Místo pro lásku

Velmi pěkný film, který jsem zhlédl s nemalou chutí. Herecké duo Mastroianni & Dunaway (ty její kostýmy!) je prostě skvělé, sledovat jejich herectví je čistá radost a ti dva jsou ve filmu naprosto úžasní - to především kvůli nim stojí film i po těch letech za vidění a každého fandu starých klasických filmů musí potěšit. Dvě herecké legendy, krásná kamera, hudba i výprava, jednoduchý příběh plný velkých emocí a prostoupený jímavou melancholií - to je Místo pro lásku. Skvostný film, po němž se v duši rozleje příjemná posmutnělost - a chuť všeho nechat a vydat se hned do Cortiny. (22.11.2015)

Velice klidné melodrama, čistě natočené, jednoduché. Muž a žena. Ona ho nejdříve nechce, ale poté mu dá pár dnů, během nichž se do sebe zamilují, ale ona se chvílemi chová dost zvláštně, což naznačuje velmi smutný závěr. Trochu mi to připomíná ty nové Korejské a Japonské romance (…ing, Crying Out Love In the Center of the World atd). Zdařilá kamera přináší pěkné obrázky z hor a na krásnou tvářičku Faye Dunaway je radost pohledět. Dobré a smutné (12.09.2006)

V tomto poněkud nepříznačném Sicově filmu není jediného záběru, který by nesvědčil buď o lásce nebo o odcházení, zpravidla však každý jím uchovaný pohled vypovídá o obojím. Julia přichází do letního panství jako do světa iluzí: iluzivní fresky na zdech divadelního sálu jí pootevírají jinou skutečnost, chladná plocha televizní obrazovky mrazí svou lživou mystifikací reality a kruté šalbě svobody toulavého psiska odpovídá představa osudové lásky vysněná v tomto chladném – a definitivním – bezčasí. Můžeme věřit, že ta jemná, upravená dívka skutečně vytočila neznámé telefonní číslo a bezejmenný ctitel neodolal výzvě přimknout se, nepravděpodobně krásnému milostnému vzplanutí se všemi přeryvy, které jej spoluutvářejí, stejně jako trpce vědět, že nic z něho není a sen o něm jen utrácí poslední nenávratné minuty. Ti amo. (28.07.2018)

Vittorio de Sica dává průchod své mnohostrannosti. Málokterý režisér sekal tak rozdílné filmy jako Zloději kol [repríza minulý týden] a Místo pro lásku [repríza včera]. Neorealistní černobílé lokace předměstkých chudinských čtvrtí, tržišť a charit vykllízí prostor před kamerou vystajlovaným ateliérům jako z Bonda [renesanční zámek, automobilová závodiště, Cortina!], neškolení dělňasové prvotřídním jménům domácí [Mastroianni] i zahraniční [Dunaway] provenience. Amanti jsou dnes nejspíš zajímavější jako historický dokument filmařské konformity a dobové poplatnosti. Melodrama učiní několik přešlapů směrem ke komedii [to v momentech vypjatých Mastroianniho emocí], precizní kamera a lahodná výprava ukojí ale i ty zmlsanější vintage-fetišisty. Být snob v šedesátých letech muselo být fajn, sladký život INDEED. Žánrovou propast mezi de Sicovými sociálními klasikami a Amanti překlenuje dokonalá řemeslná složka a momenty, kdy si autor zjevně nemůže pomoci a příležitostně trhá naleštěnou idylu, aby mezi fotogenickými exteriéry a buržoustskými cetkami vysvitlo bezděčné memento mori hlavní hrdinky [lov na kachny, hrůzný stařec]; v těchto vzácných, nicméně důležitých momentech je de Sica ze Zlodějů kol a Umberta D v tom nejlepším slova smyslu k poznání. (31.05.2014)

Mastroiannimu ani Sicovi nelze dát odpad, což mne značně limituje v rozletu. Takže mohu jedině bezmocně nadávat na ztrátu času ziskanou tímto snímkem. Je vůbec možné, že se tito dva velikáni podepsali pod touto kulturní vylomeninou plnou otřesného kýče a pseudoromantické melancholie? Tak debilní stokrát omletej scénář s banálními dialogy snad nemá ve svém repertoáru ani současná česká filmová komedie. No aspoň že se dobře bavil uslintanej bernardýn od sousedů, když po každém "miluji tě" hlasitě zaštěkal. Můj ty smutku....To se zas nevyspím, pokud si sousedi dají opáčko. :-( (05.06.2023)