Pán času - Flux

Na Chibnalla úplně fantastická série. Bavila mě. Flux má hromadu (funkčních!) nápadů a zajímavých zvratů, které nevyplynou do prázdna, jsou tady vyloženě výborný epizody (War of the Sontarans, Village of the Angels - ta zejména). Nové postavy fungují, Eustacius Jericho je skvělej, díly mají atmosféru. V zásadě s tím fakt nemám problém, dobrá série, ale kdyby to nepsal Chibnall... Flux teda super, ale další dva díly jsou naprosto to úplně nejpříšernější, co v Doctorovi Who kdy bylo, a to takových dílů za éry Jodie už taky pár bylo. Z některých událostí jsem byl vyloženě nasrán. Finále zase spravilo reputaci, dobrej nápad ale zabíjí nepovedený a špatný scénář. Nostalgie prvotřídní, všechna camea se povedla a v tomto směru fakt nemám co vytknout. Regenerace ve mně nevyvolala žádné emoce a byla mi úplně jedno. Těšil jsem se jen na to, až to už konečně skončí, a konečně to skončilo. Posledních třicet vteřin posledního dílu jsou tím úplně nejlepším z celé téhle debilní éry. Za Flux a některé momenty ve finále, silnější čtyři, zbytek výrazně horší, ale ty čtyři nechám. Právě proto, že ten zbytek je výrazně horší. 70%. (19.11.2022)

Až ve svém třetím roce se Doctorka dostala tam, kde by si ji zbytky fandovské základny přály. Do mého milovaného Liverpoolu! Ehm, chci říct... Do pravého vesmírného dobrodružství, nataženého na celou (byť kratičkou) sérii. A když tedy v šestce epizod o Flux má jít o osud obrovského množství lidí, ras, planet nebo galaxií, tak ať to stojí za to a staví se všichni možní ikoničtí nepřátelé. Možná jde jen o rozevlátou space operu, ale já na právě takovou čekal a i když ze žánrových mantinelů tentokrát nikdy nevybočí, za jinou bych ji nevyměnil. A tuhle váhavou, citlivou, ohleduplnou i pochybující hrdinku budu mít vždycky rád, protože ze všech dobře známých regenerací je tou nejméně dětinskou, rozšafnou, sebevědomou, ale právě díky tomu v mnoha ohledech nejohleduplnější a nejpochopitelnější. I kdyby měl odkaz její éry být jen takový, mně to k překvapivě dojaté spokojenosti stačí. (14.05.2024)

13. série - 30 %: Oblíbené scény: 1 a 2. Mohl bych zkopírovat svou první větu z komentáře k dvanácté sérii a mohl bych se rozvášnit. Zatím se ale spokojím s prohlášením téhle série za nejhorší DW sérii vůbec, protože v ní při jejím pojetí jako celku nefunguje vůbec nic. Je mi líto, pokud to ovlivnil covid skutečně tak silně, jak tvůrci říkají. Ovšem předchozí dvě série mi nedávají moc velký důvod si myslet, že by to bylo bez něj výrazně lepší. (27.10.2022)

Nejlepší epizoda za mě byla Village of the Angels, ta mě bavila nejvíce a pak finální speciál, docela dobrý, potěšily hlavně staré známé tváře. Jinak se jednalo spíš o průměr až podprůměr. Scénář byl nuda, vůbec to nefungovalo a mrzí mě, že Jodie neměla lepšího showrunnera, podle mě jako Doktorka nebyla špatná, byla dobrá, ale scénář jí totálně podkopal nohy. (31.10.2022)

Ze tří řad Chrise Chibnalla a Jodie Whittaker jednoznačně nejlepší. Ze všech řad novodobého Doctora je pak třetí nejhorší. Z příšerné trojice společníků zůstala jediná Yaz, která je fajn, ačkoliv o ní prakticky nic nevíme. Přijde Dan, který je mladší a sympatičtější verzí Grahama. Ok. Pak se zase objeví Vinder, který je zajímavější verzí Ryana. Chibnall zjevně moc velkou fantazii nemá. Prvních 6 dílů nabízí víceméně kontinuální story (s tím, že druhý a čtvrtý díl působí samostatněji), což je na Doctora Who hodně netypické. Celý Flux měl dobrý potenciál, ale klasicky se to zhroutilo. Měl jsem naději, že by snad Flux mohl mít přírodní původ, což bohužel nemá a opět, jako vždy, za všechno, co se stane ve vesmíru, může pár papundeklových mimozemšťanů, u kterých mě fascinuje, že mají být všichni strašně vyspělí, ale ve výsledku se vždycky projeví jako nesmírní hlupáci. Ale potenciál to celkem mělo a trojice modrých zlořádů působila nejprve tajemně a mocně, než se z nich stali klasičtí kašpaři. První díl The Halloween Apocalypse už jsem bral jako dada, kdy se autoři snažili do dílu nacpat opravdu úplně všechno, bez ohledu na jakoukoliv logiku. Podařilo se mi ten koncept nějak přijmout a první díl jsem akceptoval možná nejlépe ze všech v celé řadě. Jednak díky rase starostlivých pejsků. Moje první reakce byla sice WTF, ale ve výsledku je vidím jako nejzáživnější bod celé série. První díl taky dává velkou naději v něco fakt dobrého. Celá řada neustále něco buduje a buduje to docela dobře. Jenomže bez výjimky je výsledné dobudování neuspokojivé a většinou debilní. Mnohokrát a vlastně pokaždé se mi stalo, že jsem se cítil jako divák podveden nesmyslným a laciným vyústěním. Množství záporňáků poněkud přesahuje únosnou mez. Třináctá série si ale prakticky úplně odpustila kulturní válku a propagandu, kterou obtěžovala v předchozích dvou řadách a zbyl z ní vlastně především nenásilný prostor pro opomíjené ženské postavy z historie, což mi přijde v pořádku. Jsou tu dva díly (Village of the Angels a Eve of the Daleks), které bych označil za dobré. V předchozí sérii takový nebyl žádný a v desáté byl tak jeden. Závěrečný díl je lépe hodnocený asi jenom kvůli navrátivším se postavám a posledním pěti sekundám, jinak je to vyvrcholení Chibnallovy bídy. Nechápu, jak člověku bez fantazie, originálních nápadů a smyslu pro detail mohli svěřit seriál, který to vyžaduje v míře nejvyšší pro to, aby za něco stál. David Tennant na konci působí skutečně jako pravý doktor ve smyslu lékař a zachránce seriálu za pět dvanáct. (11.01.2024)