troufalka

Pokud je mi známo, jde o nedochovalý film, ze kterého zbyly pouze fragmenty. Zajímavé je, že zde hodnotilo hned deset uživatelů. Nebo že by hodnotili onen půlminutový fragment z Úsměvů?

"Maminko, gumu na prak a nějakou silnou." "Co stojí?" "Nic. Na Bukouny je u mě guma vždycky zdarma."                 Čím jsem starší, tím víc mě baví staré filmy.

"... já už jsem babičkou skoro tři měsíce."                                                                                                                                    "Herdek to je výkon! To jste musela rodit ještě na koloběžce, co?!"                                                                                 

Fragmenty filmu je možno vidět v dokumentu, ve kterem Karol Plicka spolu s účastníky filmování komentuje. Vzpomínky na na filmování jsou úsměvné i dojemné.

Glosy paní Hochové se mi líbí. Poněkud nešťastně zvolena příliš krátká stopáž neumožňuje, aby se dalo solidně rozvinout jakékoliv téma. Vznikla tak pouze vycpávka mezi pořady, což je veliká škoda. Přesto musím ocenit postřehy momentujících a pěkné doobové snímky.

Opravdu jsem se snažila najít podruhé zatím neodhalené kvality filmu, abych mohla navýšit hodnocení. Nedivím se, že sám Solan byl s výsledkem nespokojený. Idea je dobrá, příměr zajímavý, ale k tomu, aby celá absurdita patřičně vynikla, kus chyběl. Oproti jiným počinům Petera Solána zůstáva Kos někde na půli cesty. Škoda, že nechali Josefa Kemra předabovat, svého času recitoval slovenské básně a velice dobře, bez jeho typického hlasu to nebylo ono.

Příběh byl ve scénaři i v provedení divadelně čistý, ale nedalo se mu věřit. Destrukce osobnosti byla znázorněna v hrubých rysech správně, konec bohužel filmu uškodill. Je zcela jasné, že pouze úprava medikace tak rychlou změnu způsobit nemůže. Účinky dlouhodobě užívaných léků, které zapříčiní tak radikální změnu osobnosti neodezní během několika hodin umělého spánku. Naopak hrozí, že při opětovném nasazení bude časem zapotřebí dávkování zvyšovat a symptomy se s největší pravděpodobností vrátí. Problém je sice nastíněn, ale není ukázan dopad. Změna osobnosti ruku v ruce s ohrožením vlastního dítěte vede ve většině případech dřív nebo později k ukončení vztahu. Tady máme na konci šťastnou milující rodinku, což je na hony vzdálené skutečnému životu.

Jako první jsem viděla koncert z Londýna z roku 2010, ale obě verze jsou dobré a mají silné obsazení. Nejvíc se mi líbila Lea Salonga jako Eponine v první verzi a jako Fantina v té druhé.

Po Jezeru mi asi každé jiné provedení bude připadat jako chudé.

Televizní zpracování, které jsem viděla jako první už jako malé dítko.