Big Bear

Kate je kočka a na tohle drama se celkem dobře koukalo. Já jsem advokáty nikdy moc nechápal. Samozřejmě má každý právo na obhajobu a v tom případě by měl advokát dělat max pro svého klienta, na stranu druhou když vím, nebo tuším, že můj klient je lidská zrůda... Těžko by se mi za něj kopalo... Advokátka v tomto filmu má dva problémy. Alkoholismus, rozpadající se roodinu a zastupování obhajoba dívenky se kterou jak se ukáže není vše zcela tak v pořádku. Jenže co pak s tím, když vím, že díky mně byl osvobozen brutální vrah ? Příjemný standard, dávám za 3 * * *

Tak jsem vyrazil do kina na tento film. ,,To já bych tedy nešel' říkali mnozí. Proč ptám se. ,,No je to plné násilí, lidi z kin odcházeli z premiér, psali to na internetu! '' Nikdo z nich ten film neviděl, ale nešli by na něj - protože někdo něco někde napsal... Ačkoliv má samozřejmě každý právo se rozhodovat jak chce, přijde mi to dost děsivé a příznačné pro dnešní ultrakorektní přiblblou dobu. Rovnou říkám, že knižní předlohu jsem nečetl, ale četl jsem, že je o dost drsnější než jak to pan Marhoul pojal a že leckde obrušoval hrany aby to nebylo extrémní. Jelikož jsem od různých kritiků zaslechl, že autor knižní předlohy Jerzy Kosiňski je vlastně úchyl a kniha je plná krutostí, pedofílie, sexuálního násilí atd.. a tudíž brak, nemohl tedy Marhoul podle toho natočit také nic jiného než brak plný toho všeho. Něco jsem si tedy o autorovi úchylovi přečetl a zjistil jsem, že se jako malý chlapec za holocaustu skrýval před nacisty v Polsku (Ha!). Jednoduchým výpočtem jsem zjistil, že mu na konci války bylo 12 (Ha!). Tedy byl ve věku začínající puberty, ve věku kdy chlapec už není dítětem, vnímá citlivěji svět a události kolem sebe a hlavně si ty události pamatuje a nese sebou po celý život. Co pan Kosiňsky během ukrývání v převážně antisemitském Polsku zažil, můžeme jen tušit. Ale nebyli jen lidé zlí, byli i lidé hodní, lidé stateční, kteří často při ohrožení vlastního pohodlí, bezpečí a rodin nezapomněli na lidskost ani v těch nejtemnějších okamžicích naší moderní civilizace. Pan Marhoul má vojenské věci rád, druhá světová ho zajímá a kniha ho zřejmě zaujmula, takže se rozhodl již dávno před lety ji převést na filmová plátna. To co se kolem toho strhlo mně vytáčí. A jelikož není nic lepšího než vidět věci na vlastní oči a udělat si úsudek sám, vyrazil jsem s kamarádem (další odmítl, že by to násilí na dětech nezvládl byť má válečné filmy rád) do kina. Už když jsem na Chodově pardon nyní Westfieldu kráčel vstupní chodbičkou veden modrými naváděcími LED pásky jsem se trochu bál. Přeci jen ač my dva sami v podstatě úchylové (když už jsme se na tu odpornost rozhodli jít) jsme se jimi necítili, ale báli jsme se sestavy úchylů v křeslech kina. Obavy naštěstí opadly, v kině seděl jen mladý pár co na úchyly nevypadal. No aspoň budeme mít víc místa na bundy a batůžky utrousil jsem se smíchem. Neměli jsme. Během deseti minut přišlo celé kino a židle nebyla volná. Průřez úchylných návštěvníků byl skrze všechny věkové kategorie. Tak kolikpak jich odejde řekl jsem si v duchu. Nebudu napínat, odešli dva diváci. Samozřejmě nevím důvod, ale myslím si ho. V jedné ze scén ustupuje německá kolona po zcela zaplněném mostě když tu jeden ze štábních kubewagenů