Snorlax

První díl diptychu dua Hubač, Moskalyk se soustředí na starší generaci. Což by samo o sobě nebylo na závadu. Druhá část, Pozdní léto, je mi přece jen sympatičtější. A možná je to i změnou představitelky paní Mrákotové. Hegerlíková sice není špatná, ale s Medřickou se rovnat nemůže. Galatíková je zde v nepatrné roli, takže nemá šanci něco předvést. Velký prostor dostal Pešek a dokázal, že neuměl hrát jen dobráky od kosti.

Skvělé zpracování literární předlohy, na prostoru hodiny a půl dokázal Vávra rozvinout osudy čtyř členů jedné rodiny v několikaletém časovém horizontu. Skvělé obsazení bylo zárukou kvalitních hereckých výkonů. Nikdo nezklamal. Vávra byl zručný režisér a tak dokázal převést na plátno atmosféru konce devatenáctého století.

Tahle satira má jedno slabé místo, když si vojáci na cvičení vedle stanu zahrají na cimbál, ztrácí příběh na věrohodnosti.

Tahle inscenace trpí nešvarem té doby, když chtěla mimopražská televizní studia něco natočit, mohla použít své herce, ale pouze do vedlejších rolí. Námět by se hodil spíše do doby o třicet let dříve. Ale je to slušně zrežírované a především velmi dobře zahrané. Kdybych se vyrovnala s logickým propadem v závěru, kdy se všichni jako mávnutím kouzelného proutku odkloní od Lužy, dala bych i plný počet.

Proč televize, která je schopna natočit v nejhorším případě průměrnou pohádku, kupuje stupidní německou hloupost?

První hodinu mě Tarkovský trápil nepodařeným videoklipem, kterému povětšinou chyběla hudba. Pak následovala parafráze na Lema, která byla zakončena kázáním. Kázání patří na kůr, ne na filmové plátno.

Jsem ráda, že jsem na rozdíl od některých jiných viděla vyvážený historický film, který nestranil ani jedněm ze zúčastněných. Byl především o pomstě, o tom, kam je schopna člověka dohnat, aby v cíli zjistil, že je nesmyslná.

Filipovi bych s velkou chutí ublížila za režii televizního přenosu této excelentní divadelní inscenace. Pokud ho zajímali diváci, mohl se na ně dvě a půl hodiny koukat, mě zajímalo spíše to, co se děje na jevišti. To ovšem chybu nemělo. Macháček zrežíroval tak současnou a živou inscenaci, až se zdá, že musí být z jiného světa.

A jsem ráda, že vím, že na zlomeninu ruky je potřeba pivo.

Jmenovalo se to Dvanáct měsíčků a to taky bylo to jediné, co za něco stálo. Žilková nebyla špatná, měsíčci byli dobří, zbytek by potřeboval naplácat na holou. Marfuška, či jak se Nastěnčina sestra jmenovala, by měla být ztrestána stětím. Jo, aha, on to prý nebyl Mrazík, takže ty nevlastní sestry byly Květa a Marie. Ale jinak jako kdyby to Mrazíkovi z berly mrazilky odpadlo. A i účes, či co to bylo, Karla nápadně připomínal vlasovou přílbici Ivanovu.