Oktavianus

Edwoodovina - jak píše Ondrula - to určitě není, ale nudná sterilní laciná záležitost určitě ano. Ona kombinace exteriérových záběrů africké přírody a studiových detailů mi přišla docela povedená, ani zápletka samotná s mládnutím/stárnutím nemusela být marná, jenže byla použita nesmírně nezajímavě. Kromě džungle všechny záběry působí strašně stroze a lacině, triky jako přeměna ženy do mnohem starší jsou dost slabé (a závěrečný záběr se snaží být natolik šokující, až je jen směšný). Navíc postavy jsou hrubě nevýrazné, špatně zahrané a je problém komukoli fandit. I to minimum krutostí, co se zde najde, je tak nezajímavě podáno, že to z té sedmasedmdesátiminutové letargie nemůže vytrhnout. Asi nejlíp o celém filmu vypovídá scéna z dílu MST3K, která je na webu taky k vidění (některé scény jsem si hned po zhlédnutí filmu pustil právě v rámci tohoto pořadu, protože mi bylo jasné, že si o parodii přímo říkaly): při závěrečných titulcích se v obsazení objeví postava jménem Jerry (hrál ho Arthur Batanies). A jeden z robotů povídá: "Wait a minute. Who's a Jerry?!" Takže asi tak. Takový je to film.

Příjemné exotické prostředí Portorika, zajímavý, i když ne příliš originální děj (v zásadě jde o parodickou variaci Mathesonovy knihy I Am Legend). Navíc souboj posledních mužů na světě o jednu ženu tu bylo třeba hned rok předtím (The World, the Flesh and the Devil, 1959). Nicméně - Corman si zjevně vzpomněl na strašlivosti, co v druhé půlce 50. let sekal jak na běžícím páse, a vytvořil něco, co naprosto zapadá do řady k Wasp Woman, Swamp Women nebo Teenage Cave Man (fakt nechápu, jak někdo, kdo v roce 1960 vytvoří něco tak geniálního jako Little Shop of Horrors, vzápětí přijde s tímhle). Kromě okouzlující Betsy Jones-Morelandové, které to na karibských plážích v plavkách nesmírně sluší, se totiž v podstatě není na co dívat - oba chlapíci jsou extrémně nesympatičtí a jejich rybaření prokládané hádkami nudí jako máloco; o postapokalyptické atmosféře si to může nechat jen zdát (ani mrtvý holčičky na chodníku to nezachrání) a to, že si tvůrci ani náhodou nelámali hlavu, proč vlastně ten kyslík zmizel, taky body snímku nepřidá. O pitomém konci ani nemluvě. Dost promarněná šance jednoho z nejrozporuplnějších režisérů vůbec.

Příjemné a zábavné sci-fi, které ale dolů sráží snaha být filmem nejen pro dospělé, ale i pro děti. Proto je tam ten protivnej hispánskej chlapeček, snad i proto je tam celá ta komediálně laděná dějová linka s oživlým pračlověkem (navíc naprosto nevhodně podkreslená komediální hudbou), i proto jsou postavy těžce schematické a jejich dělení černobílé. A to je škoda, protože detaily jako slabou stop-motion animaci, až příliš okaté zadní projekce, hrubě nerealistický dinosauří souboj a podobně, bych jinak překousl úplně z přehledem a bavil se nekomplikovaným dobrodružstvím s (pravěkými) monstry v exotickém prostředí. Navíc některé scény - úvodní záběry, vytahování ještěrů z moře, závěrečný souboj tyrannosaura s bagrem atd. - jsou natolik špičkové, že by si zasloužily ještě lepší film.

Phil Tucker! Kdo by to byl řekl, že se s režisérem patrně druhého nejpříšernějšího filmu všech dob Robot Monster (tím úplně nejhorším je Yûsei ôji aka Prince of Space) ještě někdy setkám. Stalo se - a je třeba říct, že se za těch sedm let, co od času RO-MANA uplynulo, režisérsky vyzrál. Teda aby bylo jasno - pořád je to příšerné a pořád se Tucker řadí mezi elitu nejhorších tvůrců, ale tenhle film je už úplně jinde. Drží pohromadě, není to jedno velké WTF a občas se člověk i zasměje a není to vysmívání se. Takže za tu snahu o hvězdu víc, než si zaslouží (jojo, byl bych skvělej pedagog, být učitelem). Samozřejmě, příběh o sabotujících mimozemšťanech, co kradou lidská těla, přišívaj si utrhlé ruce a střílí bazukou na kosmické lodě, to všechno je podřadnost nejvyššího kalibru - ale vzhledem k tomu, jaké jiné hlouposti jsem v jiných sci-fi viděl, to až tak nevybočuje z tehdejšího podprůměru. No, dobře - když si tak vybavuju některé nesmyslné momenty, asi tu druhou hvězdu zase seberu (takže až tak dobrej učitel bych zřejmě nebyl). Ale taková blbost, aby tomu šest zdejších šprýmařů napálilo plnej počet, to určitě není. Holt Checht, RSS, Hiroshi, darthhokro, Simo a KazzaK v životě neviděli skutečnej trash.

