Oktavianus

Moje osobní trojka v Hitchově díle (za Psychem a Vertigem). Přestože nejde o dokonalé dílo, klady jednoznačně převažují. Je fakt, že expozice je nesmírně dlouhá, možná až zbytečně, ale slouží k rozehrání všech charakterů a naznačení vzájemných vztahů mezi postavami (i na Freuda dojde) a umožňuje, aby si divák mezi postavami vybral, komu bude držet palce. Horší je, že premisa je naprosto nevěrohodná - vážně si nedokážu představit, že by jakkoli rozmazlená bohatá slečinka udělala to všechno jen proto, aby dovezla papoušky chlapíkovi, kterého ten den viděla poprvé; ani jako záminka ke sbalení toho chlápka to neobstojí. Ale to je detail. Pak totiž nastává fascinující hodina nervydrásajícího boje o přežití, která nemá nejmenší chybičku. Je to tu zmíněno mnohokrát, ale musím to napsat i já: třeba scéna, kdy Melanie kouří před školou na lavičce, zatímco za ní se postupně pomalu shromažďuje hejno agresivních ptáků, je naprosto luxusní. Extra vyzdvihnout si zaslouží i zvukové efekty: když si film pustíte v TV nebo v počítači, tolik nevyzní, ale já byl na filmu před pár dny v kině (děkuju Ponrepu, že takové filmy pouští), kde křik ptáků a jejich narážení do stěn, do oken či do dveří bylo skutečným nezapomenutelným zážitkem. Chválit postavy taky nemá smysl, kromě tradiční krásné "Hitchcock´s blonde" stojí za pochvalnou zmínku i Suzanne Pleshetteová (učitelka) i Rod Taylor, kterého jsem nedávno viděl v Time Machine (1960) a stejně jako tam je coby hrdina civilní a sympatický. Malinko za uši by tedy zasloužil vytahat konec. a to ne kvůli tomu, že přichází tak náhle, jak si tu mnozí stěžují, ale proto, že proti atmosferické povídce Daphne du Maurierové je až příliš optimistický. To Daphne nebyla tak měkká jako Hitch a moc se s tím nepárala. Suma sumárum: hlubokomyšlenkový monster movie očima žen, které stojí v pozadí (toho si všimněte - když paní Brennerová najde uklovaného souseda a její syn jede s policisty na místo činu, Hitchcock se nevěnuje mužským postavám a ptačímu příběhu, ale pokračuje ve sledování ženské části ansámblu, jejich prožitku a vztahového sbližování. Jaký režisér by to dnes pojal takhle?!). A jako takový je výborný.

Pořád jsem se ještě nerozhodl, zda si tento film zaslouží dvě hvězdy, nebo dokonce tři. Viděl jsem totiž originální a nesestříhanou verzi, která se zdá být horší než sestřih, co tak čtu. K hlavním výtkám patří ideologické poselství, které mě hodně iritovalo, onen důraz na internacionalismus (do vrcholného nevkusu předvedeno v závěrečné scéně, kde se všichni berou za ruce) je přehnaný a hloupý. A dále je snímek zbytečně dlouhý: začíná to velmi zajímavě, když se řeší tunguský meteorit, pak let na Venuši... zdlouhavě, plno zbytečných agitačních rozhovorů, nikde se nic moc neděje. Jo, je třeba ocenit výtvarnou a technickou stránku filmu; kdyby toho nebylo, tak už by nezbylo vůbec nic.

Docela chápu, že se Gore Vidal, autor původní knižní předlohy, dost vyděsil, když zjistil, že do hlavní role této sci-fi komedie byl obsazen Jerry Lewis. reagoval jsem stejně - představa, že se ten trapák bude přede mnou hodinu a půl ksichtit a natřásat, mě dost znechucovala. A Lewis nezklamal. Jeho postava mimozemšťana, co se dostane na Zemi, se jmenuje Kreton, ale tušíte správně, jeho chování k slovní hříčce se slovem kretén vyloženě vybízí. Děj je v zásadě zanedbatelný, slouží jen jako záminka k Lewisově "komice", a podle toho to vypadá. Proti jiným podobným perlám jsem se necítil při sledování tolik trapně jako u jiných "šprýmařů" té doby, což je na jednu stranu pozitivum - jenže na druhou stranu, to je jediný klad, který můžu říct.

