stepankoby1

Všechno, čím chtělo být The Force Awakens a nezvládlo to. A to doslova. I s vykrádačkou trench runu. Nenechte se oklamat, je to film perfektně poplatný době, který následuje trendy a téměř v ničem není originální. Ale i takový film může být sakra dobře uchopený a zábavný. A ostatně - filmů, které by společnost takhle úspěšně spojily v jásot, je pekelně málo. Edit: Sice nerad, ale Tomovi tu pátou přihodím. I na druhé zhlédnutí úžasné. Víc z toho vymačkat nešlo.

Jak název trefně naznačuje, film není adaptací původního Collodiho díla, ale del Torovou fanfikcí. A podle toho by se na něj mělo nahlížet. Je tedy třeba neodsoudit, že se film odehrává v úplně jiném světě, že nedodržuje osnovu knihy ani že si volně přidává motivy, ale spíš se soustředit na to, jak se mu daří vyprávět vlastní příběh, a podle jeho klíčových bodů zpozorovat, co bylo na originále podle autora nejdůležitější. A právě ve druhém bodě vidím to přední a největší zklamání na projektu. Del Toro si myslí, že poselstvím knihy byl vztah nedokonalého otce s nedokonalým synem, který přemůže všechno, a na něj se soustředí. Veškerá témata (válka, cirkus, velryba, pravidla nadpřirozena, samotná smrt) tak do příběhu vkládá pouze jako překážky, které nakonec zvládnou překonat. Ve výsledku tak výrazným charakterovým obloukem projde možná tak Gepetto (milující otec -> alkoholik -> špatný otec -> milující otec), ale rozhodně ne samotný Pinocchio. Vzhledem k myšlence přítomné v rozřešující scéně (miluji tě takového, jaký jsi, Pinocchio byl OD ZAČÁTKU v jádru dobrý kluk) a vzhledem k prvotní reakci Pinocchia po poznání tátova dluhu (jdu pracovat, abych mu pomohl) ale vlastně nic takového ani nebylo zamýšlené. A přestože příběh funguje v tom, čeho chce dosáhnout, já to nemůžu odkývat jako vlastní pohled na klasiku, protože Pinocchia jako příběh miluju právě kvůli charakterovému oblouku Pinocchia, který se učí nástrahám světa, pyká za vlastní chyby a cestu končí s upřímnou snahou být v životě pracovitý, chytrý a milující. Příběhů o lásce, která přemůže vše, nebo snad o "vidění pravého já" máme dost, to od filmu o Pinocchiovi opravdu nechci. Abych však na filmu uvedl i pozitiva, kterých je skutečně nemálo: přenádherná animace, spoustu vizuálních nápadů (design ochránců, Pinocchia) a cílené napravování chyb originálu (objasnění soužití nadpřirozena a lidstva, rozvinutý motiv smrtelnosti loutky, včasné představování věcí důležitých pro příběh, sevřenost příběhu odstraňující jistou rozblemcanost atd.). Speciálně bych pak chtěl vypíchnout úžasný koncept posmrtného života. Del Toro má stále magickou fantazii. V tomhle případě s jeho celkovou vizí filmu nesouhlasím, ale stále ho obdivuju.

Andor je především protipól dětinských, nesmyslných a přeplácaných projektů Star Wars poslední doby. Je to ovšem protipól natolik dospělý, chladný, civilní a tunu mramoru seroucí, že u mě ve výsledku končí na stejně rozporuplné příčce. Mohl bych se v něm rýpat hodiny a nikde nenajdu chybu, ovšem u sledování se stejně válím po židli. Štve mě, jak zrovna svět, který tak rád mluví o rovnováze, neumí až na výjimky už celé roky vybalancovat emoční a intelektuální stimulaci ze sledování a skáče z extrému do extrému. | Série 1 - 60 %

"I should have spent my life being more like you. Should have been a manipulative, self-centered, narcissistic ass who brought misery to everything and everyone in his life." "You'd still have cancer." "Yeah, but at least I'd feel like I deserved it." SPOILER ALERT: House se charakterově vrací do první série a není absolutně nikoho a ničeho, kdo by ho zastavil před zničením všeho buildupu seriálu. Vicodin proudí žilou a panáci okolo nejen že systematicky přitakávají, ale už ani nerozporují Housovo šílenství (FOREMANE!!). Chase poslušně naplní již třísériová očekávání vyplnění Houseových bot po jeho smrti/odchodu, Cuddy není zmíněna v jediném smysluplném dialogu a zbytek vedlejších postav buď stojí vývojem zaprd, nebo nemají vlastní obtisk. Abych tedy sesumarizoval osm sérií téhle jinak boží, božsky napsané telenovely se spoustou vynikajících aspektů: ten narcisistický, manipulativní, nakonec skutečně nevykoupitelný zmrd s božským komplexem si za všechno může sám a ublížil každému ve svém okolí, a přesto se i na konci seriálu zvládne vyhnout trestu nebo pokárání. Pozitivní emoce jsou jen iluze. A já naivní idiot, který právě utopil 130 hodin v netrpělivém očekávání hořkosladké katarze a autorského záměru, které nikdy nedorazily. Tři hvězdy jsou za ustálenou kvalitu dramat ve druhé polovině série. Kdyby nebyla závěrečná a neuzavírala kruh, byla by obstojná. I tak ale úplné finále brutálně zklamalo.

