Červený pás

Původně jsem si myslel, že scénář nahází spoustu problémů Terrymu do cesty, aby ho následně mohl dostat do ringu, nechá ho probojovat se do finále, vyhrát s handicapem a zaplatit dluhy. To by ovšem bylo příliš ohrané a obyčejné. Proto se můj odhad splní jen z poloviny a ten zbytek se vydá trochu jiným směrem, který netrvá příliš dlouho, ale skvěle vystihne Terryho povahu a vysvětlí, proč se film jmenuje Červený pás. (24.08.2012)

Film o bojovom umení, ale ani nie tak o samotnom boji, ako skôr o jeho filozofii. Súbojov nie je veľa, čo však nie je vôbec zápor, práve naopak. Samotná filozofia je totižto viac. Dej sa postupne stáva komplikovanejším. Nie natoľko, aby nebola pochopená samotná zápletka, skôr je príliš prekombinovaný a tým pádom málo uveriteľný. Je to ten typ filmov, po ktorom vám v hlave zostanú otázky. Bohužiaľ, veľa z nich mohli byť priamo vysvetlené. (06.07.2015)

KATASTRPFA!!! Do prvej polovice celkom slušný film, ktorý sa však začne vďaka vyslovenej debilnosti hlavnej postavy neodvratiteľne uberať hádam k najidiotskejšiemu záveru v histórii kinematografie... Pamätáte sa na záver napr. Karate Kidov? Vynásobte miliónkrát naivitou, slizkosťou, hlúposťou a "hrdinstvom" a máte približnú predstavu. Podnapití sme s kamarátom zo žartu tipli najdebilnejší koniec aký by to mohlo mať a ejha - trafili sme... (19.01.2009)

Věřím, že v kůži Mikea v závěrečných deseti vteřinách filmu by chtěl být každý sportovec, který trénuje opravdovým srdcem a mozkem, a ne srdcem zvýhodněným dopinkem a mozkem zalitým vidinou peněz. Jenomže to se dnes nenosí. Kdo dnes dělá sport pro radost, dobré pocity a z lásky k němu, nemá šanci být na světové špici. Tak trochu mi Mike Terry připomněl mě samotného v šestnácti, sedmnácti letech, kdy jsem ještě naivně věřil, že všichni bodybuildeři v časopisech mají své svaly od poctivého tréninku, neříznutého chemickými laboratořemi. Kdepak, prachy svět ovládly. Jsem rád, že vznikl film, který se touto problematikou zabývá, a i když není v každém momentě zcela přesvědčivý, určitě stojí jej shlédnout a pozastavit se nad ním. Chiwetel Ejiofor moc dobře. Vůbec mi nevadilo, že ačkoliv se snímek točí kolem brazilského jiu-jitsu, nenabídl příliš mnoho soubojů, potažmo různých technik. O to tady však vůbec nešlo. 90% (05.09.2008)

Já jsem se komentáři k Červenému pásu moc dlouho vyhýbal, protože jsem prostě netušil, jak ho okomentovat, ohodnotit, jednoduše nic. Nevím to tedy ani nyní, mé pocity z něj jsou zkráka pro mně stále naprosto neuchopitelné a velmi těžko vysvětlitelné, ale já ho prostě nevstřebal. Sice jsem od začátku věděl, že jdu do filmu, který je o boji, ale akce se v něm nedočkám. Celé je to o duchovní síle, o víře v lidskost, o odhodlání pro věc a tak nějak podobně. Ale ať jsem se po celou dobu snažil jak chtěl, pocity jsem z toho neměl pořád vůbec žádné. Červený pás na mě zkrátka nezafungoval ani emocionálně, ani efektně, ani věrným zobrazením lidských charakterů, a to ať už těch prohnilých, tak těch čistých. Nakonec mě tak oslovil svým výkonem, ovšem to zas nebylo žádné překvapení, pouze Chiwetel Ejiofor, kterému jsem zbaštil každý jeho výraz, každé gesto, každý čin. Ale jinak zkrátka nevím. Červený pás tak musím označit za prazvláštní a především originální snímek, který si právem zaslouží mnoho obdivovatelů, na mě ale svým poselstvím zapůsobit nedokázal. (13.11.2011)