Seveřan

Robert Eggers potřetí a zas jinak. Z hlediska námětu a dějové struktury tentokrát nejde o nic nového pod sluncem, přeci jen to pracuje s reálnou skandinávskou legendou, která byla hlavní inspirací pro Shakespearova Hamleta, takže kdyby to někdo nazval ambiciózním Barbarem Conanem na houbičkách, neoponoval bych. A ač je vývoj motivací a emocí hlavních postav v poslední třetině až prapodivně turbulentní, jedná se stále o velmi zajímavý, vizuálně podmanivý a v rámci širší kinodistribuce osvěžující počin, jenž pro Roberta Eggerse znamená menší úkrok vstříc mainstreamu, i když mainstramovým filmem Seveřan rozhodně stále není. Maják zatím zůstává mým nejoblíbenějším režisérovým dílem, každopádně tuhle severskou řežbu jsem si v kině užil a přál bych jí pokud možno co největší komerční úspěch, ale co si budeme povídat, ten bude stejně nevyhnutelnou osudovou tragédií jako ten Amlethův životní příběh. (18.04.2022)

Z počátku mě to moc nebavilo a tou hamletovskou látkou mi to připomínalo Lvího krále, který mě podobným způsobem nudil. Moje pozornost zbystřila až v 36. minutě, kdy se konečně na scéně objevuje Anya Taylor-Joy (která byla hlavním důvodem, proč jsem chtěl film vidět), ale skutečně zajímavé mi to přišlo až od 78. minuty, kdy konečně začne Amlethovo pomstychtivé běsnění (btw. dle ohlasů jsem čekal, že té krve tam bude trochu víc) - film si tedy po mém soudu dal dost na čas, než vyložil všechny karty na stůl, ale nijak zvlášť mi to nevadilo (děj mi nepřišel nějak roztahaný nebo nezáživný, spíš se tam občas dějou zvláštní věci, o kterých jsem moc nevěděl, co si o nich myslet - ale to platilo už u Eggersových předchozích filmů). Herecké výkony jsou velmi dobré, hraje tam super hudba, odehrává se to na krásných místech a celkově je to vizuálně pěkná podívaná a titulní postava je velmi zajímavá a v závěru jsem k ní pocítil i záchvěv sympatií, takže jak jsem k tomu asi byl původně trochu skeptický, tak mě to nakonec dostalo podobným způsobem, jako třeba kdysi Statečné srdce, což je přesně ten typ filmů, které mi standardně nic neříkají, ale zrovna v tomto případě mi to prostě sedlo. (22.05.2022)

Eggers nikam nespěchá a ujíždí si na symbolice početných snových sekvencích, ale nenajde si čas vysvětlit a adekvátně k jejich důležitosti vyobrazit klíčové zvraty v rozhodnutích hlavní postavy. Což je způsobeno buď nešťastným střihem, nebo scénářem tvůrce, který toho umí hodně, vyjma toho nejpodstatnějšího - dramaturgicky komplexně odvyprávět příběh a citlivě pracovat s jeho motivy. The Northman mě bavil duchem krvelačného vlka, vizuálem, osobitým filmovým světem i krutostí, jakou navíc ve spojitosti s nekorektností v současném mainstreamu nevidíme, ale čím více času ubíhá od jeho shlédnutí, tím více je pro mě spíše jenom odvážně podaným béčkem s rozpačitým obsahem, než “artovým velkofilmem”. (21.04.2022)

Je nad slunce jasné, že se vůbec nejedná o špatný film. Ten již na první pohled disponuje všemožnými kvalitami, jako jsou například propracované bojové scény, líbivý vizuál, dobře zvolené hlavní postavy a vcelku zajímavý příběh. Všechny tyto klady však zneváží jediný výrazný zápor. Nikdy jsem totiž nepřišel na chuť jak panu režisérovi, tak jeho pomalému způsobu vyprávění plného snů a halucinací. To pro mne dokázalo toto vcelku zajímavé dílo znehodnotit na pouhopouhý průměr. Vložky jako je například vytí, štěkání a prdění u ohně jsem prozíval a stejně tak jsem si příliš neužil snové části, kterých je ve stopáži mnohem víc, než je zdrávo. Proto jsem také valnou část sledování spíše protrpěl a užíval si vždy jen chvilková rozptýlení. Film tak pro mě končí obrovským zklamáním podobně jako tomu bylo nedávno třeba u Posledního Souboje (míra zklamaní sedí, ten však pro mne ztroskotal z jiného důvodu). 62% (15.05.2022)

Velkostudiový systém naštěstí Roberta Eggerse nesemlel, i přes vyšší budget zůstal svůj, nepodbízivý a originální, byť si myslím, že z jeho dosavadních tři zářezů je tenhle asi nejméně zajímavý. Vyprávění totiž neuchopil zrovna bezchybně, zejména v prostřední části se příběh táhne jak med, jako by nevěděl kudy dál, ale díky Odinovi to s krvavým halali zase chytne dech a závěrečný souboj je atmosférická pecka. Potěší i neokoukané náhledy do života starých seveřanů, jejich zvyků a šamanských obyčejů. Chlapácký Skarsgard imponuje živočišností a muskulaturou, takže nevadí ani jeho tradiční štěněčí pohled, naproti tomu na Nicole Kidman, když jí zrovna milosrdně nezabírá kamerový filtr, je úděsný pohled, liposukce obličeje je zlo. I stárnout by se mělo umět s grácií. (02.06.2022)