Oktavianus

Už je celkem dlouho po válce, ale na tropickém ostrově, který není nikde na mapě, se schovává parta nácků v nažehlených uniformách (a dávají si i záležet na nošení hákových křížů na páskách na rukávech - asi aby každýmu došlo, že to jsou fakt náckové). Dostane se tam i skupinka turistů a taky tam je parta tančících krásek v domorodém (tedy skrovném) oblečení. Celkem běžný osazenstvo, že jo. A taky je tam nacistickej doktor a ten dělá z krasotinek jako vedlejší produkt monstra, protože léčí vlastní, nehodou znetvořenou manželku "jejich krásou". A turista-hrdina tak musí zachraňovat svůj kejhák i ty holky. Doktor se taky pokouší vytvořit z tamního vulkánu energetickej zdroj pro Německo, protože se k němu nějak nedoneslo, že válka dávno skončila, a ještě k tomu ostrov slouží americkému letectvu jako cvičnej cíl. Jo, je to dost šílený, a navíc plný paradoxů - laboratoř má moderní vybavení, ale musí se v ní svítit loučí, na žárovku asi nezbyly peníze. A navzdory modernímu vybavení jsou vězni drženi v bambusové kleci, která nevydrží silnější náraz. No jo, no. Alespoň ty zrůdičky jsou ucházející, jako celý film velice levně udělané (tlustej mejkap a velké, očividně umělé a nedržící vyndavací zuby, dost podobné v líčení jako u Daughter of Frankenstein, což byl další majstrštyk R. E. Cunhy), ale dostatečně ohavné. Herecky příšerné, dějově ujeté, fakt špatnej film: blbnutí režiséra a scenáristy Cunhy ve stylu "čím větší ujetost, tím líp" mě ale docela bavilo.

Hodnocení je spíš někde mezi jednou až dvěma hvězdami. Stejné téma jsem viděl před pár dny v jiném filmu z roku 58, My World Dies Screaming. Zase tu máme mladou ženu přijíždějící do manželova domu, kde ji začnou pronásledovat divné zvuky a lebky. Manžel se taky chová krapet divně, na zahradě má pomníček předchozí zemřelé manželky, a ke všemu jejich zahradník je víc než podivín. Ne, bohužel lebky navzdory názvu filmu nevřískají. Což o to, klasický mustr příběhu "vystrašíme manželku k smrti" je naplněn po okraj, ale kromě několika výborných scén se to omezuje na Jennino procházení se po zahradě nebo po domě a plačtivým hlasem si stěžující na strašidla. A to je pekelná nuda. Pokud nepočítám závěrečné šílení s lebkami, tak asi nejzajímavější je scéna, kdy po vytrvalém bušení na domovní dveře Jenni najde za dveřmi ležet (umělohmotnou) lebku. Zaječí, couvne pár kroků, jdou na ní mdloby, když se k ní lebka přikutálí jako kuželkářská koule... proč??

Na tomto filmu jsem nepochopil víc věcí, jedna z nich třeba byla, proč je celou dobu film černobílý, ale závěrečných 11 minut se odehrává v barvě. Rovněž tak mi zůstávala utajena motivace některých figur (alespoň ne teda té hlavní, tam to bylo jasný, vykopli ho, tak se jednoduše mstil), proč bylo nutné tak dlouhé (a mizerné) pěvecké číslo, podobně záhadou zůstává, kde jsou ti slibovaní upíři z plakátu. Je tu jen vlkodlak a Frankensteinovo monstrum, a obojí jsou jen mladý namaskovaný a zhypnotizovaný herci. Pozitivem je pouze pár hezkých, i když na svou dobu učesaných vraždiček, a vlkodlak (naopak frankensteinské monstrum je propadák, nedivím se, že ten maskér dostal padáka. Teď se smějte, to byl pokus o vtip). Film sice nenudí, ale o vtáhnutí do děje není řeči, vlastně jsem to jen lhostejně sledoval a skoro až čekal na konec. A to se u filmu tohoto ražení prostě nesmí stát.

Na první pohled to vypadá jako Hammer - ale ani zdaleka to není Hammer. A i ten první pohled přejde již během několika minut. Největší zklamání je asi v tom, že o upíry vůbec nejde. Dobrý, jsem schopnej se s tím vyrovnat, když se motiv šílenýho vědce nějak zajímavě vyvrbí. Ale on se nevyvrbil. Plusem je pár naznačených krutostí a Barbara Shelleyová, vyzdvihnout se snad dají právě hammerovsky hravé kulisy (ale jen do jisté míry, chvílema už fakt začínají bít do očí). Minusem je v první řadě děj a scenáristická zoufalost vyjádřená úmorně často opakujícími se dějovými zvraty, nadbytečná upovídanost a hloupost některých scén. Zmiňovat atmosféru, napětí nebo nebo jakýkoli divácký zážitek je v tomto případě zbytečné, nekonalo se nic z toho. No jo, ne každá produkce je Hammer a Donald Wolfit opravdu není ani Cushing, ani Lee.

