MrKrahujec

Dal bych možná i víc (nijak zvlášť špatný to nebylo), kdybych bohužel dřív nečetl knihu, která je naprosto mimořádná, takže tohle byl dost předem prohraný zápas. Snad počkat s tím zfilmováním pár let až desetiletí.

Specielně při tomto filmu mě vždy napadá, že vůbec není od věci srovnání Louise de Funése s naším Vlastou Burianem. Zrovna tento film jako by přebíral rysy nejlepších filmů Burianových: de facto nulový scénář, téměř absentující děj, i špičkoví herci pouze v rolích nahrávačů a hlavně zcela neomezený prostor pro hlavního protagonistu, který si s ním dělá doopravdy co chce a na první pohled téměř svévolně. K tomu přičtěme ještě rozuzlení zápletky jako by převzaté z animovaných pohádek pro předškolní věk a užasneme, jak je možné, že takhle beznadějná slátanina není totálním propadákem. De Funésova komika je ale tak dokonalá a živelná, že všechny tyto zápory hravě promění v klady (přičtěme snad ještě některé přínosy Bernardu Blierovi, který je tu de Funésovi bezezbytku tím, čím byl Burianovi Jaroslav Marvan).Nepřehlédnutelný je samozřejmě také de Funésův mimický talent - všimli jste si, jak on je na tu pantomimu doslova nadržený a jak využije každé sekundy stopáže, která mu aspoň trochu dovolí přejít na hru těla a grimas, přičemž s přehledem vystačí se svým pověstným obočím a gestem překvapeného úleku?

Vezme-li se to kolem a kolem, je tohle vlastně film o Andreji Babišovi. Teda abych byl přesnej: jen kdyby se na konci Sam Rothstein rozhodl vyřešit tu prekérní situaci tím způsobem, že by se stal předsedou vlády (nebo prezidentem). Co ž ovšem v Americe možné není (nebo že by???)

Zase jeden film, jehož jediným kladem je, že nenudí. A možná ještě to, že to neustálé balancování na hraně komedie je asi přece jen chtěné a záměrné

Tady nade vší pochybnost plný počet, protože tady je přesně to, co mám vůbec nejraději: humor tak jemný, že ho možná ani nepostřehnete! Jiřího Suchého teď cituji záměrně, protože (třebas to leckoho možná udiví), tohle vlastně vůbec nejvíc připomíná jeho Elektrickou pumu (včetně toho nenápadného odkazu na Jamese Bonda). Kdo nevěří, ať si opatří zvukový záznam, nebo text hry (případně časopisecké povídky) a ať tam běží..!

Tohle se samozřejmě dost obtížně hodnotí. Verdiho hudba prostě ani nemůže být jinak, než za *****, ale to zpracování je už, mírně řečeno, úsměvné. I náš Petr Weigel tento žánr dotáhl na daleko vyšší úroveň. Takže zase kompromis, ach jo!

Tenhle film by byl možná o něco, možná i o dost lepší, kdyby hlavní roli hrál někdo jiný než Pomeje. Při vší úctě se právě na tuhle roli nehodí tak dokonale, že je snad úplně ve všech vlastnostech pravým opakem románového hrdiny. Neříkám, že by pak byl ten film perfektní, ale zlepšení by to bylo.

Tak tohle se mi nemůže nelíbit, protože to nesmírně připomíná můj snad (soukromě!) nejmilejší text Karla Čapka - Jak vzniká divadelní hra, Ten už sice zfilmován byl, ovšem jako kratší televizní inscenace, tohle pak zákonitě umocňuje celý princip na celovečerní film, kterému snad chybí jen jediné: aby ho mohl vidět Karel Čapek.

No, s realitou, nebo s logikou děje se to teda moc nekamarádilo (zvlášť závěrečná honička v metru by mohla být kabinetní ukázkou dějové žvejkačky), ale nuda to nebyla, a to je hlavní...

Po technické stránce samozřejmě bezchybné... Ale já už se mám delší dobu na pozoru před filmy (většinou bývají komerčně nejúspěšnější), ve kterých jsou hlavními uměleckými tahouny výtvarník a kameraman, případně autor hudby, namísto scénáristy a režiséra. Ale tady ten schodek není tak křiklavý (jako třeba u série "Piráti z Karibiku"), takže zasloužené 4*.