zakašle a nechce jet dál. Vyskočí voják, otevře vzadu kryt motoru a zkoučí tam cosi opravit. Kolona se zasekne a když rozbitý vůz dojede další kubewagen, nějaký důstojník zažene vojáka od motoru se slovy, že na to není čas a nařídí nepojízdné vozidlo shodit přes zábradlí mostu aby neblokovalo provoz. Načež se tak stane. Zmínění dva tedy byli zřejmě členové nějakého veterán klubu nebo snad členové klubu vojenské historie a prostě se na to asi nevydrželi dívat jak toto slavné vozidlo a německá obdoba amerických jeepů leží v korytě řeky... :-). Nyní k tomu hlavnímu a to je samozřejmě film sám. O tom, že je film složen z jednotlivých obrazů, či epizod jste již jistě četli. Každá epizoda má název dle jména člověka, kterého malý chlapec na své cestě potká. Nepotkává samozřejmě jen lidi zlé, ale i hodné. Není to tedy jen film plný násilí, protože ti hodní mu leckdy zachrání život ač třeba nosí uniformu SS a vy by jste to nečekali. Tohle je film o lidech. O člověku v každém z nás. Samozřejmě chlapec to tam na východě neměl lehké a přiznejme si, místy se mu smůla lepí na paty. On již jen ten samotný kraj primitivních pověrčivých lidí věřících na uhranutí, upíry, kraj dřevěných vesniček, není pro už jen vizuálně zcela zjevného cizince nic moc. Kraj, kde se čas a civilizace zastavila někde v 15 století... Když jsem viděl první minuty filmu, měl jsem dojem že koukám na nějaký Bergmanův film ze středověku a nebylo to jen tou nebarevností snímku. Tady se musím pozastavit nad vizuálem. Pan Smutný udělal mistrovské dílo. Uvědomujete si mnohokrát, stačí aby se mlynář Udo Kier ve svých špinavých šatech s neoholeným strništěm na bradě podíval do kamery... Je to i neuvěřitelná práce s detailem a toho já si dobře všímám. Např. hrdina měl na rukou olámané nehty, zatrhané záděry, byly to prostě ruce malého kluka, který si jimi obstarává každý den obživu... Obraz a dokonalý zvuk. I ten je třeba vyzvednout. Když venku kvílela meluzína nebo z mokrých šatů odkapávala voda se syčením a prskáním poskakujících kapek na rozehřátém plátu kamen, úplně jste cítili to teplo v té roubence kdesi tam daleko na východě. Další co bylo skvostné byly vybrané lokace, věřte, že na některá ta místa třeba dům u jezera by jste se chtěli podívat i v reálu. A nyní k tomu násilí. Ano bylo tam. Dokonce na samotném hrdinovi. A nejen na něm. Ale co kdo čeká od válečného dramatu za holocaustu z východní fronty? Roztomilé králíčky běhající po zelené louce papající jetelíček ? Kdo o téhle době něco ví, ví, že se na východě děly strašné a až nepředstavitelné věci. Neuvěřitelné krutosti. Miliony dětí jako je náš hrdina zemřely. Nedostaly se na svých útěcích pomyslně ani ,,k prvnímu jménu'', ke své ,,první epizodě''. Nejhůře na tom byli civilisté a na východě je pravdlem, že ač ta či ona armáda, je to pro místní pohroma. Někudy se fronta přehnala i opakovaně. Ke všemu různé polovojenské a bandy banditů, partyzánů, Kozáci a těm bylo jedno od koho berou proviant pro své lidi... Do toho Němci samozřejmě praktikovali nadobitých územích metodické čištění území od Židů a ani k místním se ,,němečtí osvoboditelé od stalinského bolševismu '' moc nechovali v rukavičkách. Tam se neinternovalo a netransportovalo vlaky kamsi do Polska, na východě se střílelo