Oktavianus

Napálit dvěma dílům trilogie odpady a jedinému jednu hvězdu za snahu, to se mi možná ještě nestalo... (ani u Kameňáku jsem to neudělal, páč poučen jsem necivěl na všechny díly). Jenže tahle Portillova aztécká trilogie totiž neskutečně sračkovitá je. Tento poslední díl tomu dodal korunu: z 65minutové stopáže se první půlhodinu (!) rekapitulujou předchozí dva díly s dlouhými záběry stěžejních momentů, aby se v druhé části uskutečnila už třetí variace téhož, tentokrát vylepšená velkým panáčkem z lega (teda el robot humano, žádný lego, haha). Pitomost, hloupost a neskutečná blbost. Musím si teď dát chvíli od mexických "rádobyhororů" pauzu.

Platí totéž, co jsem napsal k Prokletí aztécké mumie, tedy že jde o nehoráznou kravinu, u které se nevyplatí marnit drahocenný čas (dokonce ani ne tak jako já, tedy když jsem zabíjel čas v práci). Mumie je stejně pitomá, tak jako celý příběh, neherecké výkony a vůbec všechno. A navíc se bojí krucifixu - mumie? Kdo to kdy viděl? Nejzáhadnější na tom všem je hodnocení uživatele DOC SAVAGE: do háje, chlape, tos byl tak ožralej?

Takhle nehorázná debilita se jen tak nevidí, a to jsem nějakej znalec. Zlej doktor chce získat šperky dávné aztécké princezny, a tak hypnotizuje její současnou "reinkarnaci", aby mu prozradila, kde je najde. Snaží se mu to překazit kladní hrdinové společně s nejhorším "superhrdinou" všech dob, obtloustlým El Angelem. Padouch je furt chytá, oni mu utečou, ale Angel dostane nakopáno a zase je chytí, a takhle pořád dokola. Že vám tu chybí titulní mumie? No, to mě taky. Poprvé se objeví asi na 60 vteřin v 51. minutě filmu, podruhé pak v 61. minutě na minutu a půl. Ano, z celé stopáže je na scéně dvě a půl minuty. Říkejte mi hnidopichu, ale přijde mi to sakra málo. Navíc vydává legrační zvuky a vypadá jako aztéckej indián v těžký kocovině. Mezitím samozřejmě absolutně nejde o horor, je to velmi, velmi nepovedený dobrodružný příběh odehrávající se ve třech místnostech a na jedné stráni, který se - aby katastrof nebylo málo - bere smrtelně vážně. Jasně, existují horší filmy - ale není jich tak moc.

Člověk se vždycky rád poučí. Já si třeba doteď myslel, že nejsměšnější monstrum sci-fi hororů je ta podivuhodná bytost z Venuše z jednoho z Cormanových utržení ze řetězu It Conquered the World. A ono ne: od nynějška už vím, že jím je chodící vražedný a mstící se strom z této perly. Jeden klad však tento film opravdu má - vůbec nezdržuje. Nějakých 73 minut se skoro pořád něco děje, v druhé půlce golemovsky kolébající se přerostlý pařez s pekelně nasraným výrazem nesleze z plátna a vraždí lidi na potkání, paráda. Bohužel to je ale jediný klad: tento film je jinak opravdu strašně pitomý a průšvih je, že se bere smrtelně vážně. Nejsem z těch, co se baví stupiditou filmu (nebo do jisté míry ano, ale svým specifickým způsobem), toto veledílo jsem zhlédl pouze s útrpným úsměškem - je ale fakt, že jsem se ani na chvilku nenudil.

Allison Hayesová. To ona je alfa i omega tohoto malého filmečku, co se tváří, že je o vúdú. Nádherná, smyslná žena lékaře v džungli, která se tak trochu nudí, a proto dělá kněžku v místním vúdú kultu, bez potíží okouzlí a "svede" (bohužel jsme v padesátých letech, postelové scény chybí, což je v jejím případě obrovská škoda) každého, kdo se jí zamane - až na toho, po kom touží nejvíc. To je rámec celého příběhu, ale o ten by jít vůbec nemělo: to hlavní jsou roztomilé studiové kulisy "džungle", vúdú rituály a především účastnice soutěže Miss America 1949 jakožto Miss District of Columbia Allison Hayesová. Slušná herečka s nepřehlédnutelným sex-appealem celý film táhne, bez ní by to bylo podstatně o ničem. (Škoda jí, že umřela v šestačtyřiceti tak pitomým a zbytečným způsobem.) Film tak trpí na zbytečné klábosící scény, do očí bijící naivitu a hloupé chování postav, mizernej scénář (hlavní mužské postavě jsem nevěřil jedinej moment), nedostatek atmosféry, s postupujícími minutami jde mnohem víc o vztahy než vúdú a idiotské rozuzlení dobrému výsledku nepřidá. Škoda, začínalo to tolik nadějně, ale postupem času pomyslné hodnocení klesalo a klesalo, až se zastavilo na ne právě lichotivém počtu hvězd.

