Následky

Tupá woke "kultúra" na pozadí tragédie, ktorá je v USA bežná - streľba na škole - túto aktivitu tam môžu rovno zaradiť ako školský krúžok. Ale toto pozadie tragédie je naozaj len pozadím, pričom podprahovo sa podsúvajú woke "hodnoty" v replikách, keď decko, ktoré vyzerá tak na 12 a pol hovorí: "Moja mama je príliš biela". Byť biely sa v takýchto odpadoch stalo synonymom zla, netolerancie. Potom si tam kľudne u psychologičky povie: "Som závislá na porne." Áno, pri ksichte Jenny Ortegy sme lepšiu reklamu pedofílii urobiť ani nemohli. A potom nasledujú tradičné liberálne hodnoty - najprv drogy, všetci tam húlia a berú extázu ako nová mimoškolská aktivita, potom rýchlo lesbický sex stredoškoláčok a následne ešte aj pokus o medzirasový vzťah. Toto všetko stihla hlavná predstaviteľka s tvárou dievčatka zo základky. A keď sme pri tých replikách, tak ešte aj jej mladšej sestre, čo má ksicht 10 ročnej dali text: "Nemali by sme určovať jeho sexuálnu orientáciu. Ako sa on sám identifikuje?" Ktoré deti takto rozprávajú? Toto je nefalšovaný progresívne degenerovaný odpad. (05.02.2022)

Ona ústřední myšlenka a nápad ve mně budily naděje na skvělý film, ovšem to zpracování, to zpracování fakt bolelo. Úvod ve škole mě totiž sice pořádně uzemnil, a měl jsem snad úplně stejně staženou prdel, jako ústřední trojice hrdinů, schovávajících se na školních záchodcích, a v tu chvíli jsem se okamžitě začal těšit ještě víc na pořádně hutné a emočně na dřeň vygradované drama, které si třeba ještě i navíc zároveň i otevřeně vezme na paškál ono ústřední téma, jenže ve výsledku tato podívaná nic takového nepřináší, a místo toho nabízí prostinké teenagerovské drámo, kde se vlastně vůbec nic neděje, tedy krom klasických holčičích potíží daného věku, s nimiž by se ovšem děvčata potýkala i bez oné tragické školní události. Veškeré postavy jsou navíc vesměs dost nevýrazné a ne zrovna dvakrát sympatické, jejich chování pak nepřináší ani nic zajímavého a v podstatě to co jsem očekával, tedy vyrovnávání se s oněmi následky, je tu pak navíc dost upozaděno a prakticky zcela nerozvinuto. Až na úvodních pár minut se tak jedná o dost nezáživnou nudu, která vůbec nepřekvapí, nic nevyhrotí, jen si tak unyle plyne až do závěru, jenž navíc nedisponuje ani žádnou pointou či katarzí jednotlivých postav, za mě se tudíž jedná v souvislosti s tímto snímkem o promarněný čas a ze strany tvůrců o zatraceně nevyužitou možnost natočit emočně silné drama, jelikož ten námět je pro strhující film jak dělaný. (10.01.2023)

⚪Je fajn, že režisérke napadlo nakrútiť film o detskom PTSD po prežitej streľbe na škole, pretože o tomto mentálnom probléme sa snáď ani nehovorí, minimálne nie vo filmovom médiu, ale to je tak všetko, tam končí chvála.⚪Na filme sa inak nedá pochváliť skoro nič. Výprava obyčajná, pripomína klasické festivalové kusovky, herecké výkony slabé, hlavná herečka má otravne vysoký nepríjemný hlas a aj jej postava je úplne nesympatickým archetypom ,,akože cool hrdinky," sypajúcej jednu sarkastickú perlu za druhou, i keď hneď na to je citovo zrútená. ⚪Rovnako si Američania neodpustili to, že každý mladý už je zákonite gay alebo lesba, prinajmenšom aspoň bi, lebo ak by to bolo len o klasickej heterosexuálke a napríklad jej najlepšie kamarátke, inklúzia by nebola dostatočná. Film má pocitovo 3 hodiny, vlečie sa tak neskutočne, že počas sledovania ako divák dostanete chuť robiť aj veci, ktoré nenávidíte, ako napr. upratovať, učiť sa, ísť cvičiť a podobne, len aby ste to už nemuseli pozerať. Po úvodných asi 20 minútach film stráca akékoľvek tempo a už ho až do záveru ani nenájde, ani nejaký presah, psychologizácia alebo čokoľvek iné sa neobjaví, myšlienka snahy zabrániť streľbe na školách zase nie je nič inovatívne, kvôli čomu treba film sledovať.⚪Aj ten hrdinkin život ,,po" je vlastne úplne schematický - odlúčenie od rodiny, pocit, že mi nikto nerozumie, snaha uniknúť do iného sveta napr. skúšaním drog, obklopovanie sa ľuďmi, ktorí prežili to isté v snahe nájsť niekoho, kto ma pochopí a podobne, to všetko sme už videli a predovšetkým lepšie spracované.⚪V závere, ono ani tá úvodná scéna streľby nestojí skoro za nič a je viac menej ,,suchá," ako divák nielenže nič nevidíme, ale ani necítime, keďže scéna trvá krátko, postavy ešte nepoznáme, postavy so strelcom neprídu do kontaktu, nevidia mŕtvych ani nič podobné, takže neskôr im veriť to ,,extrémne ptsd" je skôr obtiažne. A to teraz nijako nezľahčujem (sama som si prešla šikanou), no to, čo tu predvádzala hrdinka bolo už tak preexponované, akoby jej tam vystrieľali celú rodinu.⚪A, sorry jako, S. Woodley vyzerá čím viac ako taká ,,stará tetka," no, vek nezastavíš...⚪ (25.02.2022)