hned. Nebo se lidé nahnali do domu, a ten byl plamenomety zapálen. Brutální? Samozřejmě. Ale tak to bylo. Tento film to bez emocí bez jakéhokoliv donucování hudebním podkresem prakticky nezůčastněně sleduje. Je to pouť malého chlapce i s příhodami, které se mu cestou dějí. Opravdu to není film aby někdo odcházel z kina (obzvláště když si večer pak pustí Saw, nebo nějaký katastrofický film, kde v jednom záběru zemře 1000 lidí v padajícím dálnici du průrvy při zemětřesení například). Je na každém aby se rozhodl sám na co vlastně jde, zda to vidět chce a zda na to má. Pokud má někdo rád romantické komedie, nekouká na válečné filmy, nemá tu zkušenost či znalost toho období, pak ať na ten film raději nekouká. Já osobně si myslím, že pan Marhoul natočil opravdu velké dílo. Film, který tu dlouho nebyl, film poctivě řemeslně zvládnutý do nejmenšího detailu. Bohužel pro něj ale film, který přišel do kin v přiblblé době. Být natočen ve svobodných devadesátých letech, nikdo by neodcházel a tehdy mladá Spáčilová by možná napsala lepší hodnocení než napsala dnes. Možná si měl pan Marhoul tohle prohodit s Tobrukem, kdo ví. Kdo viděl filmy jako Jdi a dívej se, nemůže být tímto filmem nijak překvapen. V roce 1990 natočila Agneska Hollandová film Evropa, Evropa. Tématika je prakticky stejná. Opět malý chlapec, opět sám na cestě, opět na východě, opět za holocaustu. Film pochopitelně opět plný násilí. Ale tehdy sbíral jednu cenu za druhou. Kladu si otázku co by asi dostala za ocenění dnes? Mohl by dnes vzniknout třeba film Schnidlerův seznam? Vždyť i tam zabíjejí děti a dokonce mrtvému děvčátku v černo-bílém snímku zvýraznili barvou kabátek aby si divák dobře uvědomil, které to je... Nezastírám, že tenhle film je pro náročného diváka a že látka není jednoduchá. Je to ale čisté umění a ne úchylárna jak jsem se kdesi dočetl. Mně tam vadila absence nějakého většího napětí, ta nezůčastněnost sledování byla pro mne možná až moc velká. Další co mi vadilo byl český dabing. Nevím, proč Keitela nedaboval nějaký rodilý hlas z místní oblasti. Byl dabován panem Medunou, ale ne česky a i když pana Medunu považuji za krále dabingu jeho smyšlená ruštino- ukrajinština či co to bylo (jazyk užitý ve filmu neexistuje) mi tam neseděla. A závěrem.. Proboha pane Marhoule, vy detailista a ten Fiesel Storch neměl na ocase svastiku! Proč? Každý letoun luftwaffe to za války měl jako součást výsostného označení. Zapomnělo se? Nebo to tam nebylo dáno schválně aby ultrakorektní kritici stihli z kina odejít a rovnou neomdleli hrůzou v křeslech na premiérách? Co říci závěrem tohoto dlouhého komentu, ale musel jsem to ze sebe dostat, protože považuji za těžce nespravedlivé jak je film hodnocen. Smekám před hereckým výkonem malého Petra Kotlára. Jeho katarze z malého chlapce čekajícího u tety na rodiče až si pro něj zase přijedou v mladého muže byť věkem byl ještě klučinou byla zahrána dokonale. V každém záběru, v každé emoci, kluk neškobrtnul. Smekám. Ano za války musely některé děti rychle dospět. Často jen to jim pomohlo všechny hrůzy a nebezpečí přežít. Možná proto přežil i sám autor knižní předlohy Jerzy Kosiňsky a shledal se s rodiči. Pouštím z klecí 4 ptáčky. * * * *

