Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (1 142)

plakát

My World Dies Screaming (1958) 

Američanka žijící ve Švýcarsku trpí nočními můrami o strašidelným domě. Pak se s manželem přestěhuje na Floridu - a co čert nechtěl, právě do domu, o kterým se jí zdálo. V něm ale noční můry nepřestávají, naopak se zdá, že se zhmotňují... Pokud to zní dobře, tak vězte, že film tak dobrý není. Moc netuším, co se s filmem stalo, protože začal hrozně dobře, první příjezd do nového sídla a panická reakce Sheily Tierneyové, to mi šel regulérně mráz po zádech. A během první půlhodiny ještě několikrát. Jenže následujících 40 minut to atmosféru pouze ztrácelo, Sheiliny hysterické reakce začaly být otravné, pointa dlouho dopředu odhadnutelná a nuda čím dál větší... což je fakt škoda, rozjeté to bylo výborně.

plakát

Netvor bez tváře (1958) 

Přiznám se, že jsem podle komentářů a hodnocení čekal větší zábavu, celá první hodina sice byla svižná a nenudila, ale o žádnou řachandu se opravdu nejednalo. Navíc herci nebyli z nejlepších, statisti, které zabijácké mozky napadly, se šíleně teatrálně chytali za hlavu a poulili očima, jako že jim to vycucává mozek, nebyli právě z elitní herecké kategorie. Naštěstí to závěrečných deset minut vynahradilo, závěr byl dostatečně bizarní a suverénně nejzábavnější. Po Brain from Planet Arous z roku 57 přišly o rok později daleko nebezpečnější mozky, dokonce s tykadýlkama a ocáskem, jejichž animace je nádherná (jen škoda, že přišla až v posledních minutách). Tady sice na mozky platí i rána z brokovnice či pistole, ale tak jako v Brain from Planet Arous se opět potvrdilo, že na mozek je nejlepší rána sekerou.

plakát

Curse of the Faceless Man (1958) 

Slaboučká kopie jakékoli verze Mumie, která kdy vznikla před tímto filmem. Plno klišé, scenáristické bezradnosti, dějové a herecké lapsy a nuda (což je vzhledem k délce 67 minut poměrně smutné). V podstatě jediné, co je zde alespoň trochu zajímavé, je skutečnost, že nejde o egyptskou mumii, ale o chlapíka zataveného dva tisíce let v lávě po zkáze Pompejí. Což mě jako velkého fanouška starého Říma pobavilo. Akorát se tahle skoromumie nemůže divit, že dvě milénia se zaschlými sedlinami po sopečném výbuchu z chlapíka neudělají právě idol stříbrného plátna. Ale jinak?

plakát

Smrtící kudlanka (1957) 

Klucí v zeleným za polárním kruhem si asi pořád musí myslet, že se jim z masturbace ochlupatí dlaně, jinak si jejich nadrženou reakci na příchod zoufale ošklivé Alix Taltonové na vojenskou základu vysvětlit nedokážu. Film je jinak čistý žánrový standard mezi padesátkovými monster movies, je rozhodně zbytečné ho hanit, ale přílišnou chválu si taky nezasluhuje. Na začátku se mi postupné budování atmosféry ještě zamlouvalo, ale celou hodinu to - kromě útoku na Eskymáky a vojenskou základnu - už prostě trvalo moc dlouho. Samotná kudlanka nebyl žádný průšvih, sice působí dost neohrabaně a samozřejmě uměle, ale když třeba leze po washingtonském obelisku, dívá se na ni moc pěkně. Bohužel se film tak nějak rozplizl ve zdlouhavých scénách základny, techniky a stíhačkách, takže zapomněl na všechno ostatní. Proti již zde zmiňovaným Them!, které jsou špičkou žánru a od nichž Smrtící kudlanka nepokrytě opisuje, tenhle zabijáckej členovec prohrává skoro ve všem. Ve srovnání s celou řadou béček té doby by ovšem zpracováním stála o dost lépe.

plakát

El ataúd del Vampiro (1957) 

Změna subžánru gotického hororu na "upíří thriller" se asi nevyvedla úplně podle představ tvůrců, ale proti prvnímu dílu je to pokles jen o málo. Jasně, zmizela atmosféra, žádný hřbitovy, mlhy, hroby a rakve, to je škoda, protože prostředí jakože nemocnice, muzea voskových figurín a kabaretu té správné náladě nepřidávají. Tvůrci asi chápali, že pojmout to smrtelně vážně, dopadne to daleko hůř, a tak to odlehčili notnou dávkou vtipů (většinu z nich zajišťuje hlavní kladný hrdina dr. Enrique, tedy Abel Salazar - jak jsem se u prvního dílu podivoval, že právě on je zachráncem a milovníkem, tak to proto, že je to producent, aha!), a některé nejsou vůbec špatné. Výborná je i práce kamery a úchvatná hra se stíny, solidní herecké výkony a gumičky u létajícího netopýra už nejsou vidět v každém záběru, jen někdy :-) A i hlavní hrdinka, co se o ni přetahují upír a dr. Enrique, Ariadna Welterová, od prvního dílu nějak zkrásněla. Bohužel je to na úkor vachrlatého scénáře, některé dějové zvraty jasně prozrazující scenáristickou neschopnost a kazí jinak dobrej dojem z filmu, který na to, že jde o narychlo spíchnutou dvojku, není vůbec marnej. PS: Pokud je někdo tak pitomej, aby se ve chvíli, kdy po něm jde psychopatickej vrah, schoval do železné panny, tak si jinej konec než jako ta bláznivá babka nezaslouží...

