Rimsy

Nová šichta je koncepčně čistý dokument s dobrou dramaturgií, atraktivním i zábavně zpracovaným tématem, svižným tempem, zábavností i hloubkou poselství – a to obzvláště v (post)koronavirové době. Jindřich Andrš to na první dobrou trefil výborně. Více zde.

Marvelovka se smysluplnou feministickou nadstavbou? Captain Marvel se může jít zahrabat, o konkurenční Wonder Woman nemluvě. Emancipační přesah je u Black Widow výrazný a dokonce i vcelku vrstevnatý, zároveň však neurazí ani diváky, kteří nic řešit nechtějí. V tomhle ohledu zamrzí jen opět nestřídmá délka, což už ale nikoho nepřekvapí. Není to špičková, natož revoluční podívaná, ale jako komiksový post-mortem-origin bez problémů šlape. Florence Pugh vnáší do marvelovské vzletnosti sympatický pohled člověka, pro něhož jsou bitky namáhavé a bolestivé. Svou postavu navíc podává s adekvátní mírou nadhledu, což naopak obtloustlý David Harbour s množstvím humoru přehnal. Akce je rutinní, ačkoli finální bitka trochu přestřeluje měřítko. Black Widow si však ode mě vysloužila palec nahoru - funguje totiž jako oddychová komiksovka i rodinné melodrama se sebevědomými rýpnutími do weinsteinovských praktik.

Helena Třeštíková natáčela 16 let se svéráznou ženou, kterou životní cesty dohnaly až k nejstaršímu řemeslu. Svižně ubíhající dokument stojí na vyprávění osobité hrdinky, jejíž příběh sice nešokuje, ale emoce vyvolat dokáže a k zamyšlení nad určitými hodnotami diváka taky přiměje. Více zde.

Nedotažený film pro dětského diváka, který se snaží míchat strasti dospívání s poetickým vykreslením vnitřní proměny a ekologickým přesahem. Sympatickou kombinaci motivů se však nedaří odvyprávět dostatečně poutavě a uceleně, aby se Oukropcova novinka vymkla průměru. Více zde.

Třetí pokračování chválené série nestačí svých dvěma předchůdcům a nabízí jen rutinní hororovou podívanou. James Wan chybí, nuda bohužel ne. Více zde.

Terapie Vigga Mortensena bude jen těžko zajímavá pro kohokoli kromě něho samotného – na to je ve výborně obsazeném filmu až příliš málo vnitřního pnutí a dramatu. Více zde.

K tomuhle vcelku divnému projektu jsem si až do konce titulků nedokázal úplně najít cestu. Origin disneyovské záporačky je prostě vcelku zbytečný, a kdyby se jednalo o svébytný film o tom, kterak si outsider v jokerovském duchu navzdory společnosti vydobude cestu k sobě samému, nepříjemně vtíravých otázek by razantně ubylo. Jenže se tak nestalo, a tak se ptejme: Dává smysl svět, v němž se nahodile mísí až dickensovská sociální realističnost s komiksově přepálenými charaktery? Je možné prodávat směs seriózně se tvářícího psychologického dramatu, odlehčeného heistu, rodinného dojáku a disneyovského technologického dema s digitálními psy? A proč postava Paula Waltera Hausera fandí zrovna Tottenhamu? Karikaturní figury Emmy Stone a Emmy Thompson samozřejmě hrají jako o život a hází expresivní grimasy na všechny strany, stylizovaný Londýn 70. let se otřásá pod náloží dobového soundtracku a propracované kostýmy udrží pozornost; jenže zároveň je příběh velmi průhledný a předvídatelný (a tam, kde není, tak prostě nedává smysl), zajímavá témata rozpadu osobnosti či sněhurkovského generačního střetu jsou opuštěna skoro rychleji, než se vůbec vynoří, a vzhledem k vcelku temné atmosféře je otázkou, pro jaké diváctvo je snímek vlastně určen. No, já to každopádně nejsem.

Není to špatné, jen tak trochu zbytečné. Návrat do světa Tichého místa nebyl nijak nutný, což je vidět na jeho pokračování, které bohužel nemá mnoho es v rukávu. S emzáky se bojuje stejně jako v jedničce, propracovaný sound design stojí na přechodech mezi riskantními ruchy a tichým světem hluché dívky Regan stejně jako v jedničce a takhle bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Dokonce ani rozšíření světa mimo ústřední rodinu nepřináší mnoho objevného, naopak se vtírá pocit, že scenáristi jeli na volnoběh – v akčních a hororových scénách proto film docela sviští, ale když se zastaví, tak vlastně nemá co vysvětlovat. Zvukové hrátky a sympatické obsazení z jedničky už nikoho nepřekvapí, a tak potěší hlavně umírněná stopáž, jež podtrhuje hlavní dojem: druhé Tiché místo je neurážející, ale nic nového nepřinášející epizodkou ze světa, který se už vyčerpal. Více zde.

Možná už prostě moc není, kam to posouvat. Zatímco předcházející osmička dokázala vytvořit pár velkolepých akcí i zábavných momentů, aktuální devítka vedle ní působí jako chudý příbuzný. Ty nejzajímavější postavy zmizely, a přestože se několik staronových obličejů objeví, zájem v divákovi vyvolají jen pramalý. Akce je samozřejmě zvládnutá, přestože běží spíše na volnoběh. Velmi podivně působí repliky, že je třeba se spoléhat na fyzikální zákony – přičemž právě ty pochopitelně trpí nejvíce. To by bylo v pořádku, jenže proč na to ještě upozorňovat, že? I Dieselovy proklamace o důležitosti rodiny skřípou jaksi víc než jindy a zbytečně natahují už tak přehnanou stopáž. Při projekci jsem ale netrpěl a uznávám blockbusterově-výplachové kvality. Pokud chcete navštívit znovuotevřené kino s cílem vidět drahý a blbý biják, i takto rutinně odvedená práce dovede zabavit; ale o výrazný, nadprůměrný či jakýmkoli směrem posouvající příspěvek do série se jistě nejedná.

Talentovaná Chloé Zhao našla společensky angažované, a přitom hluboce lidské téma, pro něž navíc našla ideálně ztrápenou tvář Frances McDormand. Zemi nomádů přeju všechny ceny, moc lepších filmů se loni neobjevilo a k té páté hvězdě taky mnoho nechybí… Skvělá práce! Více zde.