Top Gun: Maverick

Tomík si vyjednal 20% z každé prodané vstupenky, šikula jeden, a pod svým producentským dohledem nám naservíroval pohádku, která je sice krásně natočená, ale dějově je to klišé jako prase. Stíhačky sice nikdy nebyly tak sexy, v kokpitových záběrech úplně vidíte na tvářích herců účinky přetížení, každý mach navíc, i ta nostalgie je fajn, když se s ní umí pracovat, ale to všechno okolo jede podle klasických předvídatelných hollywoodských notiček, přesně odhadnete, co se v následující scéně stane, žádný moment překvapení se nekoná, o nějakých překvapivých zvratech si tenhle film může nechat zdát. Regulérně jsem se první půli nudil, a vlastně i po zbytek stopáže. Jediný, kdo mi hejbl osrdím, byl Val Kilmer, zvlášť když znáte jeho skutečný zdravotní stav. Závěrečná chválená akční pasáž mi svojí přepáleností přišla jak CGI filmeček z nějakého Call of Duty, už chyběl jenom gamepad do rukou. Současných 92% ve zdejším hodnocení považuju za úlet. (31.05.2022)

Není lepší vizitka pro film než být smutný z toho, že film musí skončit. Nádhera  už ani neznám ten pocit, kdy ani nedozní závěrečný titulky a já už vím, že na film půjdu znova a znova. Starý poctivě natočený blockbuster se vrátil z dávných časů 80-90 let, aby provětral světová kina od zatuchlého digitálního hračkářství. Tohle je pane jiná kávička, poctivá, napínívá, divácky vysoce atraktivní, ať už v dokonale natočených a efektivních leteckých akčních střetech nebo emocích navazných na postavu hlavního hrdinu. Bylo vidět, že Tom Cruise dal svýmu hrdinovi nejen správný chlapácký frajerství, ale pořádnou porci citu a rozervanosti, takže mu Mavericka prostě nelze jinak než sežrat i s navijákem a ještě škemrat o přídavek. Poctivá a neskutečně sexy filmařina, kterou už dlouho, dlouho nepamatuji a která mě katapultovala do diváckého rauše. Jo a při pohledu na Jennifer Connely je ještě někdo, kdo říká, že ženy od 50 nemůžou být kočky nebeský ? Nevím co bych musel letos vidět, abych tady vymazal - film roku. (23.05.2022)

Top Gun dokáže odsoudit každý. Já to nikdy nedělal. Vznikl v mých milovaných 80. letech, vznikl z lásky k řemeslu, bez zeleného pozadí, mimo superhrdinský digibordel. Struktura pokračování je velmi podobná původnímu hitu. A stejně jako před šestatřiceti lety dělá z Toma Cruise každým záběrem hvězdu, která udivuje diváka hned od prvních minut. Jakmile vycení zuby, nasadí sluneční brýle a leteckou bundu a nakopne mašinu, přichází první husí kůže. Vlastně příjemné vibrace začínají už s nástupem melodie Harolda Faltermeyera a s prvními zlatavými záběry startovací ranveje. Nostalgie šlape na maximum. Pro Mavericka už v tomhle „novém“ světě zřejmě není místo. Dlouhé roky odmítal povýšení i odchod do důchodu. Do kokpitu stíhačky se nicméně znovu vrací, aby naučil partu mladých hezounů, mezi kterými je i syn jeho zesnulého parťáka Goose, zlikvidovat tajnou továrnu na zpracování uranu (opět) v jakési bezejmenné zemi. Není nutné si nalhávat, že jde o něco víc, než skvělé hollywoodské řemeslo. Není nutné si nalhávat, že to není přepálené. Není nutné si nalhávat, že to není průhledné a hyperkorektní hadr. A i ty archetypy postav zůstaly stejné. Vůbec to ale nevadí. Ba naopak. Pokračování přímo sálá energií skutečných strojů, přímo nám zdůrazňuje, že nemáme opouštět naše filmové dětství, naše vzpomínky na úžasná filmová léta. A to vše díky Cruisovi, který mezi mladšími kadety nepůsobí nijak nepatřičně, nenásilné zvládá romantickou linii s fakt kočkoidní Jennifer Connelly i dojemné setkání s Icemanem, kdy si scénář dokonale poradil s životním osudem Vala Kilmera. Radost. Cruise se svým osobním projektem zaválel. Pokolikáté už? Díky za tu energii, západy slunce, skvělý casting, discobeaty a velké srdce. Hodně těsně pod vrcholem. (27.05.2022)

"Při vší úctě, pane, nejsem učitel." Beze vší úcty, pane, já jsem nostalgik, takže pusťte Mavericka do kokpitu. Já chci totiž ohluchnout při burácení motorů, užívat si frajeřinek při výcviku i ostrý akce proti nepříteli. Tady musím vyzdvihnout fakt, že nepřítel není Rus, Íránec ani Severokorejec, ale pouze Nepřítel, čímž je vyloučeno, že by mu někdo fandil. Geniální. A samozřejmě poučný. Nyní už vím, že na motorce se jezdí zásadně bez helmy, americkej fotbal se dá hrát pouze se slunečníma brejlema na nose a že si US Army špatně hlídá stíhačky. Takže se jdu proletět, sestřelit z oblohy nějaký šmejdy a zase si podat přihlášku do letectva. Snad ty plochý nohy tentokrát přehlídnou. (14.07.2022)

Tak nakonec přece jsem se dočkal! Už jsem nikdy nepočítal s tím, že v kině znovu zažiju další Den Nezávislosti, Armageddon či další jim podobné snímky, na které mě tak bavilo chodit na konci 90. let. ...dlouhé roky nic a pak za to vzal Tonda a naservíroval nám tuhle parádu, ve které člověk nemusí řešit lesby, gaye, korektnost, hyperkorektnost, různé kvóty, CGI a nebo snad záporáka s obří rukavicí. Zkrátka vrací se Mev, ano zestárl, ale stále tam má v sobě toho kluka, kterého jsme u něj vždy viděl ve filmech nejraději. Když sedí na baru a pozoruje svou Jennifer Connelly, má to sílu. Když ho z baru vyhodí a on si ve flashbacích vzpomene na Goose, má to mega sílu, při které člověku naskakuje husí kůže. Když potom školí mladé naděje, člověk tak nějak tuší jak a co se bude v dalších minutách na plátně vůbec dít, ale vůbec to nevadí. Tady ne. Tady jsem se dostal zpátky akčním velkofilmům. K takovým ke kterým se hrozně rád kdykoliv vracím. K takovým které se už dnes netočí. S Tondou, který je stále pořádnou a mimořádnou akční stár! Závěrečná mise je už pouze taková třešnička na dortu. Jasné, stručné, dlouhé ani náhodou, ve filmu není nic navíc. Občas písnička z původního filmu. Vzpomínka na Tonyho Scotta a já ti Toníku ještě jednou z celého srdce moc děkuju za tento dárek a zážitek. Pro mě už teď Film roku a doufám že něco tak dobrého v tomhle žánru bude vznikat i nadále. 100% (31.05.2022)