plakát

El vampiro (1957) 

Vůbec ne špatný mexický horor, který má atmosféru, sympatickou hlavní hrdinku, vymydleného aristokratického upíra a svérázného hrdinu (buď je v Mexiku chlapáckým ideálem být obtloustlý a kudrnatý, nebo byl Abel Salazar tehdejší velká tamní hvězda, co já vím). Klasický draculovsko-upírský syžet je tu ozvláštněn pohřbíváním zaživa, ale jinak nepřináší nic nového nebo originálního - snad kromě toho, že konečně byly vidět nejen upírovy tesáky, ale i jak se zahryzává do svých obětí. Děj ale rychle utíká a celé je to protknuto takovou nostalgickou universalovskou atmosférou (včetně netopýrů na gumičce, která je pokaždé vidět a ani se jí nesnažili skrýt), až jsem čekal, kdy bude mít hrabě Duval - Lavud (jak originální, ale pořád lepší než právě universalácký Dracula - Alucard) nasvícené oči jako Bela Lugosi. Neměl, škoda. Bohužel tu některé výtečně, až mrazení v zádech vyvolávající scény stahují dolů idiotské karikatury vedlejších postav vesničanů. A vůbec mě celý závěr tak nějak zklamal. Přesto jsou moje tři hvězdy tomuto dílu velmi silné, skoro až na hranici tří a čtyř, ale nad 70 procent bych tomu přece jen dát nemohl.

plakát

Frankensteinova dcera (1958) 

Nemůžu mluvit o zklamání, protože podle synopse jsem zázraky opravdu nečekal. A taky že ne - dostal jsem laciný béčko vyfabrikovaný podle mustru "sci-fi/horory z 50´ o mladých pro mladé". Téměř celý děj se odehrává v jednom domě, nechybí pěvecký číslo, herecké výkony kromě hlavního antihrdiny jsou velmi velmi špatné, scénář mizernej a děravej, postavy se chovají naprosto přihlouple, děj a zápletka jsou veskrze pitomé a konec úplně idiotský. Přesto: výborný je Donald Murphy alias Oliver Frank(enstein), nechybí mu charisma a určitá noblesa. A na rozdíl od ostatních umí hrát. Sandra Knightová sice hrát neumí,ale moc pěkně se na ni kouká (zvlášť když třetinu filmu tráví v plavkách). Obě potvory jsou slušně namaskované a moc by mě zajímalo, zda v jedné scéně Frankovy draculovsky nasvícené oči byly přiznaným odkazem na Lugosiho, nebo jen Browningem inspirovaná tvůrčí neschopnost. Já si nejsem jist.

plakát

The Blob (1958) 

V první chvíli mě dost zarazila titulková sekvence s písničkou "Beware of the Blob" v rytmu ča-ča, která spíš patří k francouzským komediím té doby s Brigitte Bardotovou třeba, až jsem se musel podívat, jestli jsem si opravdu pustil správnej film. A ono jo. No fajn, říkám si, je to sci-fi horor o mladých a zřejmě pro mladý, asi to k tomu patří, a jedu dál. Film to není vůbec špatný, je sice tradičně pitomoučký (až hrůzná klišé, jako je chápavý policista a závěr, kdy všechno vyřeší mládež), ale příjemně se na něj kouká, mladej McQueen možná jako puberťák moc nevypadá, ale je to sympaťák, potěší odkazy na existující i neexistující sci-fi hoorory a i triky jsou na svou dobu fajn. Možná až na jeden, kdy trochu slizu útočí na evidentní fotku baráčku, ale to je detail. Škoda jen zdržujících pasáží, jako je mládežnickej automobilovej souboj a vůbec všechny nesmysly s puberťákama na začátku (ale jak jinak by je potom zapojili do děje, já vím), chvilky, kdy mladej Steve pořád pochybuje, co vlastně viděl, a podobně. Ale dohromady musím vyjádřit spokojenost, bavil jsem se dobře.

plakát

Moucha (1958) 

Velmi příjemné a civilně podané sci-fi s jemným hororovým nádechem. Příběh je hezky sevřený a kromě závěru v zahradě se prakticky celý odehrává v jednom domě, což tentokrát není na škodu. Všichni herci (a především Patricia Owensová, na které to stojí především) hrají bez nějakého přehrávání, charismatický Vincent Price je ozdobou každého filmu, kde vystoupí, a André Delombre a později mušák je sympaťák a člověku je až skoro líto, že to dopadne tak, jak to dopadne. Mušák sice není nijak zvlášť děsivý, to si schoval pro svůj snímek až Cronenberg, ale takovým tím hmyzím způsobem nepříjemný je. A nejpodivnější moment na závěr - moucha s lidskou hlavou a rukou. Fakt jsem chvíli přemýšlel, co to sakriš bylo. Vážně to asi tvůrci mysleli, působilo to sebeparodicky, ale zároveň (jelikož jsem to fakt nečekal) mě to vyvedlo z míry skoro stejně jako policejního komisaře :-)

plakát

Corridors of Blood (1958) 

Žánry krimi a drama v tomto filmu najdeme. Ale thriller či horor? To ani náhodou. Moc potěší účast veterána Karloffa a naopak mladého Christophera Lee, jinak jde však o dlouhý a nezábavný film. Když jsem si četl děj, zadoufal jsem, že to bude alespoň něco jako Lupiči mrtvol, ale ani to se nestalo. Poměrně zklamání, za které z části nemůže film, jako spíš má očekávání, ale ani sám o sobě snímek nestojí za moc.