Jen poznámka k tvůrčímu záměru nerozpracovávat podrobně samotný incident, který podle všeho může někdo chápat jako chybu - i přestože je zcela zřejmý už z názvu filmu. Téma "school shooting" bylo ve filmu zpracováváno již dříve. Vždy přitom byla nemalá část pozornosti (ne-li celý příběh) vedena na samotné atentátníky. Takový přístup zde skutečně chybí. Obecně filmy odsuzující násilí nikdy nemohou být ve svém záměru důsledné, pokud násilí samotné explicitně zobrazují, neboť jej automaticky definují jako podívanou - v určitém okamžiku diváka může násilí sice odpuzovat, ale zároveň jej fascinuje, čímž vyvolává citlivost, stejně jako ji zároveň otupuje. Totéž se pak děje i ve vztahu k samotnému agresorovi, jehož přímá reprezentace může negativní status umocňovat, zároveň však jej automaticky relativizuje. The Fallout tyto negativní jevy potlačuje na absolutní minimum. Nikdy nevidíme přímou střelbu - slyšíme pouze křik a rány v dálce. Krev zahlédneme jen jednou na oblečení, dotyčné osobě však nepatří. O samotném střelci se poté dovíme pouze jméno, které nám nikdy není dovoleno vnímat jinak než absolutně negativně. Nebudu tajit, že je mi tento přístup, i vzhledem k tématu, sympatický - zvláště v době, kdy je nutno až absurdně polopaticky vysvětlovat, že ve vztahu agresor vs. oběť je viníkem vždy agresor (!) - a zaslouží si být spíše kvitován než kritizován. P.S. Je třeba uznat, že The Fallout je film vyžadující empatii, což je požadavek velice specifický, odvíjející se od individuálního naladění diváka - někdo to v momentální situaci přijme, někdo ne a moc si z filmu neodnese. Obojí je ok. P.P.S. Uvedení The Fallout v Česku proběhlo až trestuhodně bez povšimnutí, což je důsledek nevýrazné distribuce skrze VOD platformu. Pro zájemce o podrobnější recenzi přikládám tři odkazy: The Hollywood Reporter, IndieWire, Variety. (18.02.2023)

"The Fallout" vnímam viac ako film o vyrovnávaní sa s traumou, ako o streľbe na škole. Ak z toho niekto čakal akčný zážitok, kde uvidíme strieľanie a podobne, tak toto rozhodne nie je ten film, ktorý hľadajú. Plus som videl, že niektorí majú pocit, že film sa snaží opäť tradične propagovať "progresívne" hodnoty, čo podľa mňa vôbec nie je pravda. Tie scénky absolútne nie sú tak veľmi tlačené nasilu a myslím si, že skôr vyplynú nejako prirodzene z tej situácie. Pretože keď si to celé človek vezme, naši traja hrdinovia si v tej celkovej situácii dokážu rozumieť absolútne najviac. Pretože spolu tam boli, spolu to prežívali a reálne tam boli jeden pre toho druhého. A je pre mňa pochopiteľné, ak potom dokážu reagovať tak, ako by reálne v tej situácii reagovali. Pretože potrebujú v tom momente niečo cítiť. Čokoľvek. Najmä ak je okolo vás len obrovské prázdno a neviete sa zorientovať vo vlastných emóciach a snažíte sa ich nejako kontrolovať, lebo máte pocit, že to sa od vás očakáva. Čo film ale potreboval viac boli scénky so Shailene Woodley. Prial by som si vidieť viac dialógov s tou psychologičkou... pretože by to mohlo možno aj viac ukázať z toho, čo sa odohrávalo vlastne vo Vadinej hlave. Lebo na tom je to vlastne celé postavené. Film má svoje momentky. Plus čo je pre mňa dosť podstatné je aj vzťah medzi Vadou a jej sestrou Ameliou. A ako môžeme mať pocit, že jedna postava je úplne v pohode, ale tiež má reálne svoje vlastné výčitky. Takže po psychologickej stránke hodnotím film pozitívne. Ale nečakajte od toho niečo super akčné. To možno bude viac pre vás film ako "Run, Hide, Fight". Hodnotenie: B (22.04.2022)