Ukrutnost

,,Hej, uvědomujete si, že jsme Yakuza?'' --- Čert vem Ghanu, alu udělat z jejího velvyslance krupiéra a ambasády doupě neřesti, to už chce kapku té samurajské odvahy. Kitano ji zřejmě má a celkem by mně reakce Ghany zajímala (pokud tím tedy nejsou v Ghaně naopak nad očekávání poctěni :-). Jak tu psali jiní, nečekejte Kmotra. Janoské tempo vyprávění je jiné a už jen zorientovat se v těch rodinách... V podstatě jde o čistku v Yakuze, která mi připomněla čistky vysokých armádních důstojníků ve třicátých letech za Stalina. Tam také nikdo nevěděl na čem pořádně je, jednoho dne byl na výsluní čerstvě povýšen a druhý den už ležel s prostřelenou hlavou kdesi ve sklepě baráku NKVD. A jelikož se jelo na čisto, bídně dopadla i rodiny dotyčného. Tady to bylo podobné jen to bylo okořeněno tím, že jedna frakce byla ponoukána pod příslibem odměn k útoku na druhou frakci bratři nebratři, přísahy nepřísahy - což vedlo nakonec k totální bratrovraždné válce, která vedení nestála prakticky žádné síly ani prostředky. Mne film zaujal spíše svými exotickými lokacemi industriálního Japonska i tou pomalejší formou vyprávění. Dávám tedy za 3 prsty. * * * (25.10.2019)

Mrzí ma že som si k tomuto filmu sadol skoro dva roky od jeho uvedenia. Kitano patrí k mojim obľúbencom a v rámci toho ma mrzí, že som si na Outrage našiel čas až teraz. Kitano ako zručný scenárista, režisér a herec už niekoľko rokov točí žánrovo rozdielne filmy, ktorými ma dokáže ako diváka túžiaceho vidieť neustále niečo nové dostatočne uspokojiť. V Outrage sa vracia k jednej zo svojich kľúčových tém a tou je film s prostredia jakuzy. Síce sa nejedná o také filmy ako Sonatine, alebo Ohňostroj, ale film je rozhodne nadpriemernou žánrovkou. Film sa nesie v pomalom tempe a sleduje osudy rôznorodej zmesi jakúzakov v epizodickej forme. Kitano zvolil tentokrát kolektívneho hrdinu a výsledný dojem je naozaj výborný. Neukazuje nám vnútorné pohnútky hrdinov. Snaží sa o odstup. Čo dokazuje aj častokrát statická kamera a snímanie v polocelkoch. Kitano ukazuje fungovanie a hierarchiu tejto zločineckej organizácie, kde nikto nie je ten správny a všetci ťahajú za nitky len aby sa dostali bližšie k peniazom a vysnívanej moci. V určitom smere sa jedná o prehliadku nápaditých vrážd a rituálov, ktoré funguje na pozadí príbehu o nefunkčnosti jednej organizácie a o pomste, ktorá sa naplní len z časti a len u niekoho. Neviem sa dočkať druhého dielu. (26.06.2012)

Bohužel zatím asi nejslabší Kitanův film. Naturalistickými scénami se to tu jen hemží, ale přesto jsem se chvílemi neubránil nudě. Největší problém je, že všechny postavy jsou gauneři jeden jako druhý a není s kým sympatizovat. I když každých pět minut někdo zemře vskutku brutálním způsobem nezvedne to vaše emoce ani trochu. Na druhé straně se nejedná o vyloženě nezajímavý snímek. Takeši jako drsný yakuzák, který rozřeže chlapovi obličej žiletkou a nepohne při tom ani svalem ve tváři je tradičně přesvědčivý a se silným žaludkem je to bez problémů koukatelné. (27.02.2011)

Lekce zákulisních machinací a organizačního politikaření Yakuzy s maximálně zkoncentrovaným příběhem, kde nepřebývá ani jediná scéna. Zkomprimovaný děj bez jakéhokoliv tajtrdlíkování okolo jde k věci s takovou vervou, ze které se tají dech. Údernost akce pak zatajený dech nekompromisně vyráží. Občasné proložení rafinovanou špetkou humoru je tak nenucené, že je v zápalu soustředění skoro až přehlédnutelné. Ač je Outrage plně funkční samostatně, jde jen o první polovinu mohutnější skládanky, která vlastně "jen" připravuje půdu pro Outrage Beyond. Což je šokující, neboť Outrage i tak s přehledem drtí naprostou většinu konkurence a to nejen v rámci Yakuza filmů ale gangsterské podíváné obecně. (02.04.2014)

Máte, co jste chtěli, aneb vedle "Achilles a želva" další Kitanův zlý žert na úkor diváků, který tentokráte má podobu naprosto čisté a artistních přesahů prosté žánrovky. Nicméně i v přímočarém příběhu je nepřehlédnutelný režisérův vytříbený rukopis. Stylová strohost zde vytváří famózní mechanický rytmus, který odhaluje monotónnost jakuza filmů, při čemž Kitanovy charakteristické elypsy umožňují ohlodat klasický příběh o likvidaci jednotlivých větví zločinecké rodiny na naprostou dřeň. Výsledkem je řetězec schematických momentů a pravidelná sinusoida, kde strojené rituály či tiché pletichaření střídají žánrově povinné výbuchy slovní agrese i věcně precizního násilí. Právě očesáním žánru na samotnou ritualizovanou podstatu Kitano ukazuje jeho směšnost. Mocenské tahanice šéfů mají podobu až burleskních naschválů a násilí sahá na rovinu kreslených grotesek. Jako Kitanův film nenápadně podvratné, jako jakuzárna ryzí a proto dokonalé. "You know, you're dealing with the yakuza?" (26.10.2010)