major.warren

"Časy jsou zlé, Kamile..." Tak zní slova Jeana-Paula Belmonda alias Antonia Ceruttiho alias divizního komisaře Borowitze. Policajt nebo rošťák je můj nejoblíbenější film s Belmondem, který si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí. Georges Lautner byl výborný režisér. Není tu jediné hluché místo. Skvělý scénář s geniálními hláškami (Michel Audiard), akční scény, ikonická hudba Philippeho Sardeho a především mimořádné herecké výkony; úchvatná Marie Laforet a samozřejmě vždy dokonalí Michel Beaune, Michel Galabru či Charles Gérard. Legendárním záporákem zůstává Claude Brosset v roli "tlusťocha" Achilleho. Samotný Belmondo pak předvádí svůj dost možná nejlepší výkon. Policajt nebo rošťák si zaslouží to nejlepší hodnocení, protože je jak nestárnoucím klenotem francouzské kinematografie, tak hlavně proto, že je v něm všechno to, co se v dnešních filmech už jen tak nevidí.

Moje dětství! Sedm statečných je mým milovaným snímkem od doby, kdy jsem jej asi v pěti letech viděl poprvé. Už tehdy na mě udělal ohromný dojem (matně si vybavuji první zhlédnutí) a od té doby jsem ho viděl snad víc jak 100krát. Přesto ve mně neustále rezonuje, neztrácí nic ze své působivosti, a při každém dalším zhlédnutí znovu a znovu propadnu jeho kouzlu. Původní film Sedm samurajů od mistra Akiry Kurosawy mám také moc rád, ale Sedm statečných jsem viděl jednoduše dříve a jakožto velký milovník westernů jsem k nim oddaně přilnul. Krom nesmrtného filmového příběhu, legendární hudby Elmera Bernsteina a režie Johna Sturgese bych rád zmínil naprosto fantastické herecké seskupení v čele s charakterním Yulem Brynnerem (Chris), a dále s výjimečným Stevem McQueenem (Vin), Horstem Bucholzem (Chico), Charlesem Bronsonem (Bernardo O'Reilly), Jamesem Coburnem (Britt), Robertem Vaughnem (Lee) a Bradem Dexterem (Harry Luck). Všichni jsou sympaťáci, ale osobně mám nejraději postavy Brynnera, Bronsona a Coburna. Spousta scén ze Sedmi statečných patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Cesta na hřbitov, házecí scénka na nádraží, popřípadě finální boj patří k nejsilnějším okamžikům vůbec. A závěr mě vždycky strhne. U mě má tento film to nejlepší hodnocení!

Skvělý film a Burtonův grandiózní návrat do krajiny dětství a fantazie, kde byl vždy nejsilnější. Herecky je to přesné. Eva Green má šarm i jiskru, Butterfield potěší náctileté fanynky, byť největší pozornost na sebe strhává skvostný záporák Samuela L. Jacksona. Burton si na nic nehraje, nemotá se v estrádním oparu barev (viz. omalovánka Alenka v říši divů) ani se nesnaží překonávat své majstrštyky "Edwarda" a "Karlíka." Jako pohodová a nad míru poctivá žánrovka Sirotčinec slečny Peregrinové musí diváky zaručeně potěšit, přestože finále poněkud drhne. A Burtonův cit pro imaginaci a výstavbu fikčního světa to celé jen podtrhává.

Fargo je pro mě srdcová záležitost a navždy už můj nejoblíbenější film od Coenů. Těhotnou šerifku (výborná Frances McDormand) na stopě zločinných packalů (geniální dvojka Steve Buscemi / Peter Stormare) a jejich najímatele (dokonalý blb William H. Macy) v mrazivém prostředí zasněžené Minessoty si vždycky vychutnám až do konce. Mrazivost ještě umocňuje kamera Rogera Deakinse a minimalistická hudba Cartera Burwella. Cynicky svérázný humor bratrů Coenových nezná mezí (naštěstí). U scény s drtičkou se např. pokaždé válím smíchy a třesu se zároveň. Kultovní krimi thriller.  U mě to nejlepší hodnocení. Dva Oscary za nejlepší herečku a původní scénář.

Nesmiřitelní jsou Eastwoodovým dovršením westernové éry (zejména postavy "Muže beze jména") a zároveň klíčovou demytizací kultu divokého západu. Označení anti-western byl vedle nich snesl snad jen Jarmusch s Mrtvým mužem. William Munny není uhlazený pistolník s šarmem a doutníkem. Je to troska, bývalý alkoholik, co se sotva vyškrábe na koně. Více než rovnocenným partnerem je mu Gene Hackman v roli Little Billa. Hackman je zde herecky vůbec nejsilnější při scénách, kdy po nocích předává novináři Beuchampovi životní zážitky. Zásadní obrat přichází na konci, kdy starý pistolník naposledy zažehne starou (dávno vyhaslou a nechvalně proslulou) slávu a jede do města pomstít smrt kamaráda. Finále v dešti je jednou z nejmytičtějších scén, jež jsem v kinematografii viděl. Když jsem Nesmiřitelné zhlédl jako kluk poprvé (cca v osmi letech), nebral jsem je s takovou lehkostí jako jiné Eastwoodovy westerny. Byly mi dosti proti srsti, respektive nedokázal jsem interpretovat (logicky) jejich význam. Až po letech jsem je konečně docenil a dnes pro mě představují jeden z iniciačních filmových zážitků.