Psychicky trochu vyšinuté děvče, zřejmě nadané mimo jiné i telekinezí, poslouchá hlasy, které jí umožní na ranči nejen najít vodu, ale i něco jiného - něco zlého. A co čert nechtěl, je to vysušená, ale živá useknutá hlava fakt zlýho chlapíka, kterou tam zakopal sám sir Francis Drake (!!!). Inu, thing, that couldn´t die. Rozjede se podivnej horor s lidmi posedlými duchem a podobně... Tak jo, přestanu předstírat, takhle by to asi napsal tehdejší distributor, ve skutečnosti je to ale nepěkná kravina, špatně natočená, ještě hůř napsaná a úplně katastrofálně zahraná. Asi nepřekvapí, že to je druhý a poslední film, který režisér Cowan natočil, stejně jako to, že i herecký ansámbl už nadále hrál jen v podřadných TV seriálech. A ještě ke všemu je to navzdory všem podivnostem ukrutná nuda. Jednu hvězdu za to, že tak absurdní propriety jsem dlouho neviděl. PS: Ještě než se zeptáte (jakkoli se nezeptáte, protože nikoho by nenapadlo se na to ptát): ano, i Francise Drakea se dočkáme.

Nečekaně dobré - slušně napínavé, atmosféricky stísněné, s celkem sympatickými hrdiny a klasickým vetřelčím příběhem. Sice to působilo (a asi i bylo) dost lacině, ale v tomto případě platí, že za málo peněz bylo hodně muziky. Moc mi to připomínalo některé díly Červeného trpaslíka, kde ve stísněném prostoru Kosmiku naháněli polymorfa. Kvůli krátké stopáži děj rychle utíká, zbytečně se v něm nediskutuje, a když, tak ne moc. Jasně, je to maximálně naivní a v mnoha ohledech pitomé, ale to bych filmu odpustil, nakonec jde o padesátkový béčkový flick; co mi však přišlo jako největší slabina, tou bylo samotné monstrum, které nejen směšně vypadá (jako Jů a Hele), ale i se směšně chová, směšně vrčí a vůbec nepůsobí jako tvor, kterej napomohl konci marťanské civilizace.

Za sebe hovořím o zklamání. Příběh o novým šéfovi hřbitova, který když zapíchne černej špendlík do prázdné parcely na hřbitově, tak její majitel zemře, se nevyvíjel špatně, atmosféru to mělo, a když záchvat šílenství Richarda Boona (jakmile zjistil, že to funguje i opačně, tedy vyndá černý špendlík, zapíchne tam bílý - a nalezne prázdný hrob) v posledních minutách gradoval, dívalo se na to moc pěkně. Bohužel však by se to dalo sestříhat na dvacetiminutovou povídku, pak by to nemělo chybu - zbytek byla strašlivě zdlouhavá a ukecaná nastavovaná kaše plná zbytečných a dlouhých dialogů, nezábavná, nedějová, statická... Možná jsem pouze s dvěma hvězdami moc přísnej, když si vezmu, čemu všemu jsem už dal hvězdy tři, přesto nemám moc chuť hodnocení zvýšit. Ale pointa mi v kladném dojmu rozhodně nepomohla.

Zatím asi nejslabší Jack Arnold, kterého jsem viděl. Navzdory krátké stopáži neuvěřitelně roztahaný, nezajímavý, nudný a neskutečně iritující (jak mě rozčilovalo chování snad všech postav, to se jen tak nevidí). Filmy s dětmi v hlavní roli prostě ne. Slibné náznaky atmosféry v úvodu byly spolehlivě přehlušeny neutuchající nudou v průběhu zbytku děje. Závěr samotný sice nebyl špatný, i díky němu jsem se k dvěma hvězdám odhodlal, ale třeba hned ta poslední věta jedné z matek před jeskyní to zase srazila mnohem níž. S tímto filmem jsme si prostě nějak neporozuměli.

Jedinou hvězdu za to, že - jak píše Zelvopyr - se některé filmy jinak než skrz tento pořad sehnat nedají. Jinak je to maximální kravina a ty "přestávky" ve mně vyvolávají až nevolnost. Jasně, čas od času tam je zábavnej vtip, ale celkově bych tvůrce nejraději rozvěsil do oprátek na větve staletého rozkošatělého dubu, protože vydržet to jejich blbé žvanění celou dobu je nad mé síly.

Chlapík se při rentgenování latimérie o ní řízne a promění se v krvelačnýho neandrtálce. Jako... proč?! Koncem 50. let Jacku Arnoldovi zřetelně ubývaly síly, po skvělých filmech, kterými definoval žánr monster movies té dekády, přišly na řadu ty slabší. O to víc je proto třeba tyto filmy číst (resp. sledovat) jako camp - pak si lze užít i ty slabší kousky (čímž nemyslím Wooda, Gordona, Robot-monstrum etc., ale slabší v rámci normálu). Právě několik parádiček nakonec překlopily moje hodnocení ke třem hvězdám, ač jsem většinu filmu nepochyboval o dvou. V první řadě vzhled neandrtálce - škoda, že není v záběru delší čas, přesně takhle si dnes totiž představujeme vlkodlaka ze starých filmů (vůbec byl příběh podivnou vlkodlačí variací) - chlupatý netvor, oblečený v potrhanou košili a kalhoty... a skvěle háže sekerou, moment, kdy ji hodil po policajtovi, kterému se zasekla do hlavy, je další z řady těch dobrých. Rovněž tak zápolení se zmutovanou mouchou a sem tam i pokus o budování napětí... jasně, je to blbé, moc se to v kampusu neodehrává, můžeme jmenovat tisíc a jednu scenáristickou, režisérskou, hereckou či trikovou botu a omyl, ale vůči daleko lepším momentům mi to přijde nefér.