MrKrahujec

To je docela zajímavý.... Snad vůbec poprvé jsem a priori nechtěl dát plný počet (ani nevím proč - teď vlastně) a nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Ovšem jméno Marguerite Durasové mi není neznámé...

Seznam filmů, které tenhle připomíná, by byl opravdu sáhodlouhý, takže jen velmi letmo: Určitě Melodie podzemí (s Jeanem Gabinem a Alainem Delonem), Velký šéf (s Belmondem, Bourvilem a Davidem Nivenem), Nenapravitelný (rovněž s Belmondem), tak trochu i Svatý rok (opět s Gabinem a s Briallym) a vlastně i Dvanáct křesel od Ilfa a Petrova (zfilmováno vícekrát), zkrátka všechny ty zlodějský komedie s nesmírně sympatickými zločinci, kterým se sice podaří "lup století", ale nakonec o něj stejně přijdou, protože krást se přece nemá!! Bohužel zrovna tenhle film mezi nimi stojí tak spíš uprostřed, balancující k té horší polovině (jak tohle nenapsat!!)

No, na plný počet to možná opravdu není, ale když mě tyhle klasický parodie tak ohromně sednou! Chvílemi mi totiž silně připomínají nedostižnou Pytlákovu schovanku a občas přímo dosáhnou její úrovně.

Je pozoruhodné sledovat, jak se záporáci z gangsterských filmů zcela spontánně proměnili z Italů (obávané Cosa Nostry) v 60. a 70. letech na arabské muslimské teroristy v 80. a 90. letech až dnes zcela spontánně zaujali jejich místo Rusáci (což je citace z filmu). Jak taky jinak...

No, je pravda, že ze všech těch úchvatných rytíren šedesátých let je tohle asi nejupřímnější sranda (i když, zaplaťpámbu, více než z padesáti procent chtěná), přesto je vidět, že je tak trochu odfláknutá, a že se herci při natáčení spíš bavili, než vážně pracovali. Úplně nejlíp asi hraje Jean Rochefort, ten dokázal vytvořit skutečnou filmovou postavu, Jean Marais je venkoncem všude vlastně stejný, jako i Noël Roquevert, který zde sice brilantně, ale opět předvádí svého klasického humpoláckého neotesance, jako ve Fanfánovi i mnohde jinde. Ale koukat se na to dá, o to žádná.

Nemá smysl přidávat další chvalozpěvy na tento film z nejužšího kruhu "toho nejlepšího ze světové kinematografie", jen bych podotkl, že po shlédnutí Kurosawových "Sedmi samurajů" (kteří jsou ovšem taky výborní) bych tak úplně nesouhlasil s označením "remake". Je pravda, že jsem dost dlouho hledal přiléhavější termín, až nedávno mě jeden napadl: Co takhle - variace na dané téma?

Tak mi při zhlédnutí přišlo na mysl, že něco velmi podobného se říkalo a říká o jediném sovětském nositeli Nobelovy ceny Michailu Šolochovovi a jeho taktéž jediném dobrém románu Tichý Don. Až na to, že ten se ke svému provinění (opepřeném navíc tou zmíněnou Nobelovou cenou) zdaleka nepostavil tak přímě a kajícně jako hrdina tohoto filmu.

Náhodou to vůbec nebylo špatný! Nízké hodnocení tohoto filmu zde přičítám okolnosti, že si asi jen málokdo připustil (nebo spíš pochopil), že se vůbec nejedná o zobrazení ničeho skandinávského, či jinak odlehlého, ale o čisté a plnohodnotné RUSKO! Můžeme sice uznat, že Rusové, stejně jako Skandinávci pocházejí z tzv. "Bílých Varjagů", ale toto zde už jen pouhými kostýmy, ale především náturou a podstatou zobrazovaných obřadů na to Rusko jednoznačně odkazuje a to i včetně té za poslední dobu zesilující krutosti a krvelačnosti. Berme to jako malou výstrahu všem, kdož jsou náchylní věřit našim dezolátům...

Vcelku velmi příjemné "okénko" do šedesátých let. Syžet mi sice nepatrně připomněl Remarquovo "Nebe nezná vyvolených", ve filmové podobě tedy "Bobbyho Deerfielda" s Al Pacinem, ale opravdu jenom nepatrně. Nejvíc jsem samozřejmě žasl, jak to ten Mastroianni vlastně dělá, ten snad musí mít nějaký přepínač, kterým se na jedno kliknutí beze změny kostýmu a líčení promění z náhodného kolemjdoucího do světáckého elegána ve velkém stylu - a zase zpět a to klidně i desetkrát za film. To je asi právě ten talent.

Konečně (po velmi dlouhé době) film, na němž je vidět, že jeho autoři nemají v hlavách úplně na....o! Samozřejmě, připomene to trochu i Orwellovo "1984", i "Strážce času" Poula Andersona, možná i "My" Jevgenije Zamjatina (nejvíc asi "Smrtku" Neala Shustermana), ale zaplaťpámbu opravdu jenom trošínku. Horší už je to možná s tím poněkud automatickým nasazováním očekávaných filmových stereotypů, ale kdo to v dnešní filmové produkci nedělá? Opravdu, tohle naprosto vážně docela ujde. I na tu bídu...