stepankoby1

Pokud si mě něčím Shingeki no Kyojin opravdu získalo, tak vývojem jednoho blonďatého ukřičeného spratka v postavu, za kterou bych položil život. Co se seriálu jako celku týče, je to i v semifinále pořád těsně mezi 4 a 5 hvězdami a bude velmi silně záležet na konci. Zatím na něm oceňuju bez nadsázky geniálně mnohovrstevnatou vypravěčskou strukturu, která si na první zhlédnutí zvládne zaháčkovat, udržet a postupně neustále podsouvat nové informace až do totálního převratu konceptu naruby ve třetí a čtvrté sérii, aby pak při dalších zhlédnutích odhalila, jak všechny ty zkonzumované informace měly vždy dva významy - Marley a Eldia. Edit: Finále čistě remarqueovská slast plná skvělých zakončení a full-circle detailů, co pro mě legendární status seriálu zocelila, takže pětka a těšing na opakované rewatche a poslechy soundtracku.

Aneb jak se ze zdánlivě „plot over character“ zábavičky průměrného spisovatele vyklubal geniálně rozplánovaný epos, který přivádí euforické stavy z vděčných, potenciál naplňujících dilemat pro postavy i z plně vytěžených věčných motivů (smysl, původ, náboženství, pravdivost, kontrola, utrpení, odhodlání, síla...), a pak je umocňuje tuplem euforickými bitevními výjevy. Tleskám a žeru to. Snad jen Mikasu bych už přiškrtil, jak nesnesitelná je.

Vychtěná bulvárnost (v rolích Lovců i dotazníku na soutěžící) sice má za následek, že zábava velice záleží na soutěžícím a Sokolovi (kteří se nezřídka trefují úplně vedle s vtípky), povětšinou se ale daří. Klady zůstávají z denního sourozence, nový formát je skvělý, a když má díl být povedený, bývá přímo výborný.

"One thing you couldn't figure out was how to grow up. I think you've finally figured it out." Komedie vtipnější, konzistentnější, sevřenější a celkově lepší, než by měla jakékoliv právo být. A to i přes nespočet drobných problémů jako občasná šablonovitost filler epizod, odnikudnost a vyšumění pár vedlejších dějových linek a absence vývoje nebo alespoň vypointování těch monotónnějších z tahounů - Hitchcocka a Scullyho. Halloween heists rule. PB&J.

Ne. Seriál, který byl od začátku konzistentně progresivní v otázkách rasismu a emancipace, si to fakt nepotřebuje dokazovat EXTRÉMNÍM virtue signalling. FAKT NE.

Tohle trojhvězdí bolí, nejvíc protože (pro RTD vysoce osobní) téma je uchopeno a zpracováno velice citlivě. Bohužel mě však jednotlivé postavy nedokázaly oslovit natolik, abych se o ně začal zajímat. Občas mi připadaly spíš jako karikatury než jako tahouni dramatu. Moc tomu nepomáhá, že ten vůbec nejzajímavější motiv - rodiče - přichází až ve finále s Ritchiem.

"Do you remember back then? We used to think politics was boring." Seriál, který pokrývá snad každé aktuální téma, naprosto do puntíku vystihuje světovou nervozitu i světové obavy, předvídá rozklad globalizace skrz (zpětně povětšinou děsivě přesně předpovězené) postupné kroky a vymýšlí si dystopicky hororový svět, ve kterém by nechtěl žít snad nikdo, a přesto v něm ve skutečnosti vlastně žijeme, jen aby z toho kvanta bordelu, který by jinak byl nesourodým mišmašem šílence, vybruslil přesně v Daviesovském duchu procítěnými příběhy o lásce, síle vůle jedince i kouzlu kolektivních snah v jedné rodině, které právě ten bordel pomalu, leč citelně ovlivňuje a mění životy. A jakkoliv mám pár výhrad zejména k tempu a postupné změně tónu, RTD mě tímhle dostal do kolen. Into the Future je neoficiálním hudebním tématem 21. století.

Nejlepší prozatímní konflikty postav (Michael, Adam, RUBY!!) se mísí s nejhoršími (Kyle, Cynthia a Jeffrey, podvádějící Eric??), nejlepší writing (3x1, 3x2) s nejhorším (3x5, 3x7). Je tu tolik dobrého a zároveň tolik špatného. Nejdůležitější je ale lidové Fuck Otis and Maeve, all my homies hate Otis and Maeve. OTIS AND RUBY NEW OTP. Jsem plný zvědavosti do čtvrté série.

Všechny ty trojlístky s jasně zvadlým třetím lístkem, trapné situace vytočené do červena a hlavně naprosto vytáčející okopčení linky Rosse a Rachel pro Otise a Maeve mě především uprostřed série pěkně štvaly. Nemůžu ale popřít, že to jako pokračování působí naprosto přirozeně, zamýšleně a myšlenky si to rozhodně udržuje, ba dokonce je hezky rozvíjí. Potěšilo to jedno neodbočení k romanci na konci. Bohužel se teda vytratila spontánní kvalita, kterou se seriál snaží dohnat intenzitou, aka největší neduh pokračování.

Slušné, ale absolutně neukočírované, patrně kvůli obsáhlosti předlohy. Tolik expozičních dialogů a ukecanosti se v akčňáku jen tak nevidí. Tempo se zrychluje a zpomaluje dle potřeby, skáče se z minulosti do přítomnosti a hlavně se tam plácne nesedící sestřihová montáž, kdykoliv tvůrci zrovna vycítí, že by se divák mohl v ději byť jen trochu ztrácet. I přes to všechno to teda kupodivu docela funguje a Leitch zvládá režii tak dobře, že se to dá přežít. P. S.: Cameo Ryana Reynoldse absolutně dokonalé, použití Holding Out For A Hero taky. Přesně takových neexplicitních narážek bych chtěl víc.