Strašení

Všetkých Exorcistov, Omenov a pod. mám už dávno za sebou, a keďže voči starým filmom nemám absolútne nič (práve naopak, s viacerými sme si skvelo potykali na čele s Hitchcockom), tak som sa odhodlal zabrúsiť do ešte starších hororových vôd a okúsiť túto takmer-klasiku. Teda minimálne v našich končinách nemá The Haunting taký kultový status ako v USA, napriek tomu, že v roku 1999 vznikol aj jeho veľmi chabý remake (2*). Samozrejme, že v roku 1963 si ešte nemohli dovoliť také opulentné strašenie ako v novodobých Insidiousoch a Conjuringoch, takže nie je žiaduce čakať infarktové ľakačky, nebodaj akékoľvek brutálne výjavy, ale The Haunting aj napriek tomu dokáže slušne staromódne postrašiť. Spolieha sa na strach z neznámeho, čo niekedy dokáže zapôsobiť viac ako horda digitálnych bubákov zo Silent Hillu (teda narážam hlavne na jeho chabé pokračovanie). Máme tu tak jedno záhadne viktoriánske sídlo, pár znepokojivých zvukov, strašidelné dvere, a z tých ingrediencií režisér vytvoril slušne dusnú atmosféru. Stopáž 110 minút je však až zbytočne nadobjemná, keďže strašidelné scény sú asi len dve-tri, a ďalšie dianie predstavujú len nepodstatné dialógy. Wise, ale nie je Hitchcock a tak tieto siahodlhé rozpravy o hrdinkinom vzťahu k matke vôbec k ničomu nevedú, napriek tomu, že sú dejom pretkané každých 10 minút. Samotná hlavná hrdinka je napokon neskutočne vyšinutá až do takej miery, že pôsobí maximálne otravne. Jej neustále ufňukané monológy odohrávajúce sa v jej hlave, infantilné správanie a prchké úsudky ničia akékoľvek divácke empatie. Príjemné „retro“ pokiaľ na neho máte práve chuť, ale na viac ako tie tri hviezdy to u mňa za žiadnych okolností nebude. Šesťdesiate roky skrývajú aj podstatne lepšie hororové klenoty (napr. Rosemary's Baby od Polanského, The Birds od spomínaného Hitchcocka, prípadne z čiernobielej konkurencia také kultové Psycho alebo neprávnom zabudnutý Taste of Fear) (07.01.2014)

Byť se film honosí přízviskem klasika, notně nám zestárnul. Výborná je dynamická kamera, strašidelný dům s labyrinty chodeb, černobílé expresivní obrazy s často děsuplným nasvícením postav, předmětů, interiérů. Rovněž samotné strašení, spočívající ponejvíc v úděsných zvucích, je vydařené. Jedna z nejlepších scén - dvě ženy sedí na posteli a venku je něco, co se chce dostat dovnitř. Během významných záběrů na hlavy rozličných soch a andělů jsem čekal, kdy se tyto pohnou, otočí... Napětí filmu však sráží rozvleklé dialogy, jakési tlachání o ničem. Konec je vcelku očekávaný, jiný snad ani být nemohl. O rok starší Karneval duší je mnohem strašidelnější... (13.02.2012)

Na svou dobu určitě velice povedený film s dusnou atmosférou strachu. 4 lidé jsou obklíčeni zdmi záludného domu, který pro ně chystá nejedno překvapení. Na filmu bych vyzdvihl hlavně kameru (na svou dobu opravdu skvělá) a práci s napětím. Často ale přicházela nuda (nestrašilo tam bohužel pořád), což hodnocení dosti kazí. Navíc vnitřní myšlenkové pochody hlavní hrdinky (mimochodem krajně nesympatické) mě vůbec nezajímaly a jen umocňovali již zmíněnou nudu. V celku mi však vychází solidní průměr, který by si neměli nechat ujít všichni fanoušci klasických "cormanovských" hororů. (11.06.2008)

Možné spoilery: Psychologický profil afektované staré panny příliš nezachraňují ani vynikající gotická atmosféra panského sídla či volně pohozené střepy toho tolik očekávaného strašení. Důraz kladený na niterné pocity jedné utrápené ženštiny ve mne totiž vyvolával neodbytnou otázku, zda ta kráva i zmlkne, nejlépe navždy. Uspokojivou odpověď jsem sice dostal, ale až na úplném konci. Zklamané dvojhvězdí. (17.12.2016)

Strašenie je cvičenie. Technické cvičenie narábania s kamerou, s rôznymi uhlami, s tieňami, zoomovaním a deformovaním obrazu. Takže odporúčam začínajúcim kameramanom. Popri scenári si najviac na filmoch všímam ich atmosféru, ktorá je prostriedkom na vcítenie sa do príbehu a jeho prežívanie. V tomto filme je síce dokonalá, lenže onen scenár už po rokoch pôsobí mierne naivne a príbehu podľa mňa nepomáha nesympatická hlavná postava a obsah jej monológov, ktoré sme si mali radšej domyslieť, takto rušia. Strašenie je metafora výčitiek svedomia ohľadom smrti matky Eleanor a hľadania jej domova. Asi som nemal očakávať strašidelný horor, bol by som viac spokojný. Ono už dnes sa báť pri 50 rokov starom filme nie je jednoduché. Nejaký ten tieň ducha, alebo ľakačka by neboli na škodu. (27.07.2012)