Jasně, "podívaná, jaká tu ještě nebyla", to opravdu není, v zásadě jde o ne úplně zábavnou lacinou vyprávěnku spíchnutou hodně horkou jehlou; ale vzhledem k závěru udělím o hvězdu víc, než jsem si říkal ještě nějakých 15 minut před koncem. Kulisy jsou sice laciné a exteriéry (asi dva) obyčejné a nehostinné, ale právě k neradostné vizi budoucnosti takové ošklivé prostředí patří. Dějově nejde o nic překvapivého, další z variací na stroj času (nebo třeba World Without End), chybí některé nedořešené lapsy (pokud katastrofa zničila ozonovou vrstvu a poničila lidstvo, co se stalo se zvířaty, čím se tam teda přeživší lidé živí...?) a děj občas sklouzne k nudě. Ale vyvažuje to třeba Darlene Tompkinsová jako hezoučká (a samozřejmě v odpovídajících kostýmech) sexy němá dcera vůdce zbytku lidstva, celkem se mi líbily netradiční "trojúhelníkové" střihové přechody mezi scénami nebo pokusy o futuristickou architekturu. S přivřením obou to šlo - souběžně natočený Ulmerův spektákl Amazing Transparent Man mi přišel o kus horší (a mohu posoudit, obojí jsem dnes viděl za sebou).

Moje zklamání je možná zapříčiněno tím, že jsem asi čekal něco maličko jiného, ale i když hodnotím film jako takový, stejně jde o kousek z kategorie těch slabších. Téma vynálezu umožňujícího udělat někoho neviditelným už tu párkrát bylo, dá se z něj vytřískat ledacos i dnes, takže co teprve v roce 1960, ale tady střelba krapet minula cíl. Drtivou většinu filmu totiž zabírají scény, kdy nesympatické postavy spolu debatují v obýváku a sem tam u toho zvýší hlas. To je celé. Přitom když během jedné z prvních scén zneviditelnili toho hlodavce, fakt jsem se těšil, co uvidím dál, a říkal si, že zdejší komentáře jsou až příliš přísné. No, nejsou.

Přes velkou příkrost v ostatních komentářích musím říct, že ta přísnost je zbytečná. Jasně, je tam hodně moc chyb, které tu už vypsali ostatní - já mám asi nejradši tu, že na povrchu Měsíce můžete normálně dýchat a nepotřebujete skafandr -, ale s tím u nízkorozpočtového sci-fi z roku 60 musíte počítat. Dokonce i ignoraci již známých vědeckých poznatků (proto se tomuto žánru česky říká "vědecko-fantastický"...). Mezinárodní složení posádky je taky ukázkové a je snad pochopitelné, že Amík tomu šéfuje a je to největší macho - kdo taky jiný? Jak mnozí trpí zcela irelevantní averzí vůči všemu americkému, já zas mám alergii na antiamerikanismus. A jako symbolika toho, kdo jiný má ve sjednoceném dobývání kosmu držet hlavní prapor, je obsazení šovinistického šéfa lodi naprosto v pořádku. Mně na filmu vadily jiné věci - mizerný scénář, přes jednotlivé zajímavé epizody nudný děj, postavy prostě jen tak klábosí a nikde nic. Ovšem třeba výtvarná stránka filmu je i přes minimální rozpočet ucházející a stojí za vidění.

Hodně výukové a hodně dětské. Ze začátku to sice vypadalo docela zajímavě, ale časem se z toho stávala dlouhá a jen infantilním způsobem namalovaná nuda. Jo, samotný způsob zpodobnění povrchu Měsíce či kosmické lodě sice působí roztomile, ale půl hodina je příliš mnoho, protože mnohem víc času se stráví debatami dětí o hloupostech. Možná, že kdybych byl o 40 let starší a tohle si v roce výroby užil jako chlapec lačnící po poznání, budu to hodnotit výš... ale nejsem, no.

Dost mě udivuje, že tento film je z roku 1952, protože vizuálem bych se ho nebál zařadit někam do závěrečné fáze němého filmu, tedy někam do konce dvacátých let. Kamera a kvalita obrazu je totiž katastrofální. Není to ale překvapivě to nejhorší - tím je zoufale nezábavný děj. Zpočátku jsem ještě oceňoval snahu o jakous takous atmosféru, všechno se zdálo, že směřuje správným směrem, jenže pak se to zvrhlo a kromě makabrózního vzhledu monstra (nebudu popisovat, na obrázku plakátu je vidět dobře) nenabízí ale lautr nic zajímavého. Snad kromě - čímž se budu lišit od Soloma - působivé hudby. Ale jinak zoufalost.

Klasická ukřičená italská komedie šmrncnutá špetkou sci-fi, která mohla být mnohem, mnohem lepší. V zásadě jde o to, že mimozemšťané (kteří většinu času vypadají jako dvě dítětem namalované oči) bojkotují americký vesmírný program na vypuštění rakety do kosmu. Amíci se ale nechtějí vzdát, a když zjistí, že ve vesmíru přežijí pouze opice, jelikož mají v krvi glumonium, najdou jedinýho člověka na Zemi, který ho má taky. Ano, je jím nesympatický a ukřičený hlavní hrdina. Američani ho chtějí ho poslat do vesmíru, ale neumí italsky, on zase anglicky, a tak vzniká spousta "komických nedorozumění", až mi bylo za tvůrce trapně. Mám humor rád, ale ukřičení Italové na špici mého žebříčku oblíbených komiků fakt nejsou. Samozřejmě je vesmírná vložka jen záminkou pro "páchání humoru", což je na neskutečně dlouhé stopáži rozloženo až bolestivě. Naštěstí za Sylvu Koscinovou a Sandru Milovou, na ty se dívá extra hezky - ale jinak je film produktem hodným zapomnění.