Znělo to krásně monstrácky, béčkově a ujetě, ale je to pouze béčkové. První nepříjemné zklamání bylo, když jsem zhruba zjistil, o co ve filmu půjde - a že půjde o už i v této době tisíckrát semletou variaci na Frankensteina. Dokonce i scény obřího monstra s malým dítětem jsme se dočkali (tentokrát s chlapečkem, jak Golem 1920, tak Frankensteinovo monstrum 1931 se takhle dojemně setkalo s holčičkou, ale alespoň nějaká změna). Kdyby se většina filmu odehrávala jako několik posledních minut během masakru v budově OSN, byl by to hloupý, ale koukatelný zábavný biják. Takhle to byl film nezábavný, nudný, a i přes svou naivitu se snažil o hlubší myšlenku. Tu mu neberu - podobně jako oceňuju výborný až fatalistický klavírní hudební doprovod -, k Frankensteinovi patří, ale na mě příliš nezapůsobila. Osobně cítím zklamání, nemohu si pomoci.

Inteligentní film pro inteligentní publikum. Ani mě nepřekvapuje, že se nedostal do oficiální české distribuce - když si pročítám některé zdejší komentáře, vidím, že by na něj neměl kdo jít. Mít dopředu nějaké znalosti o americké historii se vyplatí, ale není to podmínkou - alespoň se něco nového dozvíte (s tím, že všechno, co divák vidí, se na závěr dost zrelativizuje). Je to vynikající životopisné drama o jedné z nejzajímavějších postav dějin USA a je extrémně dobře a poctivě udělané. Snaha o maximální fyzickou podobnost historických postav s těmi filmovými je už jen takovým očekávaným bonbonkem. A je třeba vyzdvihnout i stařecké masky DiCapria a Hammera. Čistě za sebe můžu říct, že mi ve filmu chyběly dvě věci - třeba konfrontaci Hoover x Nixon (alias syčák a ještě větší syčák). A pak hlavně ještě další hodina stopáže (třeba o mccarthismu). Protože 137 minut bylo zoufale málo. Chtěl bych mnohem víc.

Zase Italové a zase v hlavní roli postel. Ne, nechci moc křivdit, o to jde úplně okrajově, ale přece jen: zase to Italové berou tímhle směrem víc než ostatní. A dokonce se dočkáme i jedné bradavky (Dany Carrelové). děj mixuje příběh muzeum voskových figurín (což je patrné po prvním vkročení do mlýna) a dalších filmů s šílenými vědci na Frankensteinově motivu. Jedním z plusů, které musím zmínit, jsou v první řadě nádherné herečky (a to snad všechny mladé krásky, co se na plátně objeví), vynikající, až hammerovsky laděná výtvarná stylizace včetně zářivě rudé krve a neobyčejně působivý závěr (který sice vykrádá jak Frankensteina, tak Wax Museum, ale spuštěná pouťová atrakce v plamenech mě bude ještě dlouho budit ze sna. Na druhou stranu: všechny mužské postavy jsou hrubě nevýrazné - včetně jak padouchů, tak kladných hrdinů, Vinnetou má celý film smutný výraz a tím jeho výrazová práce končí -, v první půli se film šíleně vleče a halucinační scény jsou tolik odfláknuty, až mě to zaráží. a od začátku pečlivě budovaná atmosféra se rozmělňuje v nudu. Kolem 40. minuty jsem měl fakt co dělat, abych neusnul. Naštěstí poslední půlhodinka dovede zachránit ledacos, pročež za sebe říkám, že dobrý film ano, ale jakkoli výjimečný už ne.

To bylo slabé. Velmi slabé. Ono to dost předznamenala už úvodní striptýzová scéna - holka krásná (Susanne Loretová byla fakt okouzlující), mohlo by to být vzrušující... ale nebylo, protože se naprosto neuměla hýbat a chyběla jí jakákoli životnost a smysl pro pohyb. To platí pro celý film - i když bylo prostředí dost jednoduché, bylo hezké, totéž platí o masce "Seddoka" neboli měnícího se lékaře. Jenže to bylo neskutečně utahané (neměl jsem to štěstí jako ostatní a neviděl kratší verzi, ale pěkně poctivě víc jak sto minut), upovídané a utápěné v citech. To mi vysvětlete, proč když se Italové pouští do sci-fi, stejně jsou středem pozornosti opět jen a pouze postelové vztahy? Prostě Taliáni. no (já vím - čest výjimkám). A právě na tom ztroskotal celý film: na nekonečné utahanosti, nepřesvědčivosti, na úmorných dialozích.

