Snorlax

Brynych se rozhodl, že bude fakt švanda, když čeští herci v českém filmu nebudou mluvit česky. A aby byla legrace ještě větší, ušetřil za titulky. Nebýt toho, mohl natočit celkem dost povedené psychologické drama. Triumvirát pánů scenáristů se celkem zasnažil. Brynych však pojal po svém flashbacky a využil třetinu, maximálně polovinu obrazu, takže je vidět téměř dokonalé a komplexní nic. Za největší zklamání považuji exkluzivní práci maskéra. Já jsem se těšila na lepého Valu, jenže toho mi bylo dopřáno pár minut (z toho většina v miniatuře), po zbytek filmu je namaskován do podoby tuctového muže s kamennou tváří. Malec, Kunová a Hurych by zasloužili medaili za práci a pořádných pár na holou za to, jak mi zkazili zážitek.

Nejlepší je na tomhle povídkovém filmu hudba. Menšík v roli laskavého taxikáře a Brodský jako muž toužící po dítěti mě nepřesvědčili. Pouze poslední povídka má díky Miloši Kopeckému konečně grády, tedy spíše grádečky. Jednou se na tento film podívat dá, vícekráte by to byla ztráta času.

Komorní drama o vztahu dívky s rodiči a přítelem. Politika asistuje v pozadí jako kulisa nutná pro doplnění charakterových vad či kvalit jednotlivých účastníků. Karel Höger zcela zastínil brilantní výkony ostatních, jeho filozofující otec sice není ústřední postavou, ale Höger pomalinku loupe slupku intelektuála a představuje nechutně slizkého šosáka. Jiskření mezi Libuší Švormovou a Jiřím Valou se také dočkáme v míře téměř vrchovaté. Malinko jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale za přítomnost fešného Jiříka Valů zkrátka musím film lehce nadhodnotit.

Vůbec nebylo slyšet žádné kroky, ale přesto se za dveřmi ozvalo po zaklepání tiché: "Můžu dál?" Ten hlas jsem neznala a tak jsem nevěděla, zda pozvat neznámého a hlavně nezvaného hosta dál. Ale zvědavost mi nedala a tak jsem nakoukla za dveře. "Moc dlouho tě nezdržím, chci ti jen vyprávět jeden příběh," řekla dívka, která stála za dveřmi. A protože vypadala mile, pustila jsem ji dál. "Jmenuji se Fantazie a budu ti povídat o jedné velké rybě. Chceš?" A já jsem řekla, že chci.

Podprůměrný akční thriller s rozvláčným dějem, hromadou nelogičností a nepřesvědčivými výkony herců.

Moc pěkná pohádka o dobru, které potrestalo veškeré zlo. K tomu akční záchvěvy Jeana Maraise a je z toho dobrodružný film jak má být. Byť se značně okopírovanou scénou z filmu Šelma na svobodě.

Hodně dobré psychologické drama, které může za svůj úspěch poděkovat především výborným výkonům hlavních představitelů.

Rosamunde Pilcher řádila a kydala na papír i směs slov o francouzském dvoře. Jinak si tuhle přeromantizovanou slaboduchou hloupost neumím vysvětlit.

Blé, to je úplně blbý americký film.

Pro toho, kdo se zajímá, slabě přenesená unikátní atmosféra té doby. Pro toho, kdo se nezajímá, dezorientované skákání mezi filmy a prohlášeními obou hlavních protagonistů. Kdo neviděl většinu filmů, bude mít problém s jejich identifikací. Zařazení Montandova vystoupení z Tout va bien zřejmě tvůrcům dokumentu smysl dávalo, proto ho uvedli jako reakci na Truffautův dopis.