MrKrahujec

No, je to sice prvotřídní pitomost, ale musím uznat, že pokaždé. když už jsem to chtěl nudou vypnout, tak přišel nějaký docela dobrý fór, čímž jsem to nakonec doklepal do vítězného konce. Takže: úplný propadák to není, je to jen tak nějak divně nevyzrálé...

Tohle je vlastně čistokrevná filmová báseň, žánr, na který se od dob Ingmara Bergmanna poněkud pozapomnělo, ale který (jak se zde vlastně dokazuje) je stále sázkou na jistotu...

Minimálně od zhlédnutí "Cesty do fantazie" jsem na pana Mijazakiho veliký fanda, a to tak veliký, že jsem teď po zhlédnutí pro změnu "Princezny Mononoke" dospěl pomalu k názoru, že by to mohl být možná právě on, kdo by nejlépe realizoval můj dávný divácký sen o zfilmování románu "Dům o tisíci patrech" od Jana Weisse. Je totiž skutečně s podivem, jak dokonale se poetika Weissova románu kryje s tou Mijazakiho. Mám teď na mysli jak tu zjevnou inspiraci pohádkami a dobrodružnými romány, tak ten specifický surrealistický nádech a svébytně bohaté výtvarné pojetí. Ale vzhledem k okolnostem je tenhle sen ještě nesplnitelnější, než představa, že bychom Jana Weisse někdy zfilmovali u nás...

Ani se mi nechtělo (minimálně po celou první polovinu) věřit, že se na tomhle opravdu nijak nepodílel Woody Allen...

Dlouho jsem váhal, ale nakonec pět *. Tohle je totiž snad nejdokonaleji zachycená nejednoznačnost celého života a bezmoc člověka vůči ní. A nemusí jít nutně o válečné následky, ani o postižené jedince.

Čili, jak už kdysi napsal Goethe: Když jedou dva na koni, jeden musí sedět vzadu...

No, velice dlouho jsem zamýšlel dát pouze 3 *, ale nakonec jsem usoudil, že většina záporů tohoto filmu asi spočívá v opravdu mizerném, utahaném a jakoby "neochotném" českém dabingu, silně připomínající svou školometskostí vánoční besídky. Občas jsem dokonce litoval, že knižní předlohu znám tak dokonale, že mi prostě většinu záběrů proměnila jen v jakési "pohyblivé ilustrace". To všechno ale není režisérova vina, takže ve výsledku přece jen ty čtyři.

Jelikož jsem vlastně naprostý seriálový negramot (první a jediný seriál, který jsem shlédl komplet byla první série "Nemocnice na kraji města", když mi bylo patnáct), tak jsem zpočátku dlouho nemohl rozeznat, která bije, ale pak jsem v tom dokonale našel ozvuky Planety opic od Pierra Boulle (zfilmováno mnohokrát), i Non-stopu Od Briana Aldisse (dosud - ksakru - nezfilmováno, hrome, proč?), ale i našeho Domu o tisíci patrech od Jana Weisse (že dosud také nezfilmováno je asi naše největší národní ostuda) a nakonec i mnoha ukázek z díla Ladislava Klímy (tady by taky leccos chtělo zatraceně zfilmovat). To je ale samá klasika, takže rozhodně plný počet! Jo a taky bych moc rád věděl, co má v hlavě každý, kdo tohle označuje za komedii.

...čili "Jak jeden nebyl na nic, ale pak všechno dokázal" - to je název jedné (lehce budovatelské) pohádky od Václava Čtvrtka a mě se nevím proč během tohoto filmu neustále dral na mozek. Teprve tady jsem si naplno uvědomil, jak důležitá a principiální je při točení filmu poctivá filmařina. Tohle je totiž vlastně čistokrevná budovatelština, nebo chcete-li červená knihovna, ale natočená stoprocentně pravdivě a férově. Něco podobného totiž musel (aspoň z pozorování) zažít každý člověk, pokud je člověkem, a proto je tak poutavé sledovat o tom pravdivou výpověď. Vlastně něco dost podobného jako je Zábranského "Dům pro dva", nebo Formanův "Černý Petr".

No, tak ani horror, ani thriller to moc nejsou, to už spíše (hodně černá) komedie, ale dík hereckému talentu Jacka Nicholsona a Michelle Pfeifferové nakonec docela kvalitní, ba i legrační. Jack Nicholson totiž dokáže být padouchem tak "rozeným" a nekompromisním, až je tím vlastně okouzlující. Možná právě tohle má společného s naším Milošem Kopeckým (tyhle dva tak vidět hrát spolu!)