Nová šichta

Že propustit tisíce horníků spjatých po dlouhé roky s hloubkou dolů nebude jednoduché, bylo snad jasné všem. Co ale s osudy některých propuštěných pracovníků udělá takový kurz programování, si málokdo troufal říct. Média byla nadšená, lidé skeptičtí...každopádně Tomáš Hisem z nedávno zavřeného Paskova do toho šel po hlavě. Zhruba v ten moment začíná dokument sledovat jeho cestu se všemi radostmi a problémy, které jsme my všichni, místem i myšlenkami vzdáleni od Ostravy, při tom fandění ‘programátorskému projektu’ opomíjeli. Že IT start-upy a personalisté nejsou nadšeni z lidí nad čtyřicet, že u pohovorů vítězí sympatie nebo že jeden kurz není a nebude samospásný... Kromě výběru sympatického hlavního hrdiny, který se se svou situací pere s přehledem, oceňuji skvělý výběr scén a hospodských rozhovorů ilustrujících pohledy Tomáše a jeho blízkého okolí. Režisér tak nenuceně vstupuje do několika náročných let života Tomáše Hisema a zprostředkovává divákům ze všech sociálních bublin silné zážitky a nové obzory. (28.10.2020)

S tímhle filmem jsem strávil docela hodně času - několikrát jsem o něm mluvil s Jindrou, viděl jsem rozpracovanou verzi, seděl jsem i na klauzurách, kde to bylo jako magisterský film... Takže jsem už slyšel hodně pochval i výtek, sám jsem několikrát pendlovat od tíhnutí k pozitivům (civilní, dobrý protagonista) k negativům (politicky bezzubé, někdy ne úplně plynulé a s haprující kauzalitou a kontinuitou). V tuhle chvíli u mě převažují ta pozitiva. Vše stojí a padá na tom, že je ten film velmi zevrubně natlačen na tradiční "hrdinovu cestu" jak podle příručky, což na jednu stranu vyvolává kýžený efekt, na druhou někdy ve jménu toho film ztrácí přirozenost a nabízí se otázka, jestli je dobré dělat to u dokumentu tak okatě, někdy i proti směru nabraného materiálu. Už jen to, kolikrát jsem se s tím projektem setkal, aniž by mě přestal zajímat, ale značí, že se podařilo najít a dodat něco zajímavého a nakonec povedeného i přes dílčí problémy. 3 a 1/2 (27.10.2020)

Když změna, tak pořádná. Přerodu z horníka na IT programátora by asi mnoho lidí nebylo schopno. Je to sice trochu sci-fi, ale i takové věci se dějí, což ukazuje Jindřich Andrš ve svém časosběrném dokumentu na příkladu sympaťáka Tomáše Hisema. Ten má můj velký obdiv, už jen proto, že v relativně pokročilém věku na trhu práce dosáhl téměř nemožného a přitom si zachoval tvář. (80%) (18.05.2022)

Čakal som niečo viac, ale ani hlavný protagonista (s rodinou), ani režisér to nedokázal ponúknuť. Kamera sa dostáva do života bývalého baníka až neprirodzene blízko na dokumentárny film a tak hrdina musí hrať. Už úvodné scény z poslednej šichty ma nechali na pochybách, či tá čelovka nebude rotačný guľomet a vo vhodnej chvíli nespustí paľbu ako v poriadnej počítačovej hre. (18.01.2022)

Rozhodně dobrá a chvályhodná práce. Bohužel jsem se v průběhu jen těžko zbavoval pocitu, že takto poctivá tříletá práce se sběrem informací zkrátka vyžaduje více než střídmých 90 minut - ty možná stačí na to, aby na diváka plně zapůsobily chytře navozované kontrasty (špína a černota v šachtách × běloskvoucí kanceláře; dlouhé neupravené vlasy × krátký elegantní sestřih; manuální dřina a veget v hospodě × statické povolání a neustálý zápřah na mozek) a sociální apely kolem nezaslouženého statusu quo a dramaticky nastupující automatizace práce, ale opravdu empatického napojení na protagonistu a na jeho dílčí myšlenkové pochody jsem se osobně moc nedočkal. A mám přitom dojem, že se o to Jindřich Andrš skutečně poctivě snažil. Skoky mezi jednotlivými etapami mi ale přišly moc rychlé a hlavní myšlenku toho kterého úseku vždy tak nějak překotně vystihl některý z těch ne úplně autentických dialogů (hádka v hospodě, svěření se kolegovi na maškarním večírku). Co je ale naopak fajn a co kvituji, jsou jednoznačná srozumitelnost a stabilní argumentační stanovisko, od něhož se nijak drasticky neodbočuje. Tomáše nám samozřejmě má být trochu líto jako člověka, který po více jak 20 letech věrných služeb a pro většinu lidí nepředstavitelné dřiny musel v práci skončit a neměl jinou kvalifikaci, a dokument nám tohoto člověka představuje nezkresleně a v přímočaré jednoduchosti deklamuje, jak lze 'ostravský americký sen' i v nepřívětivé době dotáhnout do konce. A dá se tomu nakonec i docela odpustit, že vyjma úvodních minut postrádá veškerý materiál tu absolutní surovost a psychickou tíhu, jakou se chlubilo třeba slavné a námětem v mnohém spříznění britské filmové hnutí 'kuchyňského dřezu' z 60. ___ Nejedná se tedy o zásadní revoluční počin a mnoho dílčích motivů přechází časosběrná metoda moc kvapně a zjednodušeně, ale pravdivý a současně symbolický příběh sympatického protagonisty funguje a přináší vítaný pohled na další temnou stránku současné automatizace, stejně jako na nikdy neuhasínající plamínek naděje. Ocenil bych osobně upřímnější sejmutí venkovní masky příkladného bojovníka a zevrubnější prozkoumání sociálních i psychických problémů, ale jako výpověď o jedné životní etapě s cílem pozitivně burcovat sebevědomí nekvalifikovaných osob bez budoucí vize tento zajímavý portrét určitě obstojí. Méně už bohužel jako plaše a slabě strukturovaný apel na společnost samotnou. 65% (27.10.2020)