Druhý nejlepší film, který jsem s Jeanem-Paulem Belmondem viděl. Lepší je snad už jen Policajt nebo Rošták. Georges Lautner byl výjimečný režisér a Michel Audiard zase výjimečný scénárista. Ennio Morricone upravil pro Profesionála svou skladbu "Chi Mai" (původně ze snímku Maddalena) a vytvořil tak jeden z nejvíce ikonických motivů filmové hudby. Krom skvělého Belmonda (Joss Beaumont), který je přesně takový, jak ho mám nejraději, je výtečný především Robert Hossein v roli komisaře Rossena, Belmondova úhlavního nepřítele (scéna jejich souboje je skutečně epická). Profesionál je bezpochyby jedním z nejvážnějších snímků, v nichž Belmondo během let hrál, ovšem stále si zanechává viditelný rukopis Michela Audiarda, zejména co se týče humoru. Závěrečná scéna s Belmondem, kráčejícím na smrt, je pomyslným vrcholem jeho herecké filmografie.

Geniální dílo, kterým Quentin Tarantino odvyprávěl vlastní verzi druhé světové války. Z hlediska hereckých výkonů se jedná o jeho dosud snad největší film. Brad Pitt (Aldo Raine) je naprosto dokonalý, byť nepřehlédnutelnou osobností se tentokrát stává Christoph Waltz (Hans Landa), který rafinovaně propojuje jednotlivé dějové linky mezi Adolfem Hitlerem, "Pancharty" a Šošanou (Mélanie Laurent), která na nacistických pohlavárech chystá sladkou pomstu za vyvraždění vlastní rodiny. Hanebný pancharti jsou skvělým mixem dějepisu, zejména z hlediska války a kinematografie, westernové podívané a také tragické romance. Tarantino zvolil opět vyprávění v kapitolách, přičemž jednotlivé kapitoly bere jako samostatné scény, jež se jednu po druhé snaží náležitě vystavět a dovést k silnému vyvrcholení. Už úvodní dialog mezi Landou a farmářem je doslova nezapomenutelný. Za kamerou stál výborný Richard Richardson, který znovu potvrdil, že je špičkou své profese. Vskutku překrásná je pak vybraná hudba, zejména ta od Ennia Morriconeho, za což Tarantinovy patří další velké díky, protože i díky němu se dnes může spousta mladých diváků seznámit s Morriconeho tvorbou. Moc se mi líbila postava Huga Stiglitze a samozřejmě i "Žida Baribala." Můj milovaný snímek. Jeden Oscar za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli.

"Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš." Nejspíš nejlepší film, jaký jsem dosud viděl. Naprosto dokonalý Tom Hanks v roli prosťáčka, který byl u všeho a všude. Vynikající scénář (Eric Roth) i kamera (Don Burgess). Skvělá je ovšem i hudba Alana Silvestriho, který napsal neskutečně krásné party. Z herců se mi moc líbil i Gary Sinise jako poručík Dan a samozřejmě kouzelná Robin Wright Penn (Jenny). Desítky nezapomenutelných scén od "letícího peříčka" přes setkání ve Washingtonu až po loď v bouři, kdy si poručík Dan slovně vyřizuje účty s Bohem. Forrest Gump je především filmem o lásce a je natočený s takovým citem a tak úžasně, že mu zkrátka nejde udělit nic jiného než 100%. Je to hollywoodská podívaná se vším všudy, přesto každý náznak kýče nebo sentimentu je zde vykoupen buďto humorem nebo skutečně silnou dávkou emocí. Film, který nikdy neomrzí. Šest Oscarů za nejlepší film, režii, hlavního herce, adaptovaný scénář, střih a vizuální efekty.

Legendární Spielbergův film z druhé světové války si během let vybudoval tak zásadní postavení, že dnes o něm jde jen stěží napsat něco nového, ne-li převratného. Vyjádřím tedy pouze stručné shrnutí: Výborní herci (zejména Hanks a Sizemore), úžasná kamera Janusze Kaminského, grandiózní hudba Johna Williamse, skvělý scénář + všechny technické aspekty, a na závěr samozřejmě vynikající Spielbergova režie. Je to hollywoodský velkofilm v pravém slova smyslu, je stěžejně natočený, a byť občas sklouzává k přílišnému dojetí, jako celek je neskutečně působivý. Klasika válečného žánru, která ani trochu nezestárla. Scéna vylodění v Normandii je jednou z nejlépe natočených scén jaké jsem kdy viděl. Pět Oscarů za střih zvuku, mix zvuku, střih, kameru a režii. Nejlepší scény: Vylodění v Normandii a závěrečná bitva.

"To je nabídka, která se prostě nedá odmítnout..." Tak zní slova Marlona Branda alias dona Vita Corleoneho. Mistrovské dílo Maria Puza, který napsal nejlepší mafiánský román, a Francise Forda Coppoly, který z něj udělal tak výjimečný film. Geniální herecký výkon Marlona Branda a všech ostatních: Al Pacino, James Caan, Robert Duvall, Talia Shire či John Cazale. Můj nejoblíbenější Kmotr! Strhující atmosféra, podpořena výtečnou kamerou Gordona Willise (záběry ze Sicílie soupeří na hraně rozkoše a smrti) a především nezapomenutelnou hudbou Nina Roty. Kmotr je klasickou gangsterkou, ale zároveň se svou atmosférou zcela vymyká jakémukoli jinému filmu tohoto žánru. Finální vyúčtování během křtin je jedním z nejepičtějších momentů v dějinách filmu! U mě to nejlepší hodnocení. Celkem tři Oscary za nejlepší adaptovaný scénář, hlavního herce a film.