Jo, najdou se tu chyby, a to nemalé. Ale co na tom? Já se tak úžasně bavil! A půjdu proti zdejší většině, zatímco první půle filmu mě až tolik nebrala (odtud ubírám hvězdu), jakmile hrdina dorazil do světa Eloiů, začal nádherný, nekomplikovaný a klasický dobrodružný příběh pro kluky všeho věku. Začátek se totiž nesl hodně ve vysvětlovacím duchu, potom ty nesmělé pokusy s cestováním časem taky nic moc; chápu protiválečné poselství filmu (zvlášť zvýrazněno scénou z jakési atomové války roku 1966), ale zastávky 1917 i 1940 mi přišly zbytečné, zdlouhavé a nic neříkající. Až přesun do doby někdy za 800 tisíc let (opomíjím detail, že lidé by určitě nevypadali jako lidé a nemluvili by stejnou řečí atd. atp.) děj rozhýbe. Navíc Yvette Mimieuxová je mimořádně krásná a Rod Taylor (taky mimořádně, obvykle mi kladní hrdinové z různých důvodů vadí) sympaťák a fakt jsem mu fandil. Sice můžeme lát na nedostatek slušných triků, na nedostatek futuristických kulis či vzhled morloků (i když to nechápu proč, nevypadá to realisticky, to ne, ale na tom nesejde, jde o jakousi genetickou chybu lidské rasy po 800 tisících letech - proč by nemohli vypadat z dnešního pohledu "nerealisticky"?), ale pořád tu je klasické dobrodružství, klasická láska, klasický děj v klasických kulisách. Okouzlující.

Horror! Blood! Gore! (alias "Horor! Krev! Násilí!", jak je v české verzi) Těmito slovy je uváděn The Bloodening, film, jímž tvůrci Simpsonových parodovali a zároveň vzdávali roztomilou poctu právě tomuto spektáklu (a mimochodem zatraceně povedeně). Krev tu sice není a násilí skoro taky ne, ale vše je vynahrazeno vynikající atmosférou a napětím až do závěrečných titulků. Je možná škoda, že od našlapaného tajuplného začátku to malinko klesalo, hlavně když pak bylo jasné, že děti nejsou děti, ale cizí entity, výhrady bych měl i vůči snad až příliš jednoduchému závěru, ale jinak je všechno vynikající. Od vzhledu blonďatých spratků se svítícíma očima přes jednoduchý děj, který v krátké stopáži dodává na působivosti (pořád se něco děje, není tam ani vteřina na vydechnutí), a konče třeba vynikající hudbou. Navíc kdykoli a kdekoli potěší účast nádherné Barbary Shelleyové, slušně hrají i ostatní herci (George Sanders v hlavní roli je typově dost podobný Vincentu Priceovi). Extra oceňuji i to, že ledacos zůstalo nevysvětleno - tím onen punc tajemna přetrvává, nevysvětlitelná hrozba vždy působí strašidelněji než něco explicitně vysvětlené. Zkrátka vysoce nadprůměrně udělaný film. Četl jsem od Wyndhama ledacos, ale Midwichské kukačky ještě ne. Už vím, pro co si v pondělí půjdu do knihovny.

Až v samotném závěru jsem si uvědomil, že jsem film musel vidět někdy jako kluk - když hrdinové prchají před divokými domorodci, bylo mi to stále povědomější, až přišel otvor ve skále, v němž se po lidech vztahovala popínala žahavá chapadla, která vždy zahnali pochodní, aby mohli proběhnout, došlo mi to: Jo, to jsem viděl stoprocentně, vzpomínám si i kdy (TV Nova, která tehdy teprve začínala vysílat, neděle odpoledne... jo, až takový detaily :-). Ale to byla jen vzpomínka. I proto film hodnotím shovívavěji než jiné, je to čistě dobrodružná zábava s lookem zlatého hollywoodského věku. Dinosauři jsou normální dnešní plazi, jen mají na sobě přivázané různé rohy a štíty a vůbec jako dinosauři nevypadají, zadní projekce je taky hodně vidět, motiv s nenávistí Gomeze k lordu Roxtonovi je úplně zbytečný a dost překáží v ději, ale to všechno je úplně jedno. Je to okouzlující, krásně naivní, má to atmosféru, potěší Claude Rains coby prof. Challenger v jedné z posledních rolí, podobně i Jill St. Johnová (ani se mi nechce věřit, že pozdější Bond girl tu bylo teprve dvacet) či Vitina Marcusová jako domorodá kráska v sexy oblečku. Jo, normálně bych dal tři hvězdičky, ale prostě z té nostalgie dám víc. Nejlepší Ztracený svět pro mě navždy bude ten z roku 1925, ale jako klukovsky dobrodružný příběh se tento film nemá za co stydět.