Globální otelování se asi opravdu stává realitou. Myslím, že to chápe každý, byť se najdou tací co budou tvrdit, že letos je jen více teplo ,,je to takový výkyv'' a příští rok bude zase pršet jen se leje kam koníčky pojedeme, ledovce zmrznou a voda v oceánech klesne. Trochu z toho na mně padá depka, protože Evropa řeší kolik A+ mají vlastně LED žárovky mít a v Indii a Číně jim pomalu nestačí komíny fabrik, skládky a oceány k ukládání bordelu. O jeho pálení ani nemluvě. Opravdu to tady vytrhneme? Každopádně snažit se je lepší než rezignovat a třeba se jednou i ta druhá půlka světa přidá. Snad nebude už pozdě. Ta divná holčička Gréta si tedy mohla svoji spanilou jízdu plachetnicí odpustit a místo toho raději dohnat zameškanou školní docházku za ta léta skolstrejku. Navíc předpokládám, že domů už letěla pěkně tryskáčem jen to spalování kyslíku v motorech hučelo ! :-). V tomto ovzduší jsem stále častěji poslouchal varování vědců, že s ledními medvědy asi bude zle. Kry roztají a ač jsou dobří plavci a dají i desítky kiláků proklatě ledovým mořem, ,,pevninu'' potřebují už jen pro tvorbu doupěte a porod medvíďat. A ti bílí míšánii v tom samozřejmě nejsou sami. To je peklo říkal jsem si, další druh co uvidíme jen v ZOO díky vlastní destruktivní činnosti... A pak přišel tenhle dokument. A mně z něj kápla kapička naděje. Příroda je mocná. Ačkoliv ji člověk jeden z největších škůdců stále dělá v tom zajetém pořádku binec, ona pokračuje s vývojem přesně jak řekl pan Darwin formou evoluce dál. A na ledních medvědech to můžeme pozorovat už nyní. Na rozdíl od jeho hnědého příbuzného jsem lední míšáni v nevýhodě. Jsou to primárně lovci a ne mrchožrouti. Šance, že najdou chíplého Kowalskiho na kře je dost mizivá, stejně tak, že bude plavat jeho mrtvolka kdesi na hladině a čekat na nálezce... Hnědák si toho svého padlého jelena či třeba jen bobule vždycky někde najde. Loví jen když táhnou lososi, pokud se ovšem skákání ryb do otevřené tlamy dá nazvat lovem. Možná někteří lední medvědi zemřou hlady, přijdou omladé, ale někteří se přesunou níže. Stanou se mrchožrouty, změní své chování a dokonce se začnou pářit s hnědáky. V dokumentu bylo zřejmé, že když se oba druhy někde potkají, nemají vůči sobě žádnou averzi, pokud ovšem jeden z nich nedrží mezi tlapami tučné sousto. A tak si říkám, že díky naší činnosti se svět jaký jsme znali asi postupně změní. A teď se mění sakra rychle. Příroda se tomu zatím stačí přizpůsobovat. zatím. Bohudík. * * * *

Tady se někdo těžce inspiroval Tenkou červenou... Oproti tropickému ráji Quadalcanalu v Tichomoří se ale ocitneme s jednotkou SS po všech koutech válečné Evropy. A to je problém, který s filmem mám. Je už dnes zvykem stírat zločiny hřebenem času a pomalu ale jistě zaoblovat hrany zvěrstev Němců všude kam vlezli. Vždyť už je to za pár dní 80 let co začala válka... Začala? Sama? Ne, co Němci napadli Polsko jako první v řadě... Všude kam vstoupila holínka nacistického vojáka tekla krev a u výborně vycvičených jednotek SS to platilo trojnásob. SS do které se muži hlásili dobrovolně! Ať mi tu pak vdova tedy nekáže cosi o pravdě vítězů, kteří křiví historii jen tím, že vyhráli... Historii píší vítězové - tahle fráze a dodávám notně otřepaná padne ve filmu hned několikrát. SS byli pověstní a nejen Rusové, ale i Američané koukali na předloktí zajatých