to play a game.“ Dokonalá atmosféra s parádní hudbou, skvěle odvedená režie a velice zajímavý námět. Ať je Jigsaw jakýkoliv, nepřestává nás fascinovat. Na můj vkus je film až moc často ředěn flashbacky, ve finále ale nabízí jeden z nejpřekvapivějších konců.

Je jasné, že si tento film rozhodně nezíská všechny. Jelikož jsem již seznámen s Eggersovým poněkud nepodbízivým stylem a dá se říct, že je mi i vcelku blízký, přesně jsem věděl, co od snímku čekat. Seveřan jede v pomalejším tempu a potrpí si na symboliku nejen mytologického charakteru. Vizuální stránka je naprostou oku lahodící estetickou delikátností a atmosféra, převážně díky soundtracku, neutuchajícím bubnům a hlavně díky naprosté autentičnosti, prostě nemá chybu. Eggers má zkrátka talent na co možná nejvěruhodnější vtáhnutí do dané situace i tehdejší doby, nehledě na film... Náramně jsem si užil tu část, která nám vlastně Amletha ukazuje jako prapůvodního tvůrce pranků, byť s trochu letálnějšími výsledky, a bohužel ani s tou viralitou to tenkrát nebyla žádná sláva… Rozhodně fandím těmto osobitým filmům jdoucím proti mainstreamové produkci, avšak nutno podotknout, že si mě Čarodějnice nejspíš získala o maličko víc, byť oba filmy hodnotím stejným počtem hvězd.