MrKrahujec

Tak si možná budu muset poopravit názor na celou ČSFD... Sice naprosto chápu, že zrovna tenhle film je tu v modrém, ale zároveň musím konstatovat, že je to olbřímí nespravedlnost. Tohle je totiž nejen sci-fi, fantasy, komedie a kdovíco ještě, ale především surrealistická a filosofická rapsodie, která se ještě navíc dokonale nebere vážně. Právě v tom mi to nesmírně připomnělo geniálního Ladislava Klímu (který už léta čeká na pořádné zfilmování), ale i Neila Gaimana (teď mám na mysli Nikdykde), potažmo pak ještě Luise Buňuela a vlastně i Weissův Dům o tisíci patrech (rovněž čekající na zfilmování). A to už vůbec nemluvím o Bulgakovově Mistrovi a Markétce. Náhoda tomu chtěla, že zrovna tohle všechno jsou moje celoživotní idoly (a to jsem ve filmu bezpečně poznal i několik svých vlastních nočních snů), není tedy divu, že dávám po delší době plný počet. A nezbývá mi, než uznat, že někdo, kdo nečetl ani Ladislava Klímu, ani Neila Gaimana, či Michaila Bulgakova, se v tom opravdu může trochu ztratit... (což je ale fuk).

...ale je to opravdu jen-tak-tak. Spíše 3 a půl, protože tohle je do velmi značné míry Pytlákova schovanka, vlastně ne, vzhledem k žánru spíš Limonádový Joe. I když po pravdě nevím, jestli ten závěr více odpovídá Pištěkovu zvolání: "Jsme bohatí, René, bohatší než kdy předtím!" z Pytlákovy schovanky, anebo tomu "Lump a nebo hrdina - vždyť jsme jedna rodina!" z Limonádníka. Ale musím uznat že dost podstatné pasáže jsou tu natočeny a zahrány velice slušně, tak proto.

Tak tohle je jedno z nejlepších dědictví neorealismu, za jaké by se nemusel stydět ani Vittorio de Sica, ba dokonce ani Vasilij Šukšin. Anebo je to spíš důkaz, že neorealismus je stále přítomný?

Zpočátku to vypadalo, že je to těžce inspirovaný "Mistrem a Markétkou" od Bulgakova. Morgan Freeman by byl docela přesvědčivý Woland (i když tady stojí v opozici proti ostatním), no a zbytek jeho svity odpovídá až skoro moc, snad jen s tím, že Hela přece jenom není nahá a Azazelo Woody Harrelsona zas až tak moc nestřílí. Ale pak se to (to uznávám) dějové odtrhlo a pootočilo, aby to zase (nechtěně) dokázalo, že páni scénáristé opravdu nejsou Bulgakov (a to ani jeden). Ale zaplať pámbu aspoň za tyhle dary!

Skoro bych řekl: "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" třetí až čtvrté generace. A posun výš lze pozorovat nejen u triků a efektů, ale dokonce i u některých gagů (což se nevidí často). Tohle je skutečný comicsový humor!

Vážně by se tomu snad nedalo nic vytknout. Animace je už v podstatě dokonalá, tady navíc jako by si i něco vzala z Jiřího Trnky, takže zůstává bytostně českou. Jen kdyby to občas nezavonělo jako vzdálený plagiát z amerického Zootropolisu...

Tohle je asi jediná a zároveň největší Cohenova úlitba vlastnímu bezpečí: to, že označil Borata za Kazacha. Dnes už je ovšem stále většímu okruhu diváků (a to i těm méně zasvěceným) jasné, že Borat žádný Kazach být nemůže (rodilí Kazaši ostatně vypadají dost jinak - jsou jasně žlutou "šikmookou" lidskou rasou, což se projevuje i na jejich národní povaze). Borat je totiž svým zjevem a především chováním tak typický Rusák, že už snad ani typičtější být nemůže. Možná, že dnešní Moskvané už mu přece jen nemusí úplně ve všem odpovídat, ale řadový, většinový obyvatel Ruska z menších sídel a vesnic je mu podobný natolik, že už to vlastně vůbec není nadsázka.

Po dost dlouhé době zase dávám plný počet. Možná, že si to tenhle film až tak úplně nezaslouží, ale takhle nádherně jedovatou satiru s dokonale lučavkovitou sžíravostí jsem naposledy viděl snad jen u Věry Chytilové. Rozhodně jsem si dost často vzpomněl na její Vlčí boudu a tu a tam i na její Panelstory, nemluvě ani o Kalamitě. A nečekejte nějaké kecy o nepoučitelnosti lidstva. To prostě jsme my.

No, tak že bych se při tomhle bál, tak to rozhodně ne, ale jako parodie na vetřelce to bylo docela ucházející. Dokonce i s několika téměř neotřelými fóry.

Nakonec přece jenom čtyři * i když rozjezd to má tak neskutečně dlouhý, že jsem myslel, že se snad unudím. Ale to je možná tím, že jsem sám bývalý televizák a tak mě opravdu nepoutalo sledovat, jaká musí být člověk krysa, aby se uchytil v televizním kanále. To znám dost dobře. Nakonec se z toho ale vyklubalo celkem originální potvrzení faktu, že kdo nepracuje dobře, nepracuje vůbec a kdo pracuje dobře, ten musí odepsat celý svůj lidský život. A taky trochu toho, že s čím kdo zachází, tím také schází.