německých vojáků, zda tam náhodou nemají tetování... To SS odlišovalo od ostatních. Tetování, které mělo urychlit ošetření vojáků v případě vážného zranění, se po válce stalo něčím, co by jeho vlastníci nejradši vygumovali. A taky že to někteří udělali i za cenu popálenin a poleptání kůže. Ale mnozí ne a právě díky písmenkům na paži je mohli spojenci identifikovat a postavit před soud. Samozřejmě vojáci bojovali aby přežili, když už po někom střílím, chci to přežít. Plnili rozkazy, a zejména ke konci kdy bránili vaterland se bili statečně. O to více, že výkvět SS a wermachtu padl většinou na širých ruských pláních či kdesi ve Francii a Belgii... Ale co dělala německá holínka na Ukrajině, v Itálii, Francii, Holandsku? To byl ten boj ,,za vlast'' jak se zmiňuje v komentu uživatel kotrlak? Museli by bránit otčinu, kdyby předtím hnědý mor se nerozlezl po Evropě a Rusku? Takže ne, ideu tohohle filmu o tom jak je těžké být vojákem v SS a bojovat protože musím a přijímám rozkazy neberu !!! Je zvláštní, že tuhle potřebu natočit film zrovna s tímto tématem měl zrovna Ital. Film ukazuje i kamarádství, které v jednotkách opravdu fungovalo. Chlapi spoléhali jeden na druhého, často spolu prošli kus světa a většinu času trávili spolu v šílených podmínkách což vytvářelo skutečná bratrko-krevní pouta. A je jedno zda šlo o pěchotní jednotku, nebo osádku bombardéru... Pepe přes to všechno zaslouží uznání a to za to nadšení se kterým dal dohromady těch 100 minut filmu. Sice se tam většinou jen sedí a filozofuje formou šeptaných otázek, které si hrdina v duchu pokládá, ale sem tam se i bojuje. SS výstoj je pěkná a sem tam nějaký ten záběr byť točený goupročkem celkem ušel. Navíc se podařilo schrastit i docela dost válečné techniky a tak to nebylo jen pobíhání členů klubu vojenské historie po louce střílejíc kapslíky v MP40... Pepe režíroval, napsal scénář i složil hudbu, která mi místy opět připomínala Thin Red Line. Jenže Pepe není Malick a pravda určitě neměl rozpočet jako on. Tenhle film o katarzi SS vojáka, který na konci války když už je vše v řiti zjistí, že je vše ztracené a vlastně že to celé bylo zbytečné mi v podstatě přijde také zbytečný. Snad poprvé se v hodnocení neshoduji s přítelem Volodimirem2. Než toto, raději seroš z roku 2013 Naše matky, naši otcové. kde jsem tomu věřil. Hvězdu za snahu a hvězdu za těch pár celkem zajímavých záběrů. Takže za dvě vojenské známky * *

U tohle dokumentu jsem si uvědomil, že někdy prostě má cenu na tyhle životopisné záležitosti ve stylu seriálu 13 komnata koukat. Může vám to totiž často otevřít oči a třeba vás to i donutí položit si pár nepříjemných otázek k sobě. Pavla Nováka mám zafixovaného jako zpěváka a to převážně jako zpěváka normalizačního. Zpěváka, který uměl zpívat a hýřil vždy elánem, prostě měl vše to, co soudruzi po roce 1968 vyžadovali. Jednoduché písně, bavit pracující, jen ne nějaké depresivní texty, truchlivé melodie a ohlížení se zpět či dokonce kritika poměrů ! Novák nebyl sám. Vzpomeňme také skvělou zpěvačku Čižmářovou, Mayera, Bartoně, Černohouze, Sodomu a další. Všechny vidím s rozevlátými účesy, v barevných hadrech s proklatě dlouhými límečky, dlouhými sukněmi či kalhotami do zvonu... Ale mám hudbu rád, občas se i v tomto pop leckdy dost