Pár děr v příběhu by se (s těžkým srdcem, vzhledem k mnou oblíbenému tématu) dalo odpustit. Že je tahle ambiciózní pohádka sestříhána a hlavně nasnímána tak zmatečně a nepříjemně, až ji v tomhle ohledu s přehledem přebíjí svými archaickými výtvory Troška, už ale určitě ne. Tolik polodetailů a detailů v jednom filmu...

Vracet se k seriálům ze socialistického období je vždycky zajímavé, protože se do každého jednoho z nich, ať už vědomě, nebo nevědomě, ideologie autorů a vliv režimu promítá. A je těžké říct, jak to vlastně bylo. Ano, je tu propaganda vidiny nádherného kolektivizačního světa, kde jsou na sebe všichni hodní, všichni jsou chytří, všichni jsou zdraví. Ale zároveň je tu vždycky minimálně jeden vůl, který ten svět chce rozkrást a nechat si ho pro sebe, kvůli čemuž podobný svět nikdy zákonitě nevznikne a vždycky selže. Je to tedy skutečná propaganda, nebo jen konstatování všeobecné pravdy, která je dnes již generacemi potvrzená? Chtěli se autoři nenápadně režimu vysmát, nebo režim naopak chtěl, aby jejich diváci právě toho vola proklínali, a o to ochotněji budovali? Záleží vlastně už jen na tom, co my jako diváci vidět chceme. Hlavně je to hodně zábavný seriál se skvělými postavami, nádherně koncipovaným světem, hořkosladkým koncem a báječně zahrnutými sci-fantasy prvky. Tak, jak to Vorlíček s Macourkem uměli.

13. série - 30 %: Oblíbené scény: 1 a 2. Mohl bych zkopírovat svou první větu z komentáře k dvanácté sérii a mohl bych se rozvášnit. Zatím se ale spokojím s prohlášením téhle série za nejhorší DW sérii vůbec, protože v ní při jejím pojetí jako celku nefunguje vůbec nic. Je mi líto, pokud to ovlivnil covid skutečně tak silně, jak tvůrci říkají. Ovšem předchozí dvě série mi nedávají moc velký důvod si myslet, že by to bylo bez něj výrazně lepší.

Je milé, jak obrovský pozor si tvůrci dávají, aby jim dávala smysl kontinuita světa a motivace postav. Jde poznat, že z toho někdo nechtěl mít finální série GoTka. Po téhle stránce je seriál velice povedený. Kde ale podle mě selhává, je přemostění těchto snah do usledovatelného a hlavně zábavného zážitku. Protože se musel vysvětlit původ každičkého sporu a každičké postavy relevantních v tanci draků, sledujeme celé epizody naplněné otázkami "kdo s kým", "koho tím naštvali" a "jak se kvůli tomu pohádají". Místy jsem si připadal, jako bych sledoval Velkolepé století. Nikam nevedoucí vedlejší linka s Crabfeederem nebo nezvládnuté skoky v čase, po kterých se pokaždé minimálně pět minut (nebo v horším případě jedna celá epizoda) strávilo scénáristicky tuze nenápadným vysvětlováním všeho dění mimo kameru, dojem pak ještě zhoršují. Zlepšovat se začne až ke konci série, když se tvůrci dostávají k příběhu, který evidentně vyprávět opravdu chtějí. Tak třeba to bude příště o řád lepší.

Milé, přemrštěné a přenádherné, hezky vedené a dobře uchopené, přesto výtky přehlížet nelze - dlouhé je to jak týden, postavy jsou doslova ztělesněním odvěkých klišé, mnohé přechody mezi dějovými linkami jsou násilné a nepřirozené, spousta nedostatků v dějové progresi, a když se má jít do skutečně komorních momentů, téměř nikdy (výjimka vynikající linka Elronda a Durina) to nefunguje 100%. Výsledek je ale stejně takový, že mě fantasy v pravém slova smyslu už dlouho takhle nechytla a nebavila a nedohnala k těšení se na další díly.

Zcela upřímně: Kdyby to skončilo o osm minut dřív, byl by to perfektní závěr seriálu. Bojím se, bojím návratu do statutu quo na další tři série.