Poslední recenze (8 094)
Gisaengsu: Deo Geurei (2024) (seriál)
Ani nevím, jestli teď píšu komentář / recenzi k seriálu nebo jen k jeho první řadě. Finále každopádně nechalo pootevřené dveře pro případné pokračování a já bych se případné druhé sérii vlastně nebránil. Už do svých postřehů k jednotlivým epizodám jsem nechal proniknout myšlenku, že se nejednalo o žádné veledílo, v průběhu řady se ale ukázalo, jak se mi vlastně tvůrci dokázali trefit do chuti, když vytvořili na základě komiksu svěže odsýpající, akčně- krvavou podívanou béčkového charakteru, která mě dokázala pobavit, aniž bych se při jejím sledování mentálně vyčerpával. / Poučení: Víc hlav víc ví. 3*+
Gisaengsu: Deo Geurei - Episode 6 (2024) (epizoda)
Finále sice nebylo tak kvalitní jako čtvrtá epizoda, potěšilo mě ale, že se tvůrci odklonili od nadbytečného myšlení a vydali se znovu cestou laciného krváku, která tomuto počinu jednoznačně svědčí. Ne, já jsem u šesté epizody nechtěl přemýšlet nad původem otevřených hlav ani nad jejich směřováním, chtěl jsem si jen užít dalšího akčního nářezu a neunavovat své zbylé mozkové buňky. A přesně to se mi splnilo. / Poučení: I člověk může být jen Potěmkinovou vesnicí. 4*-
Gisaengsu: Deo Geurei - Episode 5 (2024) (epizoda)
I když to tak podle mého hodnocení možná nevypadá, pátá epizoda mi přinesla zklamání. Zatím jsem bral celou záležitost jako typický, béčkový, akční krváček, který si na nic většího nehraje, jenže teď mám náhle pocit, že se tvůrci snaží dodat své nenáročné podívané jakýsi přesah, do něhož se podle mého názoru raději neměli pouštět. Předchozí díl byl proti tomuto jednoznačně lepší. / Poučení: Důvěra se nerodí snadno.
Poslední deníček (14)
Dobročinnost? Já?
FeriusParfax ve mně svým včerejším příspěvkem v Deníčku probudila něco, z čeho se později vyvinula strašlivá nasranost, a já jsem tak včera poprvé v životě přispěl na dobrou věc. Je pro mě asi typické, že jsem tak neučinil z čisté dobročinnosti ale ze vzteku a z mocné frustrace, kterou ve mně opakovaně vyvolává náš justiční systém. A protože se mě ten vztek pořád ještě drží jako pověstný exkrement košile, nechávám tady odkaz pro ty, kteří to cítí podobně a mohou obětovat alespoň stokorunu.