Divím se všem Vernerům a dalším egyptologům, že do té podivné země na Nilu ještě jezdí. Kdykoli vykopou nějakou mumii, ta ožije, snaží se své objevitele zabít (což se někdy i podaří), protože mrtvé vyrušili z věčného klidu. Musí to být pravda, říkali to v Hollywoodu. Ačkoli tady je to s "oživením mumie" trochu komplikovanější (nebudu spoilerovat), film jinak trpí na lacinost béčkových produkcí, kde jde daleko víc o postavy, které se hádají navzájem, než o hrůzu budící vysušenou mrtvolu někdejšího Egypťana. Dočkal jsem se i tradičně nechtěně směšných scén: když čapnete po klátící se mrtvole, její ruka vám zůstane v prstech a je evidentně plastová, zatímco stařeček se potácí dál pryč, nejde o hrůzu, ani když se snažíte sebevíc. A je to škoda.

Inspiraci Kočičími lidmi film ani neskrývá, i když se to rozhodl pojmout jinak. Tygra ukazuje nonstop, napětí tu není žádné, příběh za moc nestojí, a i když si hrdinka myslí, že má co chvíli nutkání měnit v tygrodlaka, kromě chlupatých prstů divák stejně víc neuvidí. Herečky jsou klasické Britky, takže ani na ty se dívat nedá. Zkrátka se děje unylý a nezajímavý příběh a kolem chodí do kolečka mrcasící se leopard nebo co to je. Ani závěr nijak nepřekvapí či nešokuje, protože pointa je zřejmá dopředu. I těch 40 procent se mi zdá moc.

Nezábavná a poměrně odfláknutá levná blbina. Je sice příjemný opět vidět jeskyni, před kterou RO-MAN vyhladil skoro celé lidstvo, ale vedle nezajímavého a vlekoucího se příběhu je to trošku málo. Kapitolou samou pro sebe je levitující mozek (vinou ne právě technicky zmáknutých triků průsvitný i tam, kde by určitě být průsvitný neměl) s očima, co si povídá s lidmi, a když posedne člověka, mimo jiné z něj udělá agresivního nadržence. Že se hodně podobá Burtonovým mimozemšťanům z Mars útočí, raději nekomentuju, stejně jako finální "zúčtování s ním". Rada pro všechny: když vás obtěžuje létající mimozemský mozek, prostě na něj vezměte sekeru. Jak prosté. Jen nevím, proč to hrdinům trvalo 70 minut.

Vzhledem k Harryhausenově práci asi nepřekvapuje, že monstrum z Venuše nejen podobou, ale i pohyby tolik připomíná Caliba ze Souboje Titánů poté, co Zeus změnil v netvora. Hloupé je, že navzdory okouzlující animaci tu je víc trikových nedostatků než pozitiv: nejen výška příšery kolísá, ale i dálka jejího ocasu je značně nestálá; zadní projekce je skoro v každém záběru, takže žádná iluze, že by monstrum skutečně pustošilo Řím, se nekonala, pár mizerných herců prostě pobíhalo před plátnem, kam byly promítány záběry z italské metropole. A k tomu hapruje logika - víc než jen trošku. Ale to všechno vám může být fuk. Klíčem ke sledování tohoto bijáku je ten malý italský kluk, co donese rosolovité příšeří vejce doktorovi: na podobné filmy je třeba dívat se jeho optikou. Stačí jen sedět, hltat ty nádherné obrázky, třást se napětím nad osudy lidí kolem demolovaného Kolosea a bavit se. Čistá akce, hodně vzrušení, minimum zbytečných dialogů a maximální porce zábavy. Potom nelze být nespokojený.

Byla to pitomost, ale ne tak velká, aby se tomu dalo smát. Bylo to bizarní, ale ne tolik, až by duše úchylova zaplesala. Bylo to nudné a nedějové a užvaněné, ale ne tolik, abych to hodil do odpadu a už si na to nikdy nevzpomněl... Fakt je, že zápletka je slaboučká, provedení komorní a ultra levné a hluchých míst je tu víc než dost, jenomže jsou dva důvody, proč tento film vidět: prvním je nádherná pointa, když policajti vpadnou do míst, kde nepříliš úspěšný doktor drží své nepovedené experimenty, a druhým bizarní obsazení. Opravdu - vedle hororového veterána Johna Carradina je to hříčka přírody a wrestler Tor Johnson, ne náhodou tolik oblíbený Edem Woodem, a tři nádherné ženy: vítězka Miss USA z roku 1946, šarmantní a aristokratická Marilyn Buferdová; účastnice téže soutěže v roce 1949, krásná a okouzlující Allison Hayesová; a konečně playmate únorového čísla časopisu Playboy z roku 1957, živočišná Sally Toddová (samozřejmě jen do cca poloviny filmu, než šla na operaci). Petroff si uměl vybírat. Kromě těchto detailů ale jde o zapomenutelné béčko se vším všudy.