tendenčně zabarveném balastu dá najít lecos zajímavého. Doprovod často tehdy ještě hrály živé orchestry a kdo chce, kus kumštu najde i v tomto byť se to s šedesátými léty už jen těžko dá srovnávat. Ale jako zkušený posluchač hudby napříč žánry znám tu starou dobrou poučku - nikdy neříkej nikdy. U hudby to platí dvojnásob. Co jste v pubertě odsuzovali můžete na stará kolena se slzami dojetí zbožňovat a poslouchat stále dokola. Mimochodem o normalizační popmjůzik výborně pojednává seriál na ČRO : podivny-showbyznys-propaganda-agitace-a-absurdita-v-ceske-pop-music-70-a-80-let, který pro jeho věcnost i zábavnou formu podání Pavla Klusáka doporučuji rozhodně ku poslechu. Takže tu stránku uměleckou bychom tímto uzavřeli. Pak je tu ovšem stránka lidská. Lidská, o které většina z nás u umělců nic neví a nezná ji. A tady mi pan Novák vyrazil dech. Svojí odvahou, svojí silou, svým porevolučním nasazením co se dětí týče. Je to stránka o níž jsem netušil a o to více mne překvapila. Rakovina to je hnus a ne každý tu informaci, že u něj vypukla dá. Jako by jste byli třeba B17 v bezpečné pevné formaci s ostatními a najednou to schytali naplno flakem... Pak už je jen na síle zásahu a osobní odvaze jak to opuštění svazu a pád člověk dá... někdo zpanikaří, propadne depresím a rozhodí tím i své nejbližší okolí. Někdo začne bojovat. Sice ví od lékařů, že to asi nemá cenu, ale přesto si každou minutu života snaží užít a rve se s pozvolným sestupem jak se dá. Pavel Novák to dělal do posledních hodin naplno a za to má můj obrovský respekt. Kdo ví co potká nás a jak se zachováme? Tyto osudy jsou zkrátka inspirující. A teď si jdu na jeho počest pustit jeho hity. * * * *

Nemohu souhlasit s komentem Martina741. Naopak, té politiky tady rázně ubylo, byť se Menšík v jednu chvíli otřel o ty co se jim jejich úsilí v roce 1968 snažili zhatit a jak trvalo, než situaci v družstvu stabilizovali. Celkově z toho cítím, že režim už pomalu dodýchával. Samozřejmě tu jsou příkazy z kraje, když přijede na dvůr JZD volha nebo tatrovka nastává stejná panika jak v padesátých letech jen s tím rozdílem, že v téhle době už soudruzi nenosili kožené pláště a nikoho nezatýkali... Film je tak spíše takovou socialistickou komedií a řeší nákup nového počítače. Ten byl zakoupen jako první v kraji, ale od té doby se s ním nepracuje, protože družstevníci nedávají hlavnímu inženýrovi a programátorovi vstupní data. Strana to ví a tak do vedení posílá Abrháma. Ten vyráží o něco dříve a v převlečení pracuje v místním hostinci, protože ví, že v hospodě si lidé řeknou všechno a on chce být před nástupem do funkce v obraze. Abrhám překvapil, myslel jsem, že jeho živočichář v Druhém dechu byl jeho jediným škraloupem... Oproti OTD si myslím, že zde více než Menšík exceloval Sovák. Menšík tu vypadá dost unaveně. Krásná byla i mladá Andrlice, u rybníka toho mohla ukázat trochu víc než jen hlavu v rákosí ! :-). A netuším, proč byl Kraus dabován. Na Vorlíčka slabé, ale co měl asi chudák dělat. Tohle je takový pilot pro Slunce seno, kde také zápasili s počítačem... Jo a o víně tenhle závěr trilogie prakticky není. Záběr na bobule divák uvidí až v poslední minutě filmu. Dávám za 3 magnety. * * *

,,Slavínský se zoufale potýkal s obskurní látkou a během natáčení zemřel. '' - Tak lepší oficiální text distributora jsem zde snad ještě nečetl :-). To je vše vypovídající. Samozřejmě to nemyslím zle vůči panu Slavínskému, řežisérovi dnes už klasických filmů točených před válkou a během ní .Tenhle film, to je klasika z padesátých let! Diverzanti po únoru nemají nic potřebnějšího na práci (v éře zabavovaní majetku, zatýkání a tajných úprků přes hranice), než instalovat protitankové miny pod pásy obřího bagru na povrchovém dole, nebo strkat šroubovák do ozubeného soukolí obludy... Za hlavní herecký a ideologický výkon bych zde řádem DS-70 nominoval bagristu Deymla ml., který tady opravdu perlí a ta budovatelskost z něj nečiší, ta z něj tryská. Jeho nadšení, když přivezli nový generátor ve mne vzbudilo podezření, že mu štáb musel píchnout trochu vodky s adrenalinem do žíly. On byl vždycky angažovaný, ale tady to tedy bylo zatím nejvíce. Jinak DS obluda byla zajímavá, osádka 5 mužů, váha nedozírná... No nechte se překvapit jestli diverzanti uspějí či nikoliv, nebudu spoilerovat. Mimo jiné mne zaujali členové sboru národní bezpečnosty se steny :-) . Holt bylo to ještě krátce po válce, proč neužít spojenecký materiál. Dám tedy za jedno relé ! *

Tak tohle bylo i na mne moc. Na to se opravdu nedalo koukat. Ne jen díky ideové lince, ale prostě to příííííííííííííííííííííííšerně nudilo. Nevěřím, že to mělo 86 minut. Osobně délku filmu odhaduji mezi 6 - 8 hodinami... Jen profesionální čest diváka normalizačních a komunistických filmů mi zabránila Bludičku típnout. Na filmu zaujala snad jen dobová disco hudba pana Koníčka (neplést si s tím čemu se disco říkalo v osmdesátých letech). Slovenské diváky pak možná ,,potěší'' nebo naopak rozesmutní účast některých slovenských herců. Jak říkám... Viděl jsem lecos a lecos tedy snesu z tvorby těchto let. Tohle ale ani nebylo nechtěně vtipné, ani napínavé, to bylo jen hloupé a nudné. - ODPAD

Pro mne sonda Voyager odlétla příliš brzo a Starman přišel až příliš pozdě. Dnes to na mne působilo jako takové klasické osmdesátkové retro s opravdu tím nejjednodušším dějem a příběhem co šel vůbec vymyslet. Tenkrát asi všichni zírali na ty efekty ve stylu muzikálu Xanadu, dnes už je to lehce úsměvné. Ne, já nic nehaním jen zkrátka konstatuji, že spotřební lhůta tohohle filmu už prošla. Bridgese mám rád, ale tady to jeho toporné hraní a trhavé pohyby se slepičím otáčením hlavy přišly otravné. Jako road movie po Státech se mi to celkem líbilo, samozřejmě je to obohaceno o akční vložky ve stylu bitek a honiček. Armáda si tam také udělala PR a zejména to závěrečné hejno Hueyů (nejen) bylo famózní. Tohle byl prostě takový E.T. pro trošku odrostlejší dospělé co mají rádi romantiku, americké filmy osmdesátých let a šťastné konce. Já dávám za 3 kuličky. * * *

Na tomto filmu mne nejvíce zaujala skvělá hudba Karla Svobody. Perfektní sedmdesátková pecka pro orchestr. K ději filmu co dodat. Film se má odehrávat mezi roky 1946 - 1948. Samozřejmě všichni herci mají účesy na patku, kotlety a státní bezpečnost při nahrávání odposlechů používá kotoučové magneťáky... O ideologické zápletce o zlých Američanech ani nemluvě. Fascinuje mně, že měl někdo ze soudruhů potřebu tohle v roce 1977 točit. Zajímavý komentář: Přemek. Dávám za 1 bednu s nacistickými dokumenty. *