Big Bear

,,Janžurová is back ! '' Přiznávám se, že jsem obsah nečetl a od Teroristky moc netušil co čekat. Hned od prvopočátku mi film připomněl britského Harry Browna (2009), kde vytočený důchodce (mimochodem bývalý člen SAS) začne dělat ordung ve čtvrti kde žije, páč úřady na to pečou. A když myslím ordung, tak pořádnej. Jenže jak běžel děj dál, čím dál více jsem si uvědomoval, že tohle je klasická černá komedie anglického střihu s povedenými dialogy a navíc solidně zahraná. Mám dojem, že to někteří zde nepochopili. Všichni herci mi tam sedli a já si uvědomil jak je dobře, že k nám od bratrů Slováků proudí jejich krásné herečky... Sestry Norisovy, Badinková, Siposová a teď krásná Svarinská... No buďme za to rádi ! :-). Janžurové to sedlo a jak dávala dohromady ty zbraně... hned jsem si vzpomněl na všechny ty akční filmy, kdy před nějakou zásadní misí hrdina či celé komando dává do cajku výstroj a s hlasitým zacvakáváním a chřestěním zandavají náboje, zásobníky, nábojové pásy a šroubují tlumiče... :-). Ve vodách současných českých komedií, které připomínají septik (píšu to těsně poté co jsem viděl Léto s gentlemanem) je tohle sklenka čisté vody. není to úplně za 4, ale celou dobu mi film držel úsměv na tváři, ne jen pár osamocených hlášek a tak zaokrouhluji nahoru a dávám za 4 náboje do brokárny zasunuté do důchodcovských punčocháčů. A ponaučení je jasné, nepruďte moc chataře a místní důchodce, nemají totiž už co ztratit... * * * *

Carella mám rád. Moc mi sednul v Hledání přítele na konci světa , kde s Kierou ruku v ruce počkali na poslení záblesk... Tady tedy ale sorry Steve, sorry Morgane... Co to mělo být? Co je vtipného na ženské co sedí v autě, telefonuje a diví se... ,,potopa? Jaká, tady žádná není '' --- a spláchne jí auto... Co pobavilo, že si Amíci nenechali zbořit Bílej barák, archa jen ťukla o okna... :-). No a ten závěr... Eh... Jeden flusanec od lamy. *

Souhlasím s honajzem, tohle je trochu jiný šálek komunistické melty. Takový lepší! Pod taktovkou Tomana vznikala různá zvěrstva, ale tohle bych jím zrovna nenazýval. Nebýt toho závěru, mohla z toho být celkem zajímavá kriminálka a v podstatě jí i byla. Film je zajímavý již jen lokacemi, kde se odehrává. Děj se odehrává v našem západním pohraničí krátce po válce, tedy na uzemí spravovaném americkou armádou. V pohraničí se po kopcích stále toulají bandy werevolfů i členů Hitlerjugend, kteří se odmítli smířit s koncem války a dál hodlají bojovat. Do toho je třeba dostat do již odsuny vysídlených domů nové přistěhovalce a vůbec řešit každodenní lapálie poválečného života. V takovém ovzduší konce jara 45 se jeví trochu jako pitomost vyšetřovat vraždu, která se stala v roce 1933 obzvláště přihlédne-li člověk k faktu, že miliony lidí zemřely, zmizely nebo byly někam přemístěny. Archívy neexistují a vše funguje hodně chaoticky... Je překvapivé, že toto téma dostalo zelenou v době normalizace. Jako vždy jsem se soustředil na detaily a krom nezbytných účesů ,,na patku'' a kotleťáků si film celkem držel feeling začátku padesátých let. Naši jezdí a americkou technikou, krom Jeeepů i se štábními vozidly Dodge WC40 a WC54. A když jedou hrdinové do prahy, na nádraží je to samý Rudoarmějec, prostě někdo si s detaily vyhrál byť ta scéna na nádraží má asi 30 sekund... Myslel jsem, že to bude další ze zábavných normalizačních pitomostí, ale příběh zaujal a herci hráli dobře... Dávám tedy za 3 průstřely okna bytu profesora. * * *

Asi nejsem cílová skupina téhle limonády ve stylu Rosumunde Pilcher... Odhaduji, že by jí měly být rozvedené padesátky a výš, snící o princi ze zámku poté co vykopli své manžely a žijí sic ve vytoužené nezávislosti, ve které ale trpí samo sebou samotou. Některým to tak i vyhovuje. Ale je to jen odhad... Jelikož vždy dám až na své hodnocení (někdy díky tomu po právu dostanu pecku jak od flaku) nedbal jsem zdejších rad, varování a na sténání umírajících diváků co to dokoukali... Nu mám co jsem chtěl. Je to opravdové zvěrstvo. Jaromíra Hanzlíka jsem měl vždy velice rád, dokonce jsem jej zbožňoval dávno předtím, než jsem jej jako dospělejší poznal coby herce. Měl jsem kdysi krásnou LP desku s příhodami kocoura Vavřince a Hanzlík byl nejenom vypravěčem, ale i tím Vavřincem. Ale co tady předváděl...Co mu proboha dali aby do toho šel? To mu něco píchli nebo strčili pod jazyk ? Takhle slizkou a málo uvěřitelnou roli štvance pohlavních žláz jsem už dlouho neviděl. To 100x větší sexappel má Marek Vašut v reklamě na LIDL když s majitelkou jablečných sadů ochutnává ovoce a to ta majitelka na rozdíl od Antalové ani nebyla herečka... Občas jsem si promnul oči, zda nesleduji další díl Kameňáku... Baby na návsi, Lucka, koukal jsem zda někde neběhá Langoš č.2, Vydra, Paulová a Pepík Lauferů. Tohle ještě možná skončí žalobou od Trošky pane Adamec. takhle vykrást scénář, to se hned tak nevidí. Sama zápletka o vzplanutí ze stereotypu manželství je naprosto laciná a k Antalové vůbec neseděla. Už jí není tolik co v Pojišťovně štěstí a tak to bylo celé takové divné až gerontofilní... Navíc Bareš ještě mohl být rád, některým ženským se to v hlavě pomotá už ve čtyřicítce. Měl tedy ještě deset let relativního rodinného klidu než se něco dozvěděl. Ze začátku jsem mírně šílel i z toho válečného jeepu, ten ale nakonec dostal rozumné vysvětlení. Tohle bylo prostě příšerné a hvězdu dávám jen z úcty k panu Hanzlíkovi, kterému bych dát odpad asi nedokázal. Jo a ještě jedna hrůznost, soundtrack nějakého Orma. V romantických chvílích podkres romantickými písněmi, tady alespoň česky zpívanými... Brrr... Jediné plus byla kratičká účast pana Goldflama. Dám kus střepu ze zámecké okenní vitráže a pryč od toho ! *

Když v roce 1987 poprvé přiletěli tyhle emzáci na naši krásnou Matičku a dali samotnému Árnymu poznat kdo je na vrcholu evolučního žebříčku, všem nám tehdy spadly brady tlejícího listí jihoamerické džungle. Druhý návrat emzáků v devadesátkách jsem neviděl, ale na tohle jsem se těšil. Moderní doba, moderní technologie, zbraně, říkal jsem si, že teď se těm klukům s dredama a rovnátky nesrovnaným předkusem můžeme konečně postavit a pustit jim žilou tu jejich fosforeskující mízu. Jenže ouha. Po nadějném začátku ve vesmíru a setkání v noční zapařené džungli, které lehce navodilo vzpomínky na mládí se z filmu stalo cosi mezi parodií, komedií a sci-fi snímkem. Docela se divím, že hlavní hrdina si z výbavy modulu nevzal tu slavnou tubičku a nevařil si doma amarouny... Bitka s oživlým emzákem ve výzkumném centru celkem slušná, ale jak se do toho vložil ten bus dementů... Pardon veteránů. Bože... Pak už to vyžadovalo jen sledování bez přemýšlení. Kdyby to byl film pro děti (na to je tam ale až moc krve) tak to pochopím. Ale ono to bylo pro dospělé... Kdyby tam v těch dekontaminačních sprchách alespoň Olivia Munn ukázala lýtko nebo něco víc...ale houby! I tady divák ostrouhá. Pokud je tohle pokračování té slavné legendy tak se to moc nepovedlo. Efekty dobré, ale to je tak všechno. Jen ať podobný osud nepotká Vetřelce ! Béčková zábava - škoda. Dávám za tři emzácké artefakty. * * *

,,Kdo má žít přežije, kdo má zemřít, zemře..tak to je... '' Takto lakonicky shrnul svoji životní filozofiii jeden z vojáků Národní armády a já dodávám - děkujeme Bohu, že my žijeme v ČR a ne tam. Zlatý Zeman, Babiš, Komunisté, Piráti, Okamura, kůrovec, sucho a daně... Bohužel, Afrika má to co chtěla. Nezávislost. Jak dlouho se ještě bude vymlouvat na kolonie? Izrael startoval na stejné časové přímce a jak je na tom dnes? Kolik občanských kmenových válek nám předvedl? Kde byla poušť jsou dnes prosperující moderní města. Ubránil se mnohem silnějšímu agresorovi a to opakovaně. Já mám zkrátka ten dojem, že si tam kucí africký s tou svobodou moc neumějí poradit. Ze Zimbabwe vyhnali přeživší bělochy (řadu bílých (všimněte si toho mého označení - bílých) farmářů pozabíjeli a teď je tam hlad. A oni protestují a chtějí pomoc! Rwanda, Uganda, Kongo... Všude je to stejné. A vidím v tom podobnost jako u nás v padesátých létech. Odborníci byli vyhnáni, zatčeni, pozabíjeni a do čela firem, továren atd.. se dostali kamarádi vládnoucí kliky. Jenže to nezaručuje odbornost. A tak i u nás prvních pár let podniky jely a těžily z dřívějších kontaktů, než se to celé úplně zhroutilo... Dobře to bylo řečeno v tomto filmu. Kde je korupce, není prosperita. Tak to prostě je. Ani se moc nedivím Afričanům, že se jim doma nelíbí a chtějí do ráje jménem Evropa. Ale co si volí doma, to si volí. Ať se pak nediví, že ten bodrý muž z billboardů se stane diktátorem než jej jiný bodrý národní osvoboditel zabije. Jen se divím, že se oni diví, že je tu nechceme. Já tady tedy žádné mačetové masakry jako důkaz multikulturní pulzující společnosti opravdu nepotřebuji ! Dokument je natočen velmi řemeslně - bodejť by ne, dyk to točila BBC. Ze začátku mi to místy přišlo hrané, ale ta závěrečná bitka...tam šlo kameramanovi fakt o víc než o drahý přístroj... Příl bych Kongu aby se vyplnil sen mladého důstojníka národní armády. Dávám za 4 kopály. * * * *

Dvojka si ce navazuje na jedničku a evropský divák zvládající si pamatovat asijské obličeje dokonce pozná pár přeživších hrdinů z prvního dílu. Samozřejmě čas postoupil a tak všichni trochu zestárli. Yakuza ale dále vládně podvětí i se svými klany a rodinami. Starodávný zvyk řezat si prsty jako omluvu za cokoliv už nevyžaduje, nadále však netoleruje zradu nebo jakékoliv pochybení či urážku sousedních gangů. Tady to jsou Korejci. Přiznávám, že v jedničce jsem stíhal, ale tady jsem mírně tápal v tom všem kdo co a s kým. Bylo zajímavé sledovat jak z první urážky opět naroste vyvražďovací válka neuvěřitelných rozměrů jíž vévodí vskutku masové scéna v restauraci. Ať tak či tak, divák co neviděl jedničku ji v podstatě ani vidět nemusí. Za mně tohle bylo jen další stejně podané vyprávění jen s časovým odstupem a jinými mafiány. Opět jsem se spíše kochal luxusními interiéry a exteriéry japonských paláců všech těch předsedů a bratrů... S japonskými gangsterkami si teď asi dám na nějaký čas pokoj, celkem stačilo... Dávám za 3 pouta. * * *

Filmů o holocaustu jsem již viděl hodně, ale nic odehrávající se ve válečném Maďarsku. Maďarská vláda ráda podporovala nacistické snažení o ,,vyčištění'' maďarského prostoru od Židů a tak tam celkem efektivně probíhaly transporty do míst ,,nového přesídlení'' což po šílené cestě ve vagonu pro dobytek znamenalo povětšinou plynovou komoru, nebo otrockou práci pro nacisty do posledního dechu... V té době už svět začínal tušit, že to s tím přesidlováním nějak neštymuje. Jednak pár lidí uprchlo z koncentráků i se seznamy vězňů, ale jejich vyprávění byla tak šílená, že jim nikdo nevěřil... To by civilizovaní, kulturní Němci, potomci Heineho, Schillera, Bacha a Beethowena přeci neudělali ty všechny popisované věci o masovém vraždění a mučení. Sem tam také někdo ještě nedeportovaný dostal lístek z koncentráku od příbuzných (vězni museli poslat po příjezdu příbuzným korespondenční lístek, že se mají dobře - aby další transporty probíhaly bez hladce a bez problémů). Jenže se tam občas podařilo propašovat podivný vzkaz typu: Máme se dobře, zdraví vás babička Rachel... Jenže babička zemřela ještě před válkou, deportovaná nebyla a tak bylo adresátovi jasné, že to tam nebude v pořádku... Kdo chtěl vědět věděl, málo bylo těch, co se situaci s deportacemi v okupovaných zemích snažilo nějak komplexněji řešit a transporty zastavit. Jedním z takových byl i pan Raoul Gustav Wallenberg . Je až neuvěřitelné, čeho dosáhl v podstatě jen lství, pomocí úplatků a své diplomatické imunity občana tehdy neutrálního Švédska. Je podivné, že Němci jej se skřípáním zubů v podstatě tolerovali a že jej neodstranili. Výdyť by to bylo tak snadné a nikdo takový by jej už nezastoupil, protože nikdo takový už nebyl. Mohli říci pak Švédsku omluvu třeba, že došlo k nešťastné události atd.. Co by Švédsko mohlo? Nezabilo jej však ani osvobozování Maďarska a s ním spjaté boje, ani bombardování Budapešti, ani často vyhrocené střety s maďarským vojsme a četnictvem či přímo s Němci. Je zvláštní, že jej zabili Rusové na jejichž příchod tak úpěnlivě s desetitisíci lidí čekal jako na záchranu. Tohle je další obžaloba ruské paranoi ze špionů a zločinů za Stalina. Je to o to smutnější, že tento člověk měl být po válce veleben jako hrdina a člověk s obrovským srdcem. Tento film je mu myslím důstojnou poctou a je smutné, že ani o tom filmu se moc neví a není pouštěn např. na ČT. Ke zpracování nemám výhrad, jen ta stopáž mohla být krapet kratší. Dávám za 4 potvrzení, že dotyčná osoba je občanem Švédska! * * * *

,,Hej, uvědomujete si, že jsme Yakuza?'' --- Čert vem Ghanu, alu udělat z jejího velvyslance krupiéra a ambasády doupě neřesti, to už chce kapku té samurajské odvahy. Kitano ji zřejmě má a celkem by mně reakce Ghany zajímala (pokud tím tedy nejsou v Ghaně naopak nad očekávání poctěni :-). Jak tu psali jiní, nečekejte Kmotra. Janoské tempo vyprávění je jiné a už jen zorientovat se v těch rodinách... V podstatě jde o čistku v Yakuze, která mi připomněla čistky vysokých armádních důstojníků ve třicátých letech za Stalina. Tam také nikdo nevěděl na čem pořádně je, jednoho dne byl na výsluní čerstvě povýšen a druhý den už ležel s prostřelenou hlavou kdesi ve sklepě baráku NKVD. A jelikož se jelo na čisto, bídně dopadla i rodiny dotyčného. Tady to bylo podobné jen to bylo okořeněno tím, že jedna frakce byla ponoukána pod příslibem odměn k útoku na druhou frakci bratři nebratři, přísahy nepřísahy - což vedlo nakonec k totální bratrovraždné válce, která vedení nestála prakticky žádné síly ani prostředky. Mne film zaujal spíše svými exotickými lokacemi industriálního Japonska i tou pomalejší formou vyprávění. Dávám tedy za 3 prsty. * * *

Snad bych dal i o hvězdu víc. Jako čtyřicátník, který si také lecos maloval jinak bych měl možná i pro námět pochopení a snad i já bych možná zahořel láskou k Diane Lane, která byla tehdy v roce 2008 ještě stále baba s krásně štíhlounkou postavou. S hurikánem za barákem to mají svůdci lehčí, vyděšené osamnělé ženy se tulí tak nějak automaticky... .-) Nicméně mně ve filmu iritoval a od nyní to už asi tak bude napořád ten komik Gere. Nějak jsem si vybavil mnou nedávno viděné video z pašerácké lodi ziskovky Open Arms (Natažené pracky), která tahá svými loděmi z Lybie do Evropy ekonomické migranty. A ten komik se jednoho takového pašování samozřejmě se štábem fotografů, kteří jeli na pašerácké lodi zřejmě náhodou zůčastnil. Kupodivu ty dobře živené nebožáky se zlatými řetězy na krku a ajfouny v kapse dovezl kamsi do Itálie, místo aby jim poskytl útočiště v jednom ze svých mnohahektarových sídel co jich jen v USA a nejen tam má. A tak mi zážitek dost rušil. Příběh sám je dost uvěřitelný, řadě jinak normálních žen se po tom magickém překročení cifry 40 něco zamíchá v hlavě a najednou zjistí, že ten ( v té době už debil ) se kterým žijí a mají děti je vlastně jakási přítěž jejich nezávislosti a šup s trubcem před úl. Jak to řval Mel alias Williama Wallace při čtvrcení? Freedom ! Naštěstí se tak neděje pokaždé, leč zhusta a to mně krapet děsí. Manžel Adrienne si za to ale ve filmu mohl velkou měrou sám. Film končí velmi dramaticky, ale nebudu spoilerovat. Celé to byla taková klasická americká romance mixnutá do drama, něco ve stylu Vzkazu v láhvi. Tam ale hrála mnou milovaná Robin a Kevin Costner, který zatím neměl potřebu šaškovat jako pomatený sluníčkář kdesi ve Středozemním moři bez domýšlení následků pro starý kontinent. Takže za mně Vzkaz tohle převyšuje o několik řádů ! Dávám tedy jen za 2 zabedněné okenice. * *