MrKrahujec

Tak právě při sledování tohoto dílu mi došlo, že Sherlock Holmes má opravdu velice mnoho společného s Babičkou Boženy Němcové. Hlavně tedy ten rys, že je v podstatě nezparodovatelný, ač neustále parodovaný. Možná stejně intenzivně jako ta Babička. Já jsem ovšem veliký obdivovatel (a snad - neberte mi to - i znalec) této literární postavy, takže mě zprvu těžce udivovalo, jak je možné, že tak hravě skousnu přenos Holmese do současnosti a v americké verzi dokonce i transmutaci doktora Watsona a profesora Moriartyho v ženy (a Watsona rovnou do Číňanky!)... Nejdůležitější samozřejmě je, že v centru zůstávající ON je i nadále sám sebou. Opravdu velké štěstí, že z něj Billy Wilder toho homosexuála nakonec neudělal (a to je i ta jeho verze filmařsky velice slušná).

Tak tenhle film je pro mě především až furiantsky sestaven výhradně ze scén, které prostě absolutně nemůžou, a to vůbec nikde a nikdy, fungovat, a které nakonec ve výsledku fungují naprosto dokonale. Nechápu sice, jak to ti chlapi dokázali, ale po tomhle jim už věřím, že by u nich fungoval snad i růžový mimozemšťan s mramorovou panenkou Barbie.

Tak tohle je skutečná manýristická lahůdka pro ctitele nečekaných konců ve stylu O´Henryho, nebo ještě spíše Roalda Dahla a prosím, proč ne, nakonec třeba i Sherlocka Holmese. Všechny narážky, náznaky a indicie má divák samozřejmě přesně naservírované od prvních záběrů, ale uhádnout se to zajisté nikomu nepodařilo (proč taky?). Já navíc soukromě, byť s notnou dávkou hořkosti, děkuji za objasnění důvodu likvidace mé oblíbené hospody U milosrdných.

Tak mám pocit, že nám (mě tedy alespoň určitě) v dětství při sledování téhle pohádky samou hrůzou úplně ušlo, jak věrně (až doslovně) ten film odpovídá klasické předloze Charlese Perraulta, což je tak trochu důkaz toho, že dnešní žehrání na násilí a cynismus dětských filmů je vlastně dost mimo mísu, uvážíme-li, že v tomto případě máme co do činění s dětskou literaturou dokonce ze 17. století a to už nemluvím o moralizujícím století devatenáctém, však stačí otevřít původní text pohádek bartří Grimmů...

Já bych ani neřekl, že ty nejvíc kritizované povídky tohohle filmu jsou nějak vyloženě špatné, nevtipné, nebo amatérské, spíš je to tak, že zrovna v době natočení tohoto filmu (počátek 70. let) fyzická skutečnost "dohnala a předehnala". To, co mělo šokovat svou přemrštěností (údajně nejslabší povídka o zvrácené televizní soutěži) už bylo v době uvedení vlastně jen slaboučkým odvarem skutečného televizního nářezu. Na tom však tvůrce nenese vinu, ostatně vše vykoupil závěrečnou povídkou, kterou skutečnost asi opravdu ještě chvíli nepřekoná, ačkoli kdoví jak dlouho ta chvíle bude ještě trvat...

Tenhle film samozřejmě není v žádném případě špatný, ale zase, že by to byl až tak nevídaný zázrak, za jaký je tady vydáván, to tedy taky ne. Velmi solidní řemeslo, žádná zjevná chyba, ale současně taky žádné nebývalé překvapení. Neustálý podprahový pocit, že "už jsem někdy něco velmi podobného viděl" a celkem odhadnutelné vyústění všech hlavních momentů. Přesto lze doporučit, dokonce vřele, ale asi jen na jedno skouknutí.

Jako pohádka slušné, dokonce velice slušné. Krásný důkaz toho, že se i pro menší děti nemusí nutně dělat jen pětikorunové výpravy z kartonu a pěnového polystyrenu. Tu jednu hvězdičku ubírá bohužel existence staršího dvoudílného televizního filmu "Jack a stonek fazole", který byl na totéž téma a byl bohužel znatelně lepší, a to právě tím, že MĚL ten psychologický ponor, prokreslenost postav i vyšší myšlenku, byť za cenu velmi podstatného zásahu do fabule. Ale i tak - nevadí!

Tenhle film by náhodou vůbec nebyl špatný, kdyby byl podstatně lépe zahraný i natočený. Stále jsem se nemohl zbavit dojmu, že jak Bunuel, tak i Gérard Philipe točili tenhle film tak nějak z povinnosti, když už měli to levicové až salónně-komunistické nazírání, tak aby jako pro to taky něco udělali. Jakási uvařenost, až nedomrlost je tímhle filmem prostě prorostlá, ale stačí si představit, jak by mohl ten (ve skutečnosti velmi vášnivý) příběh vypadat, kdyby se zahrál i natočil se skutečnou vervou (předpokládající ovšem místy možná i trochu drsnější mluvu a prudší akce) a je možno, dokonce i zábavno dokoukat to do konce. Ba to i doporučit.

Řekl bych, že všechno to, co se ne úplně dotáhlo v kreslených verzích a zcela chybělo v hraných verzích, povedlo se tady. Hlavní zásluhu má ovšem scénář, který se konečně (poprvé?) viditelně rozpomněl na skutečného Goscinnyho, ale i výtvarná stránka a animace se kupodivu více přiblížila Uderzovi, než některé trochu neohrabané kreslené varianty (i když uznávám, že důležitým argumentem je tu doba vzniku). Každopádně zde: 100% spokojenost.

O něco přece jen lepší film, než napovídá průměr zdejšího hodnocení. Pravda, má své mouchy (nepříliš charismatický princ, dosti úděsné použití plastikových kýčovitých jelínků a girland v interiérech), ale zrovna to, co je mu zde nejčastěji vytýkáno, tedy přítomnost helikoptéry v závěru pohádky, je v ději dokonce opakovaně vysvětleno (napřed král a potom i sama víla několikrát zdůrazňuje vílinu schopnost znát věci budoucí - tedy logicky i helikoptéru) a souvisí to ostatně i s královou recitací veršů Jeana Cocteaua, tedy rovněž nepatřičně "budoucího" autora. Barevné odlišení obou království je možná trochu převzato ze Zeffireliho Romea a Julie, ale mě nijak proncipiálně nevadí. Jako nesporná studnice inspirace pro pozdější projekty (dle mého soudu rovněž i pro Tři oříšky pro Popelku) to nakonec na toto hodnocení vydá.