castor

Je dobře, že Snow White and the Huntsman není dětinskou báchorkou o tom, kdo je na světě nejkrásnější. Přesto se tvůrci měli odhodlat pro výrazně údernější podání. Neměli osekávat v rámci možností PG-13, ale vzít to pořádně od podlahy. Vizuální pochutiny sice nabízí ve velkém množství, ale divák kroutí hlavou nad plochostí postav, nulovým dějem a motivy, u kterých by bylo zbytečné čekat na nějaké smysluplné rozřešení (pro příklad podivný romantický trojúhelník nebo třeba přítomnost bílého jelena). Navenek přitažlivé, ale uvnitř uhlazené a podlízavé, při dramatičtějších sekvencích netuhne ani krev v žilách ani pánskému diváctvu něco v kalhotách, protože Kristen Stewart toho moc nehraje, a když už má možnost předvést svůj nesporný talent, scénář vše zašlapává šílenými dialogy, a mrchoidní Charlize Theron celému osazenstvu sice vévodí, ale postupem času ji tvůrci zbytečně upozaďují v chabě motivovanou a uřvanou nešťastnici. Jo, a těch 170 milionů dolarů jsem tam nějak neviděl.

Brumdo, Čmeldo, slyšeli jste? Vyleštěte si trumpetky, aby vám pořádně hrály!! ... Jinak ale roztomile infantilní.

Mel Gibson to po svých ne úplně šťastných eskapádách zkouší po linii menších, zato poctivých filmů. Předhazuje nám navíc tu postavu, kterou máme rádi, a to nejen proto, že má ve tváři permanentně rošťácký výraz. Gibson už při spolupráci na scénáři (podílel se i na produkci) věděl, že z toho může vzniknout zábavná divočina a toho se také držel. Celé bizarní prostředí mexického vězení je totiž vším jiným, jen ne normální. Podivné postavičky se tak pohybují v trošku náhodném ději a tahle slepencová snaha obsáhnout všechno a všude dělá z Melova dítka až moc nesoudržnou záležitost. Divákovi (troufám si říct) ale spíš víc vadí ona „jinakost“, s kterou Gibsonova pošramocená mediální identita vyrukuje. Pod dohledem nějakého horšího režiséra by Moje letní prázdniny mohly dopadnout jako šílený a nefunkční guláš, vím, že se na ně už nikdy nepodívám, ale mě nakonec ve finále poměrně bavily (proto nakonec ty hubené čtyři hvězdy). Jen nesmíme přemýšlet nad tím, kdyby si je vzal pod křídla nějaký hodně slušný filmař!!

Divákovi může přijít sekvence, kdy jde jeden z otravných výletníků udělat velkou potřebu do kadibudky u chaty uprostřed pusté zimní přírody a přijde za ním nadržená výletnice vyžadující soulož a ještě mu v zápalu vášně začne olizovat prsty, nechutná. Nebudu se hádat – je. Jenže chybou mou je, že jsem si předem nezjistil, že nesleduju jen klasickou hororovou jednohubku, ale i snahu o komediální nářez. Jenže ten se kvůli jalovému zacházení s postavami, situacemi a gore efekty nekoná. Když se na scéně začnou objevovat nemrtví nacisté, je jasné, odkud vítr vane. Jenže tvůrcům schází moment překvapení, atmosféra, solidní herci i vlastní nápady. Co na tom, že to zombiekům v esesáckých uniformách docela sekne, prvoplánový masakr s vyhřezlými střevy švihnutý s humornými momenty mi prostě k žánru vůbec nesedí. I když musím přiznat, že právě závěr přeci jen trochu zlepší smutné předešlé dění.

Hlavně díky hercům se dá tohle upovídané politické drama přežít bez újmy i zívání. Přesto i právě scénář si zaslouží slova chvály (zejména při slovních výměnách zapálených přicmrndávačů politiků i při sympatickém oťukávání Evan Rachel Wood Ryana Goslinga), Clooney se do zákulisí amerických primárek opřel po svém, hodnocení ale nechává na nás. Den zrady je především filmem hereckým, dává vyniknout nejen osvědčeným matadorům (Giamatti, Hoffman, Clooney, Tomei), ale dějové linky dotahují i méně zkušení, za to výborní herci (Wood). Kraluje samozřejmě Ryan Gosling, o tom žádná!!

Pilířem vyprávění tu není bojové umění ani onen zmanipulovaný turnaj. Děj se trefuje do současné společnosti, která stojí na základech plných podvodníků a mafiánů. Co ale Mamet rozehraje, prostě nedotáhne. Nepotřebuju prošlapané cestičky, ale jeho svět je prostě až zbytečně neproniknutelný a nepřístupný. Rozehrávka prostě skončí někde na půlicí čáře a k útoku se tahle skvadra vlastně ani nedostane. Což je přinejmenším škoda s ohledem na velmi slušné herce v čele se soustředěným Chiwetelem Ejioforem. I když musím ještě připomenout, že jsem se těšil na Tima Allena, ale jeho angažování je krokem vedle – nepřesvědčivá, mizerně napsaná i zahraná postava. Vše se řeší penězi (možný SPOILER: manželka podlehne a zradí, kamarád si raději prostřelí hlavu), hlavní hrdina vydrží, ale otázkou zůstává, zda to divákovi stačí!!

Snažil jsem se, snažil a navíc mám tuhle řezníkovskou sérii poměrně rád, ale na víc to vážně nevytáhnu. Čtvrtý díl je logickým krokem vycucat z téhle kravinky další dolary. Za kameru si stoupl režisér už mizerné trojky (Declan O´Brien – natočí mimochodem i páté pokračování), hlavní hrdiny vytáhl z lesa do léta zavřené chátrající psychiatrické léčebny uprostřed zasněžené krajiny. Jak jinak, než bez mobilního signálu. Povinnou ukázku několika párů koziček si odbydeme hned po úvodním (poměrně zdařilém) prologu. Herecká dřeva se pak přesunou na chatu, osud a scénárista tomu ale chtěl, aby si mezitím nuceně zaskočili právě do léčebny, kde ale přebývá i partička, která má vřelý vztah k lidskému masu. Pokud první a druhý Pach krve nabízel ryzí brakovou zábavu, z které se vyklubal místy originální mišmaš, ve kterém se kamera pečlivě zajímala o partie lahodící pánskému oku, tady je to velká bída. I když jde zřejmě o nejkrvavější díl série, málo se snažil hlavně scénárista. Společně s O´Brienem do maximálního extrému vytáhl nelogické kroky postav (kterých je poměrně hodně, aby alespoň něco smysluplného vymyslely), což shazuje všechno kolem (vše tak vypadá asi, jako kdyby se před vámi svlékla krásná ženská, vy vzali noviny a šli si číst na záchod). Ve finále se tak alespoň mladí řezničtí učni podívají, jak se (až bude nejhůř) porcuje lidské maso, gastronomičtí labužníci se zase inspirují masovým fondue. Pětkou se snad tvůrci proberou!! Stále doufám a věřím..

Hodně drsné cvičení. Ils místy skutečně nedá divákovi vydechnout, atmosférické vyspělé divadlo stojí prakticky jen na dvou sympatických hercích (Olivia Bonamy navíc umí místy pořádně podráždit) a prosté zápletce. Partnerská dvojice, učitelka Clémentine a spisovatel Lucas, si užívá života na v lesích opuštěné vilce, když se zvenku najednou začnou ozývat nepříjemné zvuky. Právě práce s nejrůznějšími ruchy a autentickou atmosférou jsou největší devízou rumunsko-francouzského snímku. Navíc nejsme svědky žádných krvavých orgií, se kterými pracuje třeba námětově podobné Jezero smrti, postavy prostě jen unikají před neznámým zlem, naslouchají za dveřmi, rozhodují se podle zavrzání dveří. Přesto to funguje na výbornou!! Jen ve finále je docela škoda, že se děj dostane z rozvrzaného domu, přesto ani už trochu „z nouze” závěr výslednému dojmu nijak zvlášť neškodí. Hodnocení se navíc možná odvíjí i od toho, s kolikami lidmi se na film díváte.. já trpěl sám!!

Tohle si dám vždycky rád.. Nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním komentářem pánů Donutil/Bartoška. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. Tvůrci navíc téměř každý díl stihnou ovonět jídlem, atmosférou ulic, pamětihodnostmi a zvyklostmi lidí..

Meryl Streep dle očekávání válí, ale kolem ní se to místy bortí jako domeček z karet. Knihu jsem nečetl, ale její filmová podoba jakoby místy netušila, jak správně „nastartovat“ diváka. Jako jeden z nich nebudu sypat hvězdy jen proto, že film sklidil nemalé množství filmových ocenění a pochvalných poplácání po ramenou. Na mě je až příliš sterilní, nenápaditý, akademický a nebýt vzpomínek na minulost, nebudu mít už nikdy důvod se k tomuhle